Karlos8

Tohle je velmi slabá káva. Přeci jen za třináct vteřin vtáhnout diváka do děje je sakra málo a zde se to potvrdilo na tisíc procent. Není proto divu, že v závěru nefunguje ani závěrečná lekačka. Co se dá dělat, každý den není posvícení.

Tak tohle bylo něco. Světlo vystřídal fotoaparát u mobilu, se kterým uvidíte věci. Ačkoliv trošku slabší než Lights out, přesto celkem originální. Největší pecka je zde samozřejmě poslední vteřina, při které mi projela husina od shora až dolu a to hned dvakrát.

Tohle by mohl být jeden z receptů, jak co nejvíce zaujmout diváka a zároveň ho vtáhnout do děje. Hned po prvních dvou záběrech zbystříte a začnete se modlit, aby jste měli v pokoji rozsvíceno. Za mě pozoruhodný nápad se zajímavou myšlenkou.

Just live Clarková. Nikdy nezapomenu na tak kvalitní spojení mluveného anglického slova s opravdu vytříbenými českými titulky. No nic, pojďme zpátky na stromy. Líbilo se mi to, i když k tomu mám jisté výhrady. Co se mi opravdu hodně líbilo, to byl šatník Clarkové. Na každou scénu jiný kus oblečení, který si doslova tykal s extravagancí. Žlutočerné punčochy to jen dokazují. Dále se mi líbil opravdu titěrný kontakt s tvářemi hlavních aktérů. Takhle blízko jsem dlouho nebyl. Největší pecka jsou ale hlášky, kterých není málo a u kterých se člověk i zasměje. Co mě naopak zklamalo, dobře možná trochu víc zklamalo, to bylo celkové pojetí. Knihu jsem nečetl, takže nevím, ale podle mě je to opět až moc americké, kýčovité a až moc hezky opracované. To ani nemluvím o závěru, se kterým jsem vůbec nepočítal.

Posledních deset minut bylo nejlepší! Bohatě to vynahradilo všechny předešlé minuty, které byly spíše strategicky propracované a tak trochu až moc romantické. Každopádně, co se mi nejvíce líbilo, to byl samotný nápad. Přeci jen propojení s někým vzdáleným není vůbec špatný nápad. Možná, že v budoucnosti tento bezdrátový přenos nahradí Facebook nebo Skype. Nebylo by to vůbec špatné. Oba hlavní aktéři jsou naprosto v pohodě a na nic si nehrají. Prostředí nevypadá taky špatně, přičemž máme k dispozici dokonce dvě. Jedno zimní a druhé sluncem rozpálené. Pohodová romantika za čtyři.

Ale jo, dalo se na to koukat. Od začátku je zde jediný cíl, kterým je jednoznačně pobavit diváka. A že těch humorných, vtipných, nečekaných a někdy opravdu zvláštních příležitostí je hned několik. Mně nejvíce potěšila scéna s lenochody. Ta je opravdu brilantní. Zapomenout nesmím ani na velkého šéfa, ze kterého se nakonec vyklube, no vždyť vy víte co. Co je ale nejdůležitější, že postavy mají dobrou charakteristiku, dobře napsaný scénář to jen potvrzuje. To z tohoto animovaného snímku dělá něco víc, než jen obyčejný animák.

Ale nebojte se. Jednou to pochopíte. Znovu a ještě jednou opět excelující Kevin Spacey. Dlouho jsem se na tento snímek připravoval a tak nějak jsem očekával, že to nebude jen tak ledajaké drama. Bylo to spíše trochu eroticky ale pravdivě smýšlející příběh, jenž může postihnout kdekoho z nás. Já vím, že se opakuji, ale je to tak. Zvratů je zde opravdu hodně a je až neskutečné, že to vše do sebe bez problémů zapadá. Hudba vše podtrhuje.

Tohle byl opravdu krásný sen, takový ten, který procítíte, dokáže se do něj vcítit, vnímáte ho a přejete si, aby nikdy neskončil. Jenže vám se začne chtít na záchod a je po snu, přičemž vám zbudou jen nesmazatelné vzpomínky. Většinou sny nedávají smysl a nikdy se reálně neuskuteční, ovšem Paul Dano jak ho neznáme, je doslova spisovatelský čaroděj a mág dohromady. Přeci jenom napsat si svou vlastní přítelkyni podle uvážení a podle snů, to chce kus odvahy. Problém nastane ve chvíli, kdy je skutečná. Je milá, usměvavá, hravá, jenže nic netrvá věčně ani láska k jedné slečně. Přijdou problémy, ponorka a vy se rozmýšlíte nad kouzleným šuplíčkem, ve kterém je ukryta ta největší radost. Měníte si ji podle uvážení, děláte s ní, co chcete podle uvážení. Možná hádám správně, že podobnou schopnost by chtěl mít alespoň jednou za život každý z nás. My se ale musíme spokojit s nevšední realitou, která je také zajímavá jako život sám o sobě, akorát není tak jednoduchý, jak se zprvu může zdát.

Ze začátku to bylo tak ospalé, bez energie, bez života. V průběhu se ale leccos změnilo a nakonec to dopadlo víc než dobře a to ještě s mravním ponaučením, které se týkalo toho, co máme dělat. Kolo, jíst, pít, mluvit, jezdit metrem, obejmout mámu, políbit tátu, jít s holkou do kina, mazlit se s ní, pomáhat lidem jako jsem já, víc kreslit, plavat, skákat, dýchat... Bylo toho hodně ale každopádně poslední slovo bylo ŽÍT.

Já už nechci podobně roztřesenou kameru. Chápu, že z pohledu první osoby to jinak nejde, ale hodina a půl opravdu skvěle stačí k tomu, abyste měli hlavu zamotanou asi jako Henry. Ten totiž neví, co je zač, ani proč po něm všichni jdou. Jistou spojkou pro něj může být Jimmy, ten se ale zdá být naprosto nesmrtelný. Do toho všeho ještě jeho žena, která je falešná asi jako jeho prstýnek. Příběhově se nejedná o výjimečný snímek, ovšem to jistě neměl být prvotní záměr. Šlo o přenesení bojových umění, zabijáckých technik, střílení, házení granátů a dalších věciček do jednoho příběhu, který si alespoň jednou zahrál každý z nás a je jedno, že to tak úplně nedává smysl. To se povedlo více než slušně a proto Russia!