strougy

Mattyho výhrady jsou sice vzato kolem a kolem oprávněné, ale osobně mi podobně fanouškovsky nadšenecký přístup k podobné osobnosti sedí více než kdyby se před kamerou promenovala řada odborníků a stavěla Lewisovo dílo do dobového, filmově historického či čert vím jakého kontextu. Já po dokoukání dostal chuť si Blood Feast, Two Thousand Maniacs! či třeba snímky z nudistického období pustit, což je dostatečným důkazem toho, že na mě dokument zapůsobil vhodným způsobem. Drobná poznámka na okraj, záběry z nikdy nedokončeného filmu An Eye for an Eye mi svým vyzněním podezřele připomínaly Garth Marenghi's Darkplace... Slabší 4*.

Celkem sympatické romantické anime vycházející ze zásady, že protiklady se přitahují a co se škádlívá, to se rádo mívá. Tudíž ona je malinká a extrémně stydlivá, on je extrémně vysoký a oblíbený. A dále se již jede po mnohokrát použitých, naštěstí zde slušně vycíděných kolejích. Slušné 3*.

Otravná červená knihovna, kde jedinou sledovatelnou věcí byl Joe Pesci hrající tradičně Joe Pesciho. Jinak to je strašná nuda natočená podle klasické šablony, kterou by v Rakousku či Venezuele určitě dokázali zadaptovat do tisícidílné telenovely, nad kterou by následně toužebně vzdychaly všechny staré panny, co podobné repetitivní pitomosti sledují.

Nezajímavé střetávání se bezkrevného pianisty a otravné zpěvačky odehrávající se v sekvenci potkají se-pohádají-pomilují-rozejdou a tak stále dokola, které postrádá jiskru či aspoň kapku vášně a postupem času člověka svou předvídatelností vyloženě ubíjí. A výtečná jazzová hudba sama film bohužel zachránit nedokáže.

Spojení dvou průměrných dějových linií nevytvoří kvalitní celek, dávat najevo, že znám obvyklé žánrové stereotypy neomlouvá jejich po většinu času dosti neinovativní použití a ne, skutečně mi nepřijde vtipné, když obvyklé drsné hlášky pronáší otravná malá holčička. A nejvíc mě na tom štve, že na základě nápadu o inspiraci člověka superhrdinskými komiksy umístěné v reálném světě by mohl vzniknout skutečně zábavný a neotřelý film, chjo...

Čtyři krátké příběhy o citových problémech několika postav, v nichž se pokaždé objevují v rozličných úlohách brýle, které tak plní úlohu spojujícího elementu. Jednou fungujou jako katalyzátor vztahu stydlivého páru, jindy je naopak známá zpěvačka využíva jako krytí před obtěžující popularitou. Je to milé, příjemné a vkusné, ale chybí tomu jakýkoli přesah, něco, co by mě dokázalo výrazněji zasáhnout a zabránilo v okamžitém zapomnění většiny zde zobrazených událostí. Čisté 3*.

Nepříliš zajímavé krátké anime fungující jako trailer na mangu Future Diary pojednávající o osamělém chlapci, který se stane jedním z účastníků podivné hry, jejíž vítěz se stane novým pánem času a prostoru. Dle této ukázky se ovšem nejedná o nic zajímavého, co bych si musel sehnat.

Fikce, co se tváří jako "fakce", což je ale fuk, ona je to hlavně velká sranda. Nejlepší rap v okolí a ta závěrečná hudební scéna? Pecka. Kamusta araw-araw!

Čistá, nekoncentrovaná roztomilost, která mě donutila přemýšlet nad sebou ve velmi nečekané rovině. Jak moc totiž musím být úchylný, když se dokážu zamilovat do animovaného poníka?

Při sledování Oreima prošel můj vztah k seriálu několika různými proměnami. Od prvotního nadšení nad aspoň pro mě příjemně pojatým stylem vyhýbajícím se trapným vtipům, ke kterým téma přímo vybízí, přes menší otrávenost nad repetitivností zhruba kolem 7-8. epizody až po závěrečnou spokojenost po poslední scéně. Ano, taky mě mnohdy nehorázně štvala Kirina a její neskutečná nafoukanost, ano, taky jsem často nechápal, proč ji Kjósuke už jednou konečně nepošle k šípku a ano, taky jsem nespokojeně bručel u mnoha drobností, které působily iritujícím dojmem. Ale přesto všechno jsem nakonec spokojen. Z nějakého důvodu mi hlavní i vedlejší postavy přirostly k srdci a já tak i přes předchozí výhrady sledoval jejich vzájemná potýkání, hádky i sbližování s příjemným pocitem na duši. A o to,aspoň pro mě, nakonec jde mnohem více než o to, že se v rámci slice of life anime najde mnoho lepších kousků.