Kosir

Především je třeba vyzdvihnout tu očistou koupel Sandry Bullock, musela po té štrapáci strašně smrdět. Jinak se tak úplně neztotožňuji s některými ohlasy, které ji pasují na veskrze podprůměrnou herečku. Je to hezká dáma, možná trochu přerostlá, ale filmy s ní mají pro mě hned jednu hvězdu navíc. Když to začalo, čekal jsem kdy se to konečně rozjede, ale zas tak dlouho netrvalo, abych přišel na to, že z komory ten děj neděj nevystoupí. Maně jsem si vzpomněl v průběhu na dvě věci. Jednak na Bradburyho povídku, už si název nepamatuji, jak skupina ztroskotavších kosmonautů se sobě vzdaluje a dokud se slyší, tak si povidají. To bylo zcela jistě lepší i když podstatně kratší. Druhak jsem zavzpomínal na primitivní zpracování Vesmírné Odyssey, kde film zůstal o míle za předlohou. Zpracování Gravity mně nadchlo. Byl bych ochoten se vsadit, že podobné téma udělané za 40 let se už nemůže vizuálně moc lišit, ale kdoví, třeba se vynalezně pětirozměrná kamera a možná ucítíme i odér uvnitř kabiny. Jestliže v tomhle směru dávám filmu absolutorium, tak samotný příběh omnipotentní americké vědkyně, spuštěný neodpovědným činem ruských opočlověků, kdy hravě přeskakuje z vehiklu do vehiklu a se vším si poradí za využití papírového notesu, je na úrovni předválečných fabulací. Asi tak. A abych si neprotiřečil, tak dodatečně přidávám hvězdu a měním z dvojky na trojku, protože to dělám vždycky, když hraje Sandra. :-).

Takovéhle filmy by se neměly točit. Je to silné, ale hodně neuspořádané. 70 %

Nějak jsem se včas nezařadil, a tak pověst, která hodně odloženou domácí projekci předcházela, nabývala obřích rozměrů. Když jsem hned na počátku zjistil, že se jedná o poměrně zdařilou biografii z let, v nichž jsem F1 žral (určitě jsem někde v chumlu diváků zabrán), tak jsem šel do kolen. Proč to protahovat - rozhodně jsem zklamán nebyl, přestože o mém tehdejším oblíbenci Ronie Petersenovi ani zmínka. Moc se mně také líbil výběr představitelů, i ve vedlejších rolích, ten se určitě povedl. Téměř dvojníci. Howard určitě trefil i podstatu obou povah. Jen některé dialogy a postoje, především vykreslení Laudova slovníku, mně připadá trochu ploché, schématické. Možná je to jistou uspěchaností, takže by asi neškodilo přidat pár (deseti)mimut, aby prostředí a postavy byly hlouběji prokresleny. I tak 90 %.

Den, ode dne, kdy se tu zastavím, musím v duchu ocenit POMO, za to co vybudoval. Velmi často mě zároveň napadne, že přes všechna vymakaná, dalo by se říci - sofistikovaná, pravidla, jsem nějak mimo meinstreim. Nejednou se mně totiž stane, že vůbec nechápu hodnocení některých bijáků. Možná za to mohou právě ta pravidla a možnosti, které skýtají. Když jsem dokoukal Chaos, byl jsem téměř nadšen, ale na ČSFD mě čekala studená sprcha. Prý béčková Amerika, stokrát okoukaná. Chtěl jsem původně dát ****, a řeknu proč, ale dám *****, taky hned vysvětlím. To hodnocení co vidím vpravo mně totiž imputuje myšlenku, že jsem pako, které nepozná dobře udělaný špekáček od separátového buřta. Měl bych se asi přizpůsobit většinovému názoru a dát maximálně ***, když už. Jenomže podle mě to bylo uděláno dobře a také až do konce dobře zašmodrcháno. Žádné béčko i když snad někomu vadilo, že se tam neproducírovali profláknutí "áčkoví" herci. Pravda, závěr mně dost připomínal Mlčení jehňátek, jenomže objektivně byl průběh logičtější, neb během minuty sejmout poldovi ksicht jako skalp a nalepit si ho na držku, aby to nikdo nepoznal, bylo přeci jen příliš horký kafe, a přesto jsem Hopkinse nezatratil. I proto je moje hodnocení Chaosu trochu protestní, ale dávám ho s klidným svědomím. Asi se mi to líbit mělo, tak už určil horoskop.

Souhlasím s Enšpíglem.

Vcelku prostinký příběh mě zaujal svým pozitivizmem a zvlášť nádhernými kulisami příběhu. Ta spleť schodišťat, pavlačí, zákoutí a terásek je pitoreskní. Vávra byl profík, a na tom nic nemění fakt, že k stáru (husitská trilogie) se jen občas probudil z opice, když si dopřával voraz v křesílku vedle kamery.

S odstupem času, a v tomhle hloupoučkém filmu, je teprve možné si uvědomit, jak málo charismatický Presley byl. To ovšem jeho zpěv a hudební odkaz nemá nijak oslabit.

Jak Tarantina nežeru, tak tohle jsem dokoukal celé, na rozdíl od Pulp Fiction. Možná, že ještě přidám, ale tři budou zatím stačit, beztak má přeplaceno.

Já byl tedy až do konce nadšený! Monte Christo by se neměl za co stydět!! Faktem ale zůstává, že (podobně jako u Mlčení jehňátek atp.) se to takhle nikdy nemohlo stát. Bez těch neuvěřitelností by tyhle kousky ovšem ztratily šťávu a ze steaku by se stala jen štěpánská pečeně.

Dobře zcezený lektvar plaček na nejvyšší úrovni. Jediné, co mně vadilo byla modrá medvědice v černé barvě zrovna z NDR.