Logicomix

Když se postavy ve filmu chovají výstředně, je na vás, jestli vám to přijde sympatické nebo otravné. pro mě to tentokrát byla ta druhá možnost.

Takhle jednoduché a krátké filmy se už dnes netočí. Asi by to tak dobře nefungovalo, kdyby Megan Follows v hlavní roli nebyla sympatická. Ale je. Snadno uvěříte, že pro ni vzplane pubertální srdce talentovaného mladíka. Je vlastně s podivem, že těch zamilovaných mládenců v kabině nebylo víc. Hockey Night jsou osumdesátky, jak si je chceme představovat: nekomplikované a nostalgicky okouzlující.

Když vám na začátku filmu řeknou, že hlavní postava zemře, je to trochu nečistá hra. Pak člověk vnímá dění na plátně tímto prizmatem a vše se zdá být důležitější, než kdybyste to nevěděli. Při každé jízdě autem očekáváte nehodu. Jinak je to celé takové jednoduché a zároveň přehrocené. Ale snaha o duchaplné dialogy a sympatická ústřední dvojice u mě měla celkem úspěch.

Naprosto kompetentní romantická komedie se sympatickou ústřední dvojicí v irských kulisách. I ta špetka originality se tam dá najít. Ovšem musíte mít k dispozici mikroskop a oko vycvičené sledováním desítek mnohem horších zástupců tohoto filmového žánru.

Nedávno jsem znovu viděl Pýchu a předsudek (verze 2005) a nutí mě to ke srovnání s Malými ženami. Proč se tyto Malé ženy nestanou mým oblíbeným filmem? Problém je v příběhu samotném. Hlavní hrdinka je místy prostě na pěst. Kdežto Lizie Bennetová v podání Keire Knightley pod citlivým vedeném Joe Wrighta je tak zbavená afektu, jak to jen příběh umožňuje. Pýcha a předsudek je také mnohem sevřenější, a tedy mnohem více vhodná pro filmové vyprávění. V tomto kontextu jsou formální hrátky s časem režisérky G. Gerwik spíše kontraproduktivní.

Mám rád romanťárny a kostýmní dramata. Ale varuji vás, že tohle vážně není historicky přesné. Ve světě tohoto seriálu je černošský šlechtic úplně normální. Jen doufám, že si to za 250 let historici nespletou s dokument. Dělám si srandu. Tohle by si s realitou nikdo nespletl! Ovšem, když se naladíte na tuhle přeslazenou pohádku, dá se to přežít. Hlavní hrdinka je docela hezká. Ale Píše a předsudku to pochopitelně nesahá ani po ty zakryté kotníky.

Vlastně nevím, co se mi na tom líbilo. Nějak jsem se naladil na styl dialogů, i podivné neherectví B. Karáska. Kdykoli promluvil, měl jsem pocit, že se dostávám z hraného filmu do dokumentu. To mě sice trochu rušilo, ale na druhou stranu to zvyšovalo mou pozornost k řečenému. celkově mi ani nevadilo náhodné vršení scén přibližně od půlky filmu ani místy ne úplně životné intelektuální rozmluvy. Líbil se mi důraz na práci hrdinů. Že nežijí ze vzduchu. A J. Boková je pohledná, takže ok.

Původně jsem chtěl dát 4h, ale 69% je pro tuhle geronto road movie málo. Duo Jiří Schmitzer a Ladislav Mrkvička je skvělé, ale nejvíc oceňuji, jak je to dobře napsané s velkým citem pro detail. Jako vozíčkář můžu říci, že všechny scény z vozíkem jsou dosti realistické. Filmy jako "Mládí" nebo slavní "Nedotknutelní" jsou vedle Staříků jen pozérským naleštěným lejnem. A na závěr rada: Pokud má Jiří Schmitzer zbraň, udělejte všechno, co chce.

Co se vleče, neuteče. Dyková pořád ti vesničanky dává a Krobotová též. Ale některé scény byly moc. Skutečně u nás existuje takový vidlákov? Ale, co já vím. Bydlím v Praze.

Je to taková šachová pohádka s pěknou výpravou a pohlednou herečkou v hlavní roli. Bavili mě víc první díly než "středí hra" a "koncovka" seriálu. Hlavní hrdinka má být asi takový Bobby Fisher v ženském vydání jen bez antisemitismu a paranoi. Svízel je v tom, že se jí od začátku do konce vše daří a závislost na lécích a alkoholu je tam spíše pro osvěžení děje než jako vážný problém. Problém také je, že soutěžní vážný šach není nijak dynamická podívaná. A tak se v tomto filmu pořád hraje nerealisticky rychle a remíza (nejčastější výsledek v profesionálním šachu) se zde nevyskytuje vůbec. Film Tah pěšcem na své překonání stále čeká.