fallanga

Velice inspirativní příběh mladé autistky, která stojí za popularizací autismu, a narozdíl od Rain Mana ukazuje jak mohou autisti fungovat ve světě samostatně a jak mohou být prospěšní společnosti. Kdyby film vypustil občasnou přílišnou dramatizaci ve formě posměšných pohledů Templiina okolí, tak bych to označil i za masterpiece. Takto to označuji pouze za velice dobře zahraný inspirativní příběh a naprostý must-watch.

Vůči tomuto filmu mám velice rozporuplné pocity. Scorsese tady vybudoval velice hutnou, pochmurnou a depresivní atmosféru, s výbornou gradací příběhu, ale moc nezvládl ten záběr. Protože asi po půl hodině jsem si uvědomil jednu věc. Buď to půjde tím naprosto očividným směrem zlých nacistických psychiatrů, a bude z toho akorát béčkový horor (což se naštěstí nestalo), nebo to půjde rádoby překvapivým směrem, kdy se ukáže, že hlavní hrdina je schyzofrenik (což se stalo). Ten druhý směr je sám o sobě v pořádku, problém je ten, že i tento směr je dosti očekávaný a je tedy potřeba to řádně zamaskovat, což Scorsese bohužel neudělal. Ono to Nolanovské házení drobků chleba divákům je velice efektivní filmařská technika, ale je taky kurva těžká na provedení. A tady se to příliš nepovedlo, místo malých drobečků mi byly předhazovány celé koláče.

Pěkně zpracovaný příběh, který snad konečně všem řekne, že deprese není rozmazlenost ani výmysl, ale skutečná nemoc. Takže zpráva pěkná. Ale brutální přikrášlenost tohoto filmu je opravdu bolestivá. Jasně, má se jednat o inspirativní komedii, ale osobně bych se obešel bez všeho toho kýče. Velice vnucený a očividně vyřešený milostný trojúhelník je jako pěst na oko. Idealizované prostředí léčebny je nudné, nelogické a nezajímavé, a konec, kdy Egypťana s agorafóbií vylákají na párty díky egyptské hudbě, je prostě výsměch všem duševním poruchám, čímž si tento film jenom podkopává tu jinak velice pěknou message.

Klusák natočil dokument, který sice upozorňuje na relativně důležité téma, a natočil ho tak, že opravdu zaútočí na emoce, znechutí a překvapí, ale to je tak vše co udělá. Nevidím tam nějaký větší přesah, než to, že se prostě ukáže kolik predátorů existuje a nějací půjdou do vězení, ale nic víc to nepřinese. Možná to podnítí rodiče, děti a pedagogy aby se o problému trošku zapřemýšleli, ale nějakou větší společenskou debatu to nerozpoutá a zdá se, že Klusák ani neměl tu ambici, což je škoda, a dokonce mám pocit, že přespřílišnou dramatizací filmu (chrstnutí vody do obličeje, dramatická hudba, velice očividně nahraný zmatek, když dojde k leaku nahatých fotek, atd...) dojde spíše k podpoře extrémních postojů k tomuto tématu, což by zodpovědný dokumentarista neměl dopustit. Přesto musím uznat, že jako dílo popularizující nějaký problém to funguje. A hlavně dávám palec nahoru za herečky, ty to zvládly parádně. Nu, a nyní se asi vrhnu na tu 18+ verzi, protože jsem starý sebemrskač.

My Hero Academia mám rád kvůli přesně jednomu důvodu. Bere to dost ohraný koncept a s naprostým přiznáním toho, že to je ohraný koncept ho vyždímá do naprostého maxima. První série byla obyčejná superhrdinská bojůvka, druhá série přinesla úžasný turnaj s velice pěkně napsanými souboji a rozvojem postav, třetí série přinesla konfrontaci dvou polobohů a lehce potemněla, a když už to zrovna vypadalo, že se tento seriál nemá kam posunout a bude dělat pořád ty stejné věci, tak přišla čtvrtá série, která zamířila lehounce depresivnějším stylem, ale zároveň si uchovala své kořeny. Ve zkratce, příběh se odpíchl od něčeho ukrutně obyčejného, ale kvalitního, k lehkým inovacím se zachováním starých kvalit. A potom přišel tento film, který tuhle evoluci vrátil na naprostý začátek a navíc ještě zbořil podlahu (místo obvyklého stropu). Je tady další supersilný záporák, ale nemá žádnou osobnost. Pokud něco, tak lehce připomíná Otce z Fullmetal Alchemist, ale je asi tak o nekonečně procent nudnější, jelikož je bez jediného zajímavého rysu. Stejně tak všichni jeho pomocníci jsou jen obyčejní poskoci. Naše oblíbená třída 1A je na všechno zase sama. OK, beru, jsou to protagonisti, měli by tam být oni, fajn. Ale jak to tak bývá, tak všechny problémy zase vyřeší Deku, a vyřeší je tím, že prostě magicky překoná všechny své hranice. Problém magického překonávání svých hranic je to, že to poprvé funguje báječně. Podruhé to dává smysl. Potřetí to chce už nějaké vysvětlení, ale ještě se to dá. A po čtvrté už je to naprosto otravné, očekávané a neoriginální řešení, které způsobí to, že o postavu ztrácím strach. Protože vím, že vždy své hranice nějak překoná. Nejsem člověk, který by hodně nadával na plot-armor hlavních postav, to je prostě nutnost, kterou dobrý příběh potřebuje. Ale když se to použije třikrát za 90 minut, tak z toho mám pocit, jako by mě někdo pleskl do varlat. Největší strach mám ovšem z toho, že největší síla tohoto filmu bude v páté sérii zahozena. Protože tento film přinesl něco ve skrze pozitivního a to je konečně nějaký rapidní vývoj dvou znesvářených přátel, Dekua a Katchana. Jejich pomalé sbližování jsme v seriálu už viděli, ale tady konečně vidíme vzájemné uznání, přiblížení, ale zároveň zachování si vlastních charakterových rysů. Fakt hodně doufám, že se pátá série nevrátí ke konstantně nasranému Katchanovi a k smrti vyděšenému Dekuovi, ale tohle sblížení, ač pouze tváří v tvář jisté smrti, bude alespoň minimálně reflektováno. Bohužel, konec s dočasnou amnézií nasvědčuje, že tomu tak nebude. Ve zkratce, My Hero Academia už dokázala, že dokáže klišé koncept udělat fakt dobře a pomalu se od toho klišé začala vzdalovat. Tento film se ale vrátil na začátek a navíc to je poprvé, kdy fenomenální bitka není fenomenální, ale ukrutně nezajímavá, bezemoční a nudná.

Šinkai se očividně snažil vytvořit fantasy v Ghibliovském stylu, ale příliš mu to nevyšlo. Nádherný vizuál a zajímavý svět totiž brutálně podráží ukvapenost děje, nekonzistentní mytologie s nevyčerpaným potenciálem, a otravné postavy s naprosto zmatenými a nepochopitelnými vztahy.

Mockumentary, který je parodií na klasické krimi dokumenty. Místo vražd se tady ovšem řeší kdo nasprejoval péra na auta učitelů a kdo dal do limonády při školním obědě projímadlo. Tyto puberťácké pranky jsou brány extrémně vážně a jsou pokryty ve stejném gardu jako teroristické útoky. Což je asi největší síla seriálu. Když se hlavní postavy s velice vážnou tváří baví o tom, jestli má obviněný obřezaný penis, či jestli korunnímu svědkovi vyhonila sexy slečna, tak to vytváří atmosféru, která je na jednu stranu velice vtipná (a je brilantně dokreslená slovními hříčkami a velice jemně fekálním humorem), a na druhou stranu je fakt napínavá, protože si až do samého konce říkáte, kdo teda nakreslil ty čůráky na auta. Během sledování jsem se přistihl, že se dokonce i bojím o hlavní postavy, tak hustou atmosféru dokázali autoři vytvořit z velice juvenilního tématu. Krom toho, seriál má i přesah. Když jsem si mezi neustálým uchichtáváním našel čas na přemýšlení o tom co se tam vlastně děje, tak jsem byl překvapen, že ten děj vysílá velkou hromadu (hihi) zpráv. V prvé řadě se jedná o skvělou propagaci kriminalistiky a investigativní novinařiny (řešit vraždy je přeci jenom nuda, řešit kdo nakreslil ty dicky je mnohem zábavnější), ale tvůrci také komentují předsudky, školství, sociální sítě, (kyber)šikanu, justiční systém, atd... Rozhodně se nejedná jen o dobrou, ale myšlenkově prázdnou zábavu, jak by se mohlo na první pohled zdát.

Dovolím si pouze krátký komentář k úvodu dílu, kde se objevuje zatím to nejlepší z celého seriálu. Je to krátké shrnutí první série, které mě přesvědčilo, že by se to celé dalo nacpat do tří nabušených dílů místo deseti prázdných.

Typicky Burtonovská podivnost, která nejlépe funguje jako sequel ke knižnímu Frankensteinovi, jelikož to rozvíjí jeho morální zprávu a zasazuje ji do moderního světa. Do toho Burton přidá každý svůj fetiš a trauma z dětství, vykrade všechny šedesátkové horory s Chritopherem Lee, zabalí to do úchylně nádherné animace a občas tam přihodí nějaký hodně očividný easter-egg. Druhá půlka filmu lehce ztrácí tempo a souboj s Godzillou, Drákulou a přerostlou krysou bych klidně sfoukl během pěti minut místo dvaceti.

Z nadčasové, ale ukrutně nudné předlohy se Fukunagovi podařilo udělat zastaralý a taktéž ukrutně nudný film, který je pouze o tolik lepší než kniha o kolik je kratší. Jednoduše řečeno, je to ubrečená sračka, jejíž jedinými klady jsou kostýmy a povedené obsazení.