Youngova

Glee je jeden z nejvíce rozporuplných seriálů, na které jsem se kdy odvážila koukat. Ačkoliv vám postupně začnou lézt na nervy všechny hlavní charaktery a oblíbíte si ty nejzlejší, protože "aspoň nejsou tak otravné", neustále máte potřebu celému looserovskému glee klubu fandit. První série je nabitá spoustou absurdních situací, zpracováním nových písniček a hlavně přehnaně ďábelskou Sue Sylvester, která vás pobaví téměř při každém jejím výstupu. Nevyhnete se dětské naivitě, lžím a spoustě šíleností, jako je třeba Chlebžíš. Tohle všechno se ale postupně vytrácí během druhé série, která je znatelně slabší. Seriál balancuje na hraně absurdní komedie, která zesměšňuje běžné životní situace a poukazuje na to, jak se chováme hloupě, a na naprosto seriózním vyprávěním o životě běžných puberťáků, kteří mají chuť vše řešit tak, že si sednou do kroužku a zazpívají si o tom. Chvílemi vás to začne nudit než... ...přijde třetí série. Absurdita už je téměř pryč a vy se díváte na váš vysněný život adolescenta, doufáte, že se vaše oblíbená postava dostane na svou vysněnou školu (a tím teď určitě nemyslíte Rachel) a žijete vztahem dvou nejroztomilejších gayů. Zároveň už si konečně můžete zpívat písničky spolu s hlavními hrdiny, protože většina z nich je adaptací na ty, které letí právě teď. Finále vás prostě nadchne a vy jste nadšení, že poběží i čtvrtá série... ...jenže místo ní dostanete sérii plnou zklamání. Pocítíte, jaké to je, když se něco snaží vrátit ke starým kolejím, ačkoliv už to není možné. Nové charaktery jsou otravné, většinou i nudné a jejich problémy vás absolutně nezajímají. U některých dílů jen vrtíte hlavou a doufáte, že už vaše utrpení co nejdříve skončí. Absurdní situace jsou až moc absurdní a neodkazují na téměř žádnou událost, ke které by se dali přirovnat. Jedinou výhodou shledávám několik dobrých písní a zjištění, jak moc jsem či nejsem tolerantní (přeci jen se musíte vypořádat s černoškou, tedy vlastně černochem, který se zamiluje do jednoho z kamarádů a tvrdí o sobě, že je to dívka). Celkově mi Glee pořád stojí za to, abych počkala, jak to skončí. Pokud ale chcete s tímto seriálem teprve začít, utněte to po třetí sérii, bude to pro vás nejlepší.

Je těžké ohodnotit seriál, který je do jedné části vaším nejoblíbenějším a v té druhé na něm sotva zvládnete udržet pozornost. Ale ano, i přesto se o nějaké to zhodnocení pokusím. Death note má zajímavý příběh, to rozhodně. K tomu mu přihrává i geniální zpracování Bohů smrti (Ryuuk a jeho jablka, ehm), zobrazení myšlenkových pochodů jednotlivých aktérů a inteligenční souboje, které nás provázejí seriálem od začátku do konce. Není to ovšem nic, co by průměrně inteligentní divák nemohl pochopit, tak se neděste. Dalším plusem tohoto seriálu jsou postavy. Matsuda, L, Ryuuk - zaručeně nejlepší postavy. Koneckonců, Ryuzaki je mou nejoblíbenější postavou ze všech anime (zatím). Koho ale ráda nemám, je Light, následován Misou, Mellem a Nearem. Konec prostě hrozně zmršili a posledních 10 nebo kolik dílů za to snad ani nestojí. I přesto zůstává Death note seriálem úžasným, k jehož 26. dílu se třeba i ráda vrátím. (Mimochodem, byla jsem jediná, kdo v tom viděl prvky shounen ai?)