waits

Záměrný chaos, ve kterém je namícháno kde co, se stěžejní linií, oprašující "film ve filmu" (postavy komentují práve natáčený film, přičemž záběry se prolínají, až vzníká podivně zapletená míchanice viz třeba Woody Allen - Whats Up, Pussycat? nebo skeč Monty Pythonů). Budařův režisér jakoby vypadnul z filmu Ve stínu upíra, závěr je horrovým odkazem Blair Witch atd. Kupodivu, přes všechnu záměrnou nejasnost film docela dobře drží pohromadě , vtipy jsou vtipné (česko-ploské rozhovory) a zápletka nosná. Na všechny účinkující mě bavilo se dívat, a to třeba Najbrta nebo Poláška obyvkle sleduji s mírným despektem. Trojici Najbrt, Geislet, Tuček se skutečně podařilo vymyslet cosi kaufmanovského a naštěstí k tomu nemusím napsat ""česky kaufmanovského", abych dal najevo, že jde jen o snažívý, ale nepovedený pokus. Liška se ve filmu stěžue, že by rád nabídnul divákovi "přesah''. Tak tedy, ten jsem tam nenašel. Ale švanda to podle mých měřítek byla náramná.

Ne, že bych neocenil, co Burton s Taylorovou předvádí. Ne že bych necítil tu tragédi špatně žitých životů a zoufalou nespokojenost postav. Ne že bych si neuvědomoval, že v 66 mohlo jít o v mnohém revoluční divadelní hru, která rezonovala s diváckým vnímáním světa. Ale celou dobu jsem měl pocit, že se dívám na někoho, koho neznám, znát nechci a nejen, že je mi jejich životní drama jedno, ale ani mě nepřinutí nanít nějakou tu paralelu s vlastními životními chybami. Asi moje smůla, ale mě se tenhle ukřičený večírek příliš nedotknul.

Další z výtečných (amerických) filmů z let cca 1965-1975 s neopakovatelnou atmosférou. Hořké putování "kovboje" Joea a podvodníka Ritze za štěstím v kulisách New Yorku člověka sevře, dostane a nepustí. Voight i Hoffman maji charismatu každý za deset, Schlesinger umístil scénář Waldo Salta neomylně správně do syrových exteriérů a nad tím vším se vznáší Everybodys Talking od Harryho Nilssona. Jediný mládeži nepřístupný film, který dostal Oscara (film, režie a adaptovaný scénář). Tleskám.

Zábava po celou dlouhou dobu, i když některé díly ke konci byly příliš mravokárné (naštěstí snesitelně). Hodně jiný než původmí Altmanův film. Kromě postavy Radara a hlasu z lampionu mají ovšem jedno společné: Výrazný pacifismus a důraz na humanitu. Seriálová klasika.

Výtečně uslazený mix z Londýna, možná vůbec nejlepší romantická kýčařina. Několik paralelně nahozených příběhů, které o sebe navzájem jen tak tuknou, s výborným(!) obsazením. Snad žádný z dějů se neobejde bez trpkých chvilek, ale ty jsou téměř okamžitě vystřdány konskou dávkou romantiky nebo dokonce čistým zásahem emocí, kteý dojmul i mě, starého cynika (od prvního vstupu z Heathrow, jich je mnoho.. svatební All You Need Is Love, například). Několik gradovaných dobrých konců by jinde svádělo k neuctivým poznámkám, tady naopak dochází k vrstvenému efektu. Hm, nebyl by tam ještě nějakej další happyend?:) Výborně dávkované jsou skladby do gradovaných scén (Dido. Norah Joes, Texas + žánrově dokonalá hudba Craiga Armstronga) Suverénně nejodlehčenějším je příběh se stárnoucím rockerem Alanem Rickmanem a jeho předělávkou Troggs Love Is All Round (klipový odkaz míří na Addict To Love od Roberta Palmera). "Kids, dont buy the drugs" (pause) "Become a pop star and they give you them for free"": ) A ten závěrečný cukrkandl Collina Firtha! Tady snad v kategorii žánru snad ani nic jiného než pět dát nejde..

Tak jsem se dočet, že Kučera tohle natočil, aby byl v ČR první, pokud jde o tuzemský slasher. A Bartošová tam hraje, aby se udržela pozice kultu. No, ten člověk má smysl pro humor. Kult z toho, obávám se, nebude ani u skupiny zvrácených milovníků totálního odpadu. Ten film je totiž tak strašně nudný, že to ani úplně blbé repliky (scénář je k uzoufání) a špatné herectví (Máchová předvádí strach) do téhle kategorie neposune. Už úvodní scéna působí jako nevtipná parodie Vřískotu (to si Kučera myslí, že ho v Čechách nikdo neviděl a že si bude mládež rochnit u téhle desetkrát ohřívané kopie?), přičemž musím, sám tomu překvapen, napsat, že je lepší shlédnout nějakou tu trapnou crazy US předělávku než tohle. Tam je aspon ve vzduchu trapno, což je lepší než nic. Hodnocení odpad je za strašlivou nezáživnost, zejména první půlky a navíc za to, že ani u bazénu neodhalila žádná z hrdinek svoje prsa. Jinak, já jsem taky fanda různých žánrů. A víte co? Nic točit nikdy nebudu. Nemám totiž talent. Tak jako Kučera! Hehe.A šmarjá, ono to navíc bylo nasazený do kin?!?

Tíživá podívaná, ve které Barcelona nevypadá jako ono vysněné místo pro gastarbeitry, ani pro ty, kdo se pohybují pod nižší střední třídou. Bardemův Uxbal se snaží nějak slušně ukončit svoje žití na Zemi, vykoupit se z bývalých hříchů a postarat se o děti. Je to těžké, hodně smutné, trochu kruté a trochu dojemné. Na druhou stranu, kdyby tohle téma zracovával Trier, v polovině bych se asi psychicky složil, Innaritu až takovej sadista není. Bardem výtečný!

Chtěl jsem napsat něco fakt kousavého, ale nic lepšího než Fuka jsem prostě nevypotil. Kdo chce,at se přečte tohle, popsáno, tak jak popsáné být mělo http://www.fffilm.name/2013/01/diaz-neuklizej-tu-krev-diaz-dont-clean.html

Fungovalo to už kdysi v Manhhatanu, bude to fungovat i ted: Allen nám nejdřív ukáže ten hlavní důvod, proč film točí, tj. ukáže město samo, jen místo černobílého Brooklynského mostu za podkresu Gershwina vidíme barevné záběry z okolí Montmartru, do kterých zní Sidney Bechet. Po pěti minutách už víme, že se Paříž Allenovi líbí a nastane čas pro příběh. Pro ten si režisér došel do svých starých povídek. Hlavní postavu, která by se ráda z reality dostala někam jinam, známe z Postavy Kugelmasse (Vedlejší příznaky,1980), děj pak zaplnil postavami ze Vzpomínek na 20.léta (Vyřídit si účty, 1971). Owen Wilson hraje trochu jako Woody Allen, tak jak to dělají téměř všichni herci v Allenových filmech, někdy si člověk Allena přímo dosadí ("Viděl jsem Gertrudu Steinovou!"), jinde by to už nešlo (tam, kde se flirtuje). Celé to je malebná, odlehčená reklama na Paříž, ve které si na své přijde každý, kdo má trochu povědomí o evropskím umění. Bunuel, jemuž ej právě předložen námět Anděla zkázy: "Proč nemůžou odejit? Nechápu to!"::)

Originální scifi se po půlhodině transformovala na kritiku darwinovského kapitalismu, ve které Timberlake osciluje na hraně mezi Bondem a Robinem Hoodem. Niccol si po společensky nápadité kritice v Truman show zřejmě řekl, že půjde víc na dřen, ukáže, kde je to pravé zlo (kdo by to tak asi v době bankovní krize mohl být, že?) a vůbec, trochu s tím prostě zacvičí. Celou druhou půlku jsem si u logických chyb říkal "Ale vždyt to přece..", konec jsem věnoval přemýšlení, jestli onen čas a jeho ovládání má bý jen hodně vzdálenou paralelou na monetární politiku centrálních bank nebo jestli snad Niccol necíluje blíž a nemyslí si, že to takhle snad funguje i u M2. Trochu se bojím, že B je správně. Na málo vyvolených musí mnoho umřít neboli Bohatý je ten, kdo žije z chudých? Ech. Kdyby aspon ta akce včetně honiček a padoucha stála za něco..