Terezinka198

I když člověk tak trochu očekává už dopředu, jak to všechno dopadne, nemůžu si pomoct, ale tato série mi přišla taková... zvláštní? Kdyby se opravdu touto sérií skončilo, jak to vypadalo při posledním díle, bylo by to "to finále", na které jsem čekala, nebo bych doufala, že to prostě bude mnohem lepší? Netuším. Foodgasm je tu pořád silný a doporučuji určitě něco k zakousnutí během sledování. Protože prezentace jídla byla super, i po stránce foodgasmů hrdinů to bylo pořád super (i když jsme to viděli už tolikrát, nemůžete nesouhlasit, že některé jejich výtvory fakt vypadaly lahodně), ale když vidíte u každého jídla zdejší porotce slintat a vychvalovat daného kuchaře do nebes, ale pak si vzpomenou, že vlastně to jídlo předtím působilo o něco lépe, protože se jim rozleželo nyní na jazyku, apod. tak mi to někdy přišlo, že jim nejde o jídlo, ale rozhodují se prostě ve prospěch příběhu. Souhlasím s Jeoffreyem, že se po čase těch foodgasmů trochu přejíte a tak nějak dopředu očekáváte, co s nimi ta chuť zase udělá. Z poslední série mám trochu obavy, protože vím už nyní, jak ji mnoho lidí zkritizovalo a hodnocení taky rapidně kleslo zničehonic. Přijde mi další série zbytečná, tato dokázala příběh krásně (i když předvídatelně) uzavřít. Za mě si vysluhuje někde mezi 8/10 a 9/10, protože to pořád bylo příjemné sledovat a bavila jsem se nad přehnanými reakcemi, ale některé věci se až moc opakovaly nebo byly předvídatelné... Ale protože tenhle příběh mám ráda a protože to nejspíš byla poslední dobrá série, tak přivřu oči a dám 8,5/10.

Trochu mě mrzí, že většina shoujo-ai jsou všechny na stejnou notu a tím pádem je příběh omílán pořád dokola, jenom se pozmění jména, max. prostředí. Tady mi vadila hlavní hrdinka, raději bych sledovala příhody hereckého klubu, než další díl s ní v čele.

První série mě zaujala Thorfinovou zaslepeností díky pomstě. Následoval Askeladda, aby se mohl pomstít, příběh byl postaven hlavně na bitvách, krvi a nenávisti. První série skončila fantasticky, takže jsem věděla, že i když se druhá série (předtím prý zamýšlený film) trochu opozdí kvůli covidu, vůbec mi to nevadilo. Změna přišla nejen ve formátu příběhu, ale i ve studiu (MAPPA místo WIT), což mnoho lidí odsuzovalo dřív, než viděli finální výsledek. Nečetla jsem pro jistotu komentáře druhých, abych si nic dopředu nevyspoilerovala. A udělala jsem dobře, protože tahle série byla stejně perfektní jako ta první. Není v ní sice středobodem válka, boje, nenávist a motiv pomsty... ale v podstatě "to", co přijde po oné pomstě. To prázdno uvnitř, ten okamžik, kdy nemáte najednou žádný cíl. Obzvlášť, když nejste přímo vy, kdo tu pomstu vykoná. Když se na konci prvního dílu objevil Thorfin, nevěřila jsem vlastním očím, že by to mohl být on, stejně tak jsem nechápala, že "nějaký" Einar je najednou v popředí, ale postupně jsem si k němu našla cestu. Thorfin se změnil, předtím ho poháněl hněv a chuť se pomstít, ale Askeladd je mrtvý a on se nemohl pomstít. Takže je z něj najednou skořápka toho, čím byl předtím, nepřeje si bojovat ani se pořádně bránit, spíš objevil možnost vyjednávání, také ho zajímá křesťanství, což byl zajímavý detail, kterak u starce naslouchal čtení bible. Jak dopadl náš princ Canus? Toho stíhá duch vlastního otce (ne sice duch jako takový, ale nechci spoilerovat :) ) a vysmívá se jeho snaze a zároveň je oba porovnává, v čem si jsou nyní podobní. Canus získává anglickou korunu a posléze i tu dánskou, když svého bratra otráví. Ale nestačí mu to, protože válka něco stojí. A vyhlídne si pozemek chlapa, co Thorfina koupil jako otroka na svou farmu. Že se ti dva mají střetnout je každému jasné, když vidí, jak si Canus počíná hned v prvních epizodách, kdy se objeví. Nebude to sice žádná velká bitva, jako předtím drancování v Anglii, přeci jenom jde královské vojsko proti "sedlákům", ale i tak byla velmi povedená. Že prý je v druhé sérii málo akce a moc se zaměřuje na farmu? No a co? Kdyby se zaměřovala série znovu na bitvu, volali by všichni, že je to zase to samé jako první série. Hudba byla opět perfektní, SSTP nezklamali a zase mi předali další oblíbený opening, stejně tak mile potěšila píseň od Aimer. Konec se mi líbil v tom, že se Thorfin vrátil domů, ale v mysli měl už jasný cíl v podobě vysněné země Vinlandu. Krásné zpracování, na které se opravdu vyplatilo si počkat.

Na začátku jsem si říkala, že to asi nedokoukám, že tohle přece není Fire Force, kterou si pamatuju. Hlavně první díl jsem myslela, že si dělají srandu a já klikla na něco jiného. A že bylo někdy docela obtíž vytrvat, protože Tamaki mi připadala naprosto neschopná, jenom takový "předmět", aby se odlehčila situace, mě to spíš nudilo, protože aby měla nehodu několikrát během epizody, to už je opravdu otravné. Když tohle pominu, mluvící zvířata pro mě málem znamenala odložení na neurčito... jsem ráda, že jsem vytrvala, protože Benimaru a Joker zachránili celou show. Náhoda? Nemyslím si. Ve chvíli, kdy totiž nastoupili na scénu, mě ten příběh opět vtáhl a já chtěla zjistit víc - víc o tom světě - a že se jim to povedlo. Haijima instituce mě moc nezaujala, ale rozhodně lepší než první díly, ale následné prohledávání Netheru bylo na druhou stranu velmi zajímavé (a taky náš plague doctor opět na scéně hehe), takže jsem pouštěla jeden díl za druhým. Shinra a Arthur nakonec získali novou moc, takže jsem zvědavá, co s ní podniknou dále, jak si ji osvojí pořádně a tak. (A opět Benimaru jako učitel, takže plusové body :D) Doufám, že Tamaki bude trochu užitečnější, když taky získala novou moc, ale asi si mohu nechat zdát, a autor ji bude i nadále používat na trapné odlehčení situace. Z postav mě mile překvapili Charon a Juggernaut, Charon hlavně proto, že se slepě vrhl proti nebezpečí, aby zachránil Shinru (protože ho potřebují, jasně, ale damn, ten chlápek prostě neuvažuje a to mě na něm zaujalo). Joker, Benimaru a kapitán Obi samozřejmě pořád vedou jako taková hlavní trojice, která mě táhne zpátky. :) Takže je druhá série o něco lepší než ta první? Řekla bych, že ne, souboje jsou pořád stejné, opakují se tady některé vtípky, ale máme o poznání víc informací o tomhle světě, což je pro mě plus.. ale ten začátek, ach jo. I tak se na třetí sérii těším. Slabé 7/10

Pořád si to udržuje kvalitu a člověk se aspoň příjemně pousměje/zasměje nad jejich trablemi. :)

Je to krátké a hodně hloupé... ale pro majitele psů nebo koček je to povinnost shlédnout! (Ať se pobavíte :D protože já v tom to své čtyřnohé pako vidím)

Tak konečně došlo i na toto anime. Předpokládala jsem, že se jedná o jakési "nejlepší" anime s idoly. Ani ne, až tak skvělé a originální to nebylo, ale postavy byly sympatické. A také jsem konečně poznala kdysi střed vtípků Nico-Nico-Nii :) kouknu i na další série, ale myslím si, že to bude na stejné téma, jen aby se holčiny dostaly "co nejdál". 7/10

Veškeré peníze šly na bitvu. A ta se povedla. 9/10

Jedna perla za druhou, příjemně jsem se bavila. 9/10

1. série (11 dílů) - Kdyby se skončilo 9. dílem, tak by to bylo super a já bych si tu poslední scénu užila. Ne... museli jsme tam přidat ještě něco navíc, kdy jsem si říkala, že 10. díl je asi celý filer nebo špatný vtip. Protože tu atmosféru jen tak nechcete zabít, že jo. Ale tady se to povedlo. :) Z postav mi nikdo nepřirostl k srdci, jen jsem si zapamatovala jméno Undertaker. (Kuroshitsuji dude, I'm looking at you, yes! :D) A mám pořád pár otázek... Co se válečného žánru týče, určitě velmi povedené. Sice tu můžeme vidět klišé rozdělení společnosti, kdy se určitých vrstev válka ani nedotkne a ta (předpokládám) kdysi největší je přímo v hlavní linii. Ale to mi nevadilo. Uvidím, kdy se dokopu k druhé sérii, snad brzo. 2. série (12 dílů) - 13. 3. 2024 - Nejspíš jsem to tou chválou zakřikla, když jsem ke konci ledna doporučovala pár lidem právě 86 jako solidní anime ve válečném žánru. Nevím, co se stalo, ale druhá série mě až tak moc nenadchla. Do jisté míry mi překvapivě chyběla Lena, příběh postavený jenom na "přeživších" obyvatel 86. provincie byl... zvláštní. A přibyla hromada postav... o které jsem se ani trochu nezajímala, takže to také moc nepomohlo :') některé mi byly i trochu otravné. Po vizuální stránce velmi povedené, ale "něco" mi tam prostě chybělo. Stejně tak dobré zakončení první série, kdy na vás dýchá jenom ta ponurost, že je "prostě po všem"... ale pak vidíte, že existuje ještě pokračování, takže si říkáte: Aha, takže se vlastně nic nestalo. How to kill a moment. Takové zakončení druhá část bohužel nemá. Jo, nacpeme tam rádoby romantiku... hmm, já bych raději další krvelačnou bitvu :)