kow

Syn stájníka z hřebčince Adam (výtečný V. Dlouhý v chlapecké roli) touží pomáhat tatínkovi v krocení vzpurných koní, místo toho se však musí vyrovnat s obrnou, po níž mu zůstane jedna noha zchromlá. K. Kachyňa ve vrcholné formě (souběžně točil Ucho) vytvořil film sice trochu rozvláčný, svým pozitivním optimismem a jemným humorem však mohl ve své době jinotajně přinášet tolik potřebnou naději. Ta spolu s mistrovsky stavěnými sekvencemi (úvodní němý obraz chlapcových pokusů o únik z domu, hubování maminky u ohrady, zdvihání bonbonů z vozíku) a tradičně kongeniální hudbou Z. Lišky tvoří základní složky výborného snímku.

Petras (J. Melkovič) se po nehodě v zimní krajině rozpomíná na zmizelé mládí, v němž byl s Plukovníkem jedním ze dvou mužů krásné Rity (O. Schoberová) a otcem jejího syna na odlehlém venkovském sídle. Jejich tehdejší bizarní příhody plné živočišné surreálné grotesknosti se prolínají se studenou současností, v níž jsou lákáni na podivnou archu vyhlašující sebe sama za jediný prostředek spásy. Výrazné alegorické podobenství o totalitě zůstalo začátkem normalizace rozpracováno, jeho porevoluční dokončení jistou doslovností (archa) a spektakulárností (průvod osvobozených národů) svědčí o režisérově tvůrčím vývoji.

Dcera (T. Vilhelmová) asi nezaměstnaných rodičů (S. Stašová a výtečný B. Polívka) z mosteckého paneláku má odletět za přítelem do Ameriky, zůstane však doma, aby se spolu s kamarádem (P. Liška v šarži poctivého nesmělce) postarala o děti kamarádky a alkoholičky (A. Geislerová) náhle převezené do léčebny. Film překvapivě jakoby z hřebejkovské školy je 7 Českými lvy přeceněn, neb má sice výtečné herecké výkony, ale i scénář plný nevěrohodností (nulová reakce úřadů na opuštěné děti, nepravděpodobný vztah ženatého podnikatele M. Daniela s Dášou), což je v žánru realisticko-psychologického sociálního dramatu na pováženou. A reálné týrání představitelů dětských rolí je svinstvo (scéna rozlití šťávy při hře)!

Dospívající Vojto (J. Šmíd) by rád rozvíjel zpola vysněný vztah k pohledné spolužačce Katce (jen okrasný výkon K. Bobuľové), daleko víc než kamarády ze školy je však „vyrušován“ péčí o malého bratra a starostí o hospitalizovanou maminku. Otec (poněkud nesrozumitelná postava P. Nového) dojíždí ze zaměstnání jen občas a stárnoucí, byť křepký děda (J. Króner) též všechno nezastane. Nahořklá komedie pro mládež s mírně poetickými ambicemi, sympatickým výkonem v hlavní roli a spolehlivým J. Krónerem, trpí však pozdně normalizačním pobytem mimo prostor a čas a především celkovou uměleckou neurčitostí, která z něj činí zapomenutelný snímek.

Film podle psychologického románu F. M. Dostojevského je v podstatě ruský, československá účast spočívá v obsazení několika menších rolí a natočení snímku v Mariánských Lázních. Drama nerovného vztahu žárlivého učitele Alexeje ke snoubence vznešeného, ale zchudlého generála, do něhož zasáhne příjezd energické, ale i bláznivé babičky rozhazující jmění v kasinu a ústící v hrdinovo propadnutí hráčské vášni, je ztvárněno konvenčně, sterilně, bezduchou kamerou a nadto na dnes již technicky degradovaný materiál. Patří-li přesto film k tomu nejlepšímu, co bylo v roce 1972 u nás natočeno, je dokladem hlubokého (nejen) uměleckého úpadku doby.

Přetížený bytový úředník Tříška je poslán do penze a zároveň na rekreaci, klid však se ženou (J. Kurandová) a 5 dětmi nenalézá ani v tichém pohraničí, kde je jejich výprava omylem považována za žňové brigádníky. Starý bručoun se nakonec v práci nedá zahanbit a dospělé děti naleznou svá správná místa a lásky. Svižná, byť zejména v první půli až na brilantní úvod střihů z bytového úřadu po krácení volající komedie propaguje zabydlování vysídleného pohraničí (zde zřejmě Liberecko) celkem s lehkostí a vkusem, nadto ji zušlechťuje sugestivní herecký výkon S. Rašilova v titulní roli.

Na podzim 1944 se v terezínském ghettu natáčí lživě propagandistický film o židovském ráji a zároveň chystají velké transporty do Osvětimi. Mezi vězni prosakují informace o plynových komorách i blížící se Rudé armádě, šéf samosprávy odmítá podepsat další seznamy. Všudypřítomné napětí nejlepšího filmu Z. B. buduje skvělá kamera skrývající zpravidla hlavní jednající postavu, zvuk pracující s ozvěnou a šepotem, tři téměř statické scény počítání vězňů s drásavou repeticí výkřiků, záběry masového terezínského mumraje, a konečně i fakt, že část děje je kvůli dominantní němčině bez titulků trochu znejasněna. Krásná a citlivá scéna poslední noci lásky před transportem.

Mezi léta 1870-1917 rozmáchlá sága tří generací liptovských zedníků Pichandovců, jehož rodiny živí muži sezónními cestami za prací do Uher, sleduje vedle osudů furiantského děda Martina (J. Króner), jeho synů (proutnického advokáta - M. Dočolomanský - a k proletářskému uvědomění spějícího rolníka a později mlynáře - Š. Kvietik), a vnuků, jejichž talenty (např. malířský) zmarnila jatka světové války, také příběhy dalších postav vsi (Julo P. Mikulíka mezi dvěma ženami atd.). Tragikomické vyprávění (Martinův pohřeb změněný v klouzačku) zdobí snově magické prvky (dívka s lucernou, houby v zimě,…), ale místy mu (válečné scény) překáží nadbytek opulentnosti.

První část volné trilogie podle známých dobrodružných románů E. Štorcha pro mládež zachycuje v několika epizodách osudy chlapce Havranpírka přineseného jarní povodní do neolitické osady v pradávném Podyjí. Pod vedením Sokola (J. Bartoška) se učí dovednostem, aby časem mohl převzít pozici prvního lovce po zlodějském a z osady vyhnaném Divousovi (V. Besser) a snad i náčelnictví po starém Havranovi (B. Vávra). Nepříliš souvislý děj má přiměřenou stopáž a při úchvatné hudbě Z. Lišky se dají přimhouřit oči nad nelogickým střídáním ročních období či úvodní sekvencí s ilustracemi Z. Buriana klamavě slibující „lovce mamutů“.

Příběh o cestě průvodce Čedoku (J. Voskovec) a dopravního policisty (J. Werich) do hudební revue je poněkud nesourodě propleten s konspirativním motivem dodávky kokainu bratru hlavní ženské hrdinky (nevýrazná E. Šárková). První film tehdy mladičkých V+W zachycuje několik jedinečných výstupů Osvobozeného divadla (s lanem, písně Nikdo nic nikdy nemá, Ezop a brabenec), ty jsou však do snímku implantovány trochu uměle a vzhledem k celku naddimenzovaně, některé scény (výlet se slečnou do přírody) jsou nadto technicky a režijně nezvládnuté. Víc two man show V+W než zdařilý film.