Bounded

Děsivý scénáristicky a střihačsky nezvládnutý mumraj, který z vod dvouhvězdičkových filmů táhne jenom výborně zvládnuté CGI. Chvíli nuda, chvíli výborná akce, chvíli neskutečně trapný humor, chvíli slintání nad efekty. Bohužel ale hodnotím film, nikoliv jeho kusy, tudíž mu ty tři dát prostě nemůžu. I pozlacené hovno je totiž pořád jenom hovno.

But a RocknRolla, oh, he's different. Why? Prostě protože je zábavná.

Nuceně ukecaný snímek, který se toho snaží tolik říct, ale je to až na škodu. Podobné věci vás budou napadat už od patnácti a starším hrdinům jsem je prostě nevěřil. Julie Delpy není sexy (a nikdy nebyla), je mi líto. Nebýt nasnímání Vídně a poetického závěru, nevím, nevím.

Sleduju staré filmy a vždycky se dopředu těším. Čekám revoltu, dostane se mi zcela jiné drama. V dnešní době už s hodně oprýskaným lakem reflekce, kde je na můj vkus až příliš málo Jamese Deana, který to měl prohláškovat a rozbořit. "I thought only punks fought with knives."

Konečně horor u kterého jsem se aspoň trochu bál.

Když jsem přemýšlel o isnpiraci pro tento film, tak se mi v hlavě objevily hned tři lepší věci. Po téměř nekoukatelných dvou minutách úvodu jsem měl film chuť vypnout. Nicméně jsem to přežil a snažil se užít si první pasáže, kdy má člověk ještě pocit, že kouká na horor. Kromě úvodu totiž na filmu není vůbec nic strašidelného. Vchod do dolu je tak trochu podle úvodu Bioshocku, mutanti jsou vykradení jak z nového Dooma a celá ta atmosféra až nebezpečně připomíná Serpieriho Drunnu. Základní dějová linka je docela dost pochopitelná a v podstatě nechápu na co všichni nadávaj s nesmyslností. Pravda, závěr trošku zamotá hlavu, ale aspoň nechává prostor pro vlastní interpretaci. Mám pocit, že mladá generace filmových diváků je zhýčkaná stejně, jako nová generace hráčů počítačových her. Co není jednoduché nebo to není vysvětleno jak pro dementy, tak se najednou nelíbí. Ono to chce někdy zatnout zuby a použít mozek nebo alespoň vlastní představivost. Film jako celek funguje díky dobré hudbě a hutnější atmosféře a u mě kolísá někde na pomezí ** a ***, tedy hranice začínající nudy a obyčejného filmového zážitku. Dám mu ale hodnocení vyšší, protože na film jsem koukal značně ospalý a často mě pak filmy nudí více než za normální bdělosti a také proto, že i když film podle mě dost vykrádá (nebo čerpá), tak se mu povedlo z těch předloh vytvořit něco nového a ne pouze sprostě kopírovat.

Ernst-Hugo Järegård hraje svou hnusnou roli tak dobře, že je mi až nepochopitelné, proč jsem si ho oblíbil. Na nikom ze seriálu mi takřka nezáleželo, ale jak si neoblíbit primáře, který jde z jednoho průseru do druhého až se nakonec sám baví s hovnem. Každopádně mnohem zvrácenější než jednička, podle mě ale také méně nudné a více humorné.

Pokud od filmu nečekáte vůbec nic, tak vás nemůže zklamat. Sešlo se v něm plno holywoodských hvězd, budete se moci zasmát přítulnému Kevinu Connollymu (oblíbenec z Entourage), a ani příběh nějak extra nevybočuje z běžné produkce hollywoodských romantických dramat. Pro někoho možná příliš rozvleklé, ale příběhů a dvojic je tolik, že kratší by to snad ani nemělo žádný efekt. Některé postavy jsou trochu nevyužité. Kris Kristofferson se o sympaťáka snaží, ale je vidět, že jeho postava je ve filmu čistě vedlejší. Scarlett Johansson opět okouzlí i když její role se začínají opakovat. Docela mě pobavila scéna, ve které se pozastaví u žehlícího prkna, okamžitě jsem si vzpomněl na Ghost World. Nejvíce mě bavil Justin Long, jehož herecký projev začínám sledovat po vydařené roli v Zack and Miri Make a Porno. Ben Affleck sterilní, ale ne nepříjemný. Pokud chcete vidět lepší film a pořádné zábavné drama, pusťte si Match Point. Pokud chcete vidět sžíravé drama, pusťte si Little Children a pokud si chcete odpočinout, tak se klidně koukněte. Mrzet vás to asi nebude, ale pokud jste trochu kinofil, může vás při častém rozbíjení čtvrté stěny napadnout, že Woody Allen je jen jeden.

Samovi se na potřetí konečně podařilo rozproudit mi krev. Ty tam jsou rozpaky nad lacinou produkcí, dřevárna Evil Deadu je pohřbena a i když to zní jako rouhání, jsem za to rád. Prostě jsem v té době nevyrůstal, tak co bych to omlouval. Teď už ale není třeba smát se laciným efektům a člověk si může užít kombinaci bubáků s pořádnou dávkou nechůtného humoru. Bravo, byl jsem spokojen (Jinak dobře, že Raimi počkal se scénářem tak dlouho. O to více dnes takový oldschool horor vyčnívá).

Režisér tohoto filmu se řídil prostým holywoodským pravidlem: "Hovno, prdel, sračka, (to je naše značka)". Wolverina mám jako postavu velmi rád a jsem s ní poměrně dobře obeznámen. Nedodržování příběhu je už v komiksových adaptacích jakýmsi zvykem, ale že někdo vymyslí hloupější příběh než, jaký má někdy originál (teď pochopitelně Wolverina nemyslím), to jsem nečekal. Příběh hloupý až to bolí, akce neskutečně nepřehledná a střih jako kdyby si ho herci museli dělat sami na základě večerních kursů. Celý film působí dojmem rozvařené kaše, ze které se zvedá právě akorát Logan a jeho oponent (Liev Schreiber prostě záporáky umí) a do pozadí jim zní nad poměry filmu epická hudba (což měla být lichotka). Takže za hudbu jedna * a druhá za Wolverina a co z něho mohlo být, kdyby psal a režíroval někdo, kdo to opravdu umí. Jestli bude někdy druhé zhlédnutí, možná hodnocení změním, ale dávat čtyři hvězdičky něčemu, co prvním X-Menům nesahá ani po kotníky je čistě přestřelené.