viewer

Chtěl jsem něco, u čeho bych mohl usnout, a i přesto že jsem neusnul, přišla mi tato komedie vhod. Jak už sám název snímku napovídá, nejedná se o žádnou super zábavnou komedii, jejíž scény si budete s partou kámošů přehrávat stále dokola, a dokonce se u vás dlouho neohřejí ani ty nejpeprnější hlášky. Nevím, jestli za to může německá kinematografie, nebo německý vězeňský systém, ale Elyas M'Barek v tomhle filmu ujde až „neočekávanou cestu“ plnou změn. Klišoidní příběh namistrovaného drsňáka, který se kvůli zakopanému pokladu, pomocí toho nejtriviálnějšího podvodu stane profesorem, jenž přemění partu o přes držku žádajících pranksterů na cílevědomé, roztomilé mazlíčky, sám sebe na dokonalou partii a všemi milovaného pana učitele, k tomu ještě zdarma dostane maturitu a ženskou, co není ani zdaleka tak nehezká, jak se jí snaží tvůrci během celého filmu vyobrazit. Co mě tady zaujalo je rychlý střih a hudba, která mi však v některých scénách nedávala smysl. I přesto mi ale tato komedie nabídla porcičku velmi vtipných a originálních scén. (Tak třeba ta exkurze do země bílého prášku, injekčních stříkaček a zvětralých existencí.) Ještě mám dvě otázky… Proč se vlastně ve filmu nevyužil potenciál těch opravdu sympatických profesorek? Zvládl bych ten film i bez dabingu? Kdyby se tahle vulgarismy nabitá komedie nerozplizla v romantickou břečku plnou zázraků, dal bych ty hvězdičky hned tři.

Kdo by byl řekl, že největší radost mi při sledování filmu udělá „strach“, „vztek“, „nechuť“ a „smutek“! Pixarovic lampička si letos posvítila na zcela nové téma, které je poučné, baví, no zkrátka, má potenciál, ale… Jaký trailer, takový film se o tomto animovaném snímku rozhodně říct nedá. Vtipné a opravdu vydařené scény podobné ochutnávce, které mě přinutily zajít do kina ve filmu jsou, ale i přesto se poměrně často mého velení chopil smutek, doprovázený nudou, a to hlavně v situacích, kdy na plátně zářila „radost“. Její putování útrobami mozku zpátky na centrálu bylo v některých chvílích tak hloupé a nudné, že být „smutkem“, bál bych se o práci. Příběh Riley, která utíká z domova za lepšími vzpomínkami, mi přišel trochu vlažný, ale i tak jsem měl v závěru co dělat, abych si neukápl. Škoda že tvůrci nepojali film trochu jinak. Scén z velitelství mohlo být více, více i lidské komunikace a taky ta PUBERTA! Ještě mě napadá, pro koho ten film vlastně je? Pro děti? Tak to raději „Byl jednou jeden člověk“. Pro dospělé? Tak to úplně taky asi ne. Univerzální animovaná pohádka, u které se pobaví jak malý tak velký na 50%. Dávám *** za super nápad, velitelskou trojku a za pohled do mozku řidiče autobusu v závěrečných titulcích.

Rogen s Frankem nejsou obyčejní šílenci, jsou to šílenci kouzelní. Snímek neprobádaného zákoutí nejkontroverznějšího režimu světa naplněného ironií, amerikanismem a nadsázkou, chvilkami připomínající Tarantinovi pancharty, i když řádně okořeněné o fekální zábavu, je prostě a jednoduše skvělý. I přesto, že se nemůžu zařadit do skupinky milovníků zdejšího humoru, nedokážu na prstech jedné ruky spočítat, kolikrát jsem během sledování filmu pobaveně vyprskl. Děj byl takřka nepředvídatelný a člověk jen hádal, jakým směrem a jak daleko se takhle šílenost může ještě posunout. Satira v hlavní roli nám nabídla spoustu trefných narážek na systém, v němž hladovějící lidé bezduše uctívají své k dokonalosti vymydlené bohy. Co mě tady pobavilo, byla určitě plakající scénka zastřelených důstojníků a nejbližších přátel vždy „americky usměvavého" Kima. Jeho zářivý, Colgatem udržovaný chrup spolu s emocionální nestabilitou podpořenou teplou margaritou a uklidňujícím hlasem Katy Perry ukázal, že dělat si srandu ze severokorejského vůdce tvůrcům rozhodně jde. Franco mě ze začátku svým přehráváním trochu štval, od půle se náš vztah však změnil a já se až do závěrečných titulků těšil na každou jeho další perlu. Nutno podotknout, že nejnablýskanější perly si během celého filmu vyměňovali s Rogenem v perfektně napsaných dialozích. Šílená komedie od ještě šílenějších tvůrců, která světu ukazuje víc než jen specifický humor. ***

Tak jo, spousta létajících kulek, nepřesvědčivé a nic neřešící dialogy, pár celkem zajímavých efektů a jedna psychicky narušená pipka v zelené vestičce neustále vykřikující, jak už nechce, aby kvůli ní někdo umíral. Myšlenka rozdělení společnosti do frakcí je skvělá, realizace však smutně pokulhává za dějem a výkony herců. Nelze si nechat pro sebe, že do druhého dílu mě nalákala právě Shailene Woodley, jejíž proporce a sympatický lolitkovský obličejík držel mou pozornost na uzdě během celé divergence. Hned v úvodu pokračování však přišlo zklamání v podobě tupě vyhlížejícího asexuálního klučíka s roztomilým kukučem, který oproti jedničce řádně zvlčil. Z ostatních herců mě nedokázal přesvědčit vyjma vždy na pěst čekajícího Jaie Courtneyho asi nikdo. Děj začíná přesně tam, kde končí závěrečné titulky prvního dílu a je tak prostý a zapeklitě nezakroucený, že i po přetočení některých významnějších scén se stále držíte linky. Přesto film nabízí několik otazníků, které jsou však spíše než snahou nechat diváka přemýšlet výsledkem nepromyšleného scénáře. Proč ve filmu figurovala matka hlídače „čtyřky"? To je otázka, která vás dlouho trápit nebude, ne kvůli brzkému rozuzlení, ale zkrátka proto, že na tom nesejde. Podle její vizáže však tipuju, že ji „čtyřka senior" zbouchnul ještě před pubertou, ne-li ještě dřív. Co mě ve filmu opravdu zaujalo, je bleskově rychlá a nepochopitelná změna postojů některých postav, jež má na děj ve výsledku téměř nulový dopad. Já však přivřu obě oči, vžiju se do děje a vychutnám si každou letící kulku, každý výkřik, každý srdceryvný pohled hlavní hrdinky, každou kapičku potu stékající na podlahu, a při posledním testu frakcí, do kterého se Tris sama zapojí, čekám nějaký rezistentní „megazávěr".... Ale on není, tak to sbalte, kouzelná krabička přece říkala, že... Oddechovka na jedno použití, která vás nijak neoslní, a za pár dní na ni úplně zapomenete.

Spielbergova zoo pro statečné mě vždycky tak trochu fascinovala, takže když jsem zjistil, že jde do kin Jurský svět, neváhal jsem ani vteřinu. A ještě že tak, protože to byla opravdu skvělá dinosauří zábava. Záběry při představování parku ve spojení s opravdu vynikající, emocionálně propracovanou hudbou mi způsobily navlhnutí očí, o pot však nešlo. Nutno zmínit, že jsem v úvodu čekal možná trochu více samotného parku se spoustou zajímavých ještěrek, a ne hned tak vražedné tempo. Než se totiž člověk pokochal krásami parku, už jim jedno přešlechtěné zvířátko pláchlo z klece a začalo kousat. Ale zato kousalo hodně a mnohem víc než když tomu šéfoval Hammond. Škoda jen, že jsme si ho nemohli více prohlédnout, vždyť mělo tak super skills. Příběh odsejpal a akce nabírala na otáčkách, a i když byl děj trochu předvídatelný, (proč skončí v tlamě vždycky jen ti, o kterých to od začátku víte?) tak jsem se neskutečně bavil. Navíc si své místo mezi dinosaury a romantickými momenty našlo i pár opravdu vtipných scén. Malé resumé: Uteče dinosaur a někteří jen zdrhají a někteří se ho snaží chytit. Nejde to. Co ho zabít? To nemůžeme, stál majlant. Leda, že by zabil dalších pár lidí. OK. Pořád ho nemáme. A teď obrovský překvápko! Ať ho vyčmuchají raptoři. Skvělý nápad, jenže nám v laborce zapomněli něco říct. Zároveň se ještě hledají nesmrtelní bráchové Zack s Greyem. Herecké obsazení mi sedlo. Starlord, který si odběhl do Jurskýho parku zaclikat a projet se na mašině se svou smečkou raptorů je prostě super. Bryce Howard mě zase přesvědčila, že i zrzky se mi líbí, a že běhání po lese na podpatkách před 65 miliony let zkrátka není problém  Jsem rád, že na rozdíl od předešlých dílů, vyrobili tvůrci kromě T-Rexe a party raptorů také jednoho Watersaura a početnou letku nazlobených pterodaktylů. Závěrečné scény byly opravdu divočina, trochu mi to připomínalo jedničku, ale asi tak 100x přehnanější. Konec celé té kousanice mě naučil, že v nouzi poznáš raptora  I přes drobné chybky jsem si film vychutnal od začátku do konce. Chtěl jsem v parku zůstat rozhodně déle, než mi tvůrci naordinovali, a tak jsem svou dinosauří nenabaženost ukojil během následujícího týdne všem třemi předešlými díly, dávám *****. Jo a pro příště, více vrtulníků, lepší smrt pro záporáka a taky, jen tak dál.

Oko bere je taková příjemná oddechovka, která rozhodně neurazí, ba naopak v některých momentech pěkně zablýská. Hned tím prvním blýsknutím je Kevin Spacey, a jeho na míru ušitá role proradného profesora matematiky, jenž vydělává žetony na svých studentech. Ale proč se krucinál při své inteligenci nechá na konci filmu tak primitivně obelstít a hupsnout Morfeovi přímo do křesla? Námět filmu točící se okolo počítání karet v Las Vegas, byl zajímavý i přesto, že už jsem měl čest pár filmů podobného ražení shlédnout. Očůrávání kasin v LA mi však přišlo v režii profesorova týmu stejně složité, jako ukořistit malému batoleti dudlík, a tak jsem měl sto chutí praštit s prací a vydat se s partou kámošů do Vegas za lepšími zítřky :) Tajná znamení, která si členové počítavého týmu během hry předávali, mi zase trochu připomínala karetní hru Kent. Příběh formou eseje geniálního studenta MIT Benna Campbella, který bojuje o stipendium na Harvardu, byl zábavný, ale přidal bych tam ještě trochu napětí. Jim Sturgess a ostatní z týmu odvedli solidní herecký výkon, a škoda jen, že nedostala trochu více prostoru také mlátička Laurence Fishburne. Dalším zábleskem pro mě byla skvělá hudba v podání MGMT, Peter Bjorn and John, nebo Rolling Stones. Blýsklo se také samotné Las Vegas, jehož záběry nám celkem věrohodně přiblížily zdejší životní styl plný alkoholu, peněz a epicenter těch největších mejdanů. Takže spočítáno, rozděleno, současný stav této pohodové podívané je +3.

Přišel jsem, viděl jsem a rozhodně chci vidět znova. Hektolitry zábavy, ač zaměřené spíše na vtipné momenty, než na akci, stříkaly skrz celou dvouhodinovku, a mravenčí hrdina mi prostě nedal šanci odletět myšlenkami jinam. Dostal jsem od Ant-mana naservírováno přesně to, co jsem od něj očekával. Vtip, vtip, akci, špetku stylu a ještě vtip. Soutěž o největší počet vystřílených kulek tenhle snímek sice nevyhraje, za to však byla každá akční scéna skvěle propracovaná a měla navrch trochu toho koření. (Bitka v padajícím kufříku, nebo ta na konci, nad kterou jen Tomáš nevěřícně kroutil očima.) Marvelovská sebeironie se zkrátka posouvá na další level. Děj nebyl nikterak složitý a každý asi tušil, jak to všechno dopadne, ale o to tady přece nejde, ne? Vše krásně a bez zaškobrtnutí propojeno s hlavní avengerovskou linií. I u sebemenší narážky na tuhle partičku superhrdinů musel bezpochyby každý komiksový fanoušek tak trochu pookřát. Paul Rudd je sympaťák a veselá kopa, která věrně následuje podobné charaktery většiny marvelovských heroes, a tak snad nemá ani možnost předvést něco extra. Spokojenost. Pokud jde o Michaela Douglase, tak ten tady rozhodně nehrál, já na plátně viděl jen a pouze dr. Hanka Pyma. Evangeline Lilly je kost, záporák byl trochu lost a Michael Peňa se svými mexickými kumpány dokázal, že hrdinou večera můžete být i bez super schopností. Dle reakcí v sále je mi jasné, že marvelovský seriál úspěšně pokračuje, těží a bude těžit nejen z fans, ale i z těch, kteří doteď nevěděli, o co vlastně běží. Možná mi chybělo více scén z mravenčí perspektivy a třeba taky nějaká ta identická hudba, přesto této akční-double komedii neváhám dát *****. Ps: Pozvánka Ant-mana mezi partičku protřelých superheroes měla prostě styl, a tak už se nemůžu dočkat, až se mravenec Scott pustí do ironií nabroušené pranice s klukama od Áček.