strougy

Němý film je pro červenou knihovnu díky časté afektovanosti hereckých výkonů ideální forma. V něm všechny ty unylé zamilované pohledy, vášnivá lamentování spojená s lomením paží nad ohavným to osudem a vzletná zvolání v dopisech ve stylu „Mé srdce touží jen po tobě“ či „Chci zemřít v tvém náručí“ krásně vyniknou a působí takřka přirozeně. Díky tomu se na osudovou lásku mezi mladým atašé a tajemnou ruskou hraběnkou stíhanou přízrakem dávné tragické lásky dá koukat bez většího utrpení a určité momenty si dokonce i vychutnat. Kdyby navíc byl pár postaven před nějakou složitější morální otázku či byl příběh vyprávěn alespoň maličko nestandartně, možná bych šel s hodnocením výše. Takhle zůstanu na silných 2* a budu si marně lámat hlavu, proč hlavní hrdina místo mdlé hraběnky nezvolil raději veselou a usměvavou dceru bohatého kupce.

Nepříliš vydařená komediální adaptace, která vtipnost nestaví ani na přímém tahu grotesky, ani na nějakém sofistikovanějším humoru, nýbrž na pouhém komickém převleku nápadníka, jenž spolu s nešikovnou destrukcí kuchyně překvapivě silně připomíná klasickou animovanou figurku Goofyho. Pár krátkých pousmátí tak ze mě film vyloudil, nic víc však nepřinesl. A to mi přijde přece jen poněkud málo.

Škoda, že tajuplná linie příběhu kombinující motiv dvojnictví jako vystřižený z Poeovi povídky William Wilson a mefistofelovského pokušitele je příliš odsunuta do pozadí na úkor nezajímavé romantické linie ve stylu červené knihovny. Slabší 3*