bohemia_regent

Loni zesnulý řecký „Pavarotti pop music“ se svým rozkmitaným tenorem nezaměnitelné barvy odzpíval bratislavský koncert ze začátku 90. let v dobré formě. Jeho tvorba nikdy nepředstavovala žádné vysoké umění, sladká romantika je dost často na hraně, ale je třeba přiznat, že balancovat na ní se zpěvákovi přes jeho velkou tělesnou hmotnost dařilo. Takže žádný kýč, ale profesionálně odvedený docela slušný pop. Nejvíc mě potěšila skladba Forever And Ever, kterou mám nejradši - tedy když ponechám stranou Roussosovo předsólové období v Aphrodite’s Child. -------- V titulcích pořadu uvedeno: slovenský název Demis Roussos; režie Egbert van Hees; koprodukce Nizozemsko / Československo.

Podle fotografií ve zdejší "Galerii" jsem pořad skutečně viděl. Jenže: -------- V titulcích pořadu uvedeno: název Sólo pro Jarret; rok výroby 2006.

Rozhovory s Pasolinim se sice natáčely v roce 1966, ale k jejich sestřihu do podoby tohoto filmu došlo až 17 let po jeho smrti. -------- V titulcích filmu uvedeno: originální název Pasolini l’enragé; rok výroby 1992.

Tak je to červená knihovna, to zas jo, ale na druhou stranu v rámci žánru docela inteligentní, rozhodně to neupadá do nevkusu. Pro mě typický případ filmu, kde šestibodová hodnotící škála je příliš hrubá, protože bych nejradši dal dvě a půl hvězdičky. Jenže se musím někam přiklonit, a tak se přikláním dolů, protože mi vadily anglické texty v písních. Začíná to už tím, že Josef Abrhám v roli Čecha, který žije třicet let v Mexiku, letí navštívit svoji rodnou vlast. A k tomu hraje píseň s refrénem "I'm coming home". Kdyby byl text český, mělo by to logiku, kdyby byl španělský, mělo by to logiku možná trochu menší, ale pořád ještě mělo. Angličtinu jsem nepochopil, stejně jako při pobytu v Praze v nejslavnější vánoční písni Stille Nacht - tady by se dalo kromě češtiny a španělštiny uvažovat i o němčině, jenže divák se musí dojímat při "Holy Night". Jestli měla být důvodem snaha učinit film světovým (španělština je asi málo světový jazyk), tak měli být tvůrci důslednější a s výhledem do budoucnosti vyšperkovat písně čínštinou. Takhle se může stát, že za nějakých 20-30 let začne pozlátko světovosti na jejich filmu ztrácet lesk.

V titulcích pořadu uvedeno: český i originální název The Beach Boys 50: Live In Concert; režie Joe Thomas, Marc Bennett.

Jedno z nejlepších převedení opery do filmové podoby. Francesco Rosi přistoupil k adaptaci jako bytostný filmař. Nespokojil se s natočením více nebo méně hezkých obrázků, které poslouží jako ilustrace k hudební složce - naopak, tvůrčím způsobem zrovnoprávnil vůči hudbě nejen obraz (jako vždy skvělý kameraman Pasqualino De Santis maximálně využívá historická zákoutí měst i přírodní krásy španělské Andalusie), ale i nehudební zvukové prvky, tzn. hlavně přirozené ruchy konkrétního prostředí, občas i lidský hovor. Už samotný začátek naznačuje to, co následně potvrzuje celý film, a sice že budeme svědky mimořádného zážitku: V blízkých záběrech, které jsou estetizované zpomaleným pohybem, sledujeme závěrečnou fázi střetu člověka se zvířetem v aréně pro býčí zápasy. Ve zvuku je slyšet pouze nadreálně zvýrazněný dech obou účastníků souboje, z dálky zaznívají vzrušené výkřiky obecenstva. Postupně vše ztichne, ustane i pohyb v aréně, napětí stoupá... a ve chvíli kdy toreador vyrazí k poslednímu smrtícímu výpadu, ozvou se zničehonic první výrazné tóny rychlé předehry. Býk padá do písku, obraz přejde do reálné rychlosti... a opera, v tomto případě spíš film podle opery, začíná.

V titulcích pořadu uvedeno: název 23 Český lev.

V titulcích pořadu uvedeno: originální název Larry Carlton Trio; režie Daniel Farhi.

V titulcích filmu uvedeno: režie Michaël Gaumnitz.

V titulcích filmu uvedeno: režie Hopi Lebel.