Brtniik

Film jsem viděl v autobusu při přejezdu na poznávacím zájezdě. Jelikož ho vybrali mlaďoši (vesměs 3* mladší než já) trochu jsem se bál (už ten název!), ale byl jsem mile překvapený. Depardieuho jsem poznal až po chvilce, zato Reno (vedeme ho jako Godefroy udatný) o5 nezklamal! Báječně jsem se bavil.

Jak moderátor, tak i objekt jsou dokonalí! Jako i v jiných případech je nezbytné načerpat co možná nejvíce informací (např. v Českém rozhlase na bývalé Praze v neděli od 8:04hod doporučuji Toulky Českou minulostí), odfiltrovat novinářské ptákoviny a pak se nám jakž-takž osobnost rýsuje v celé své kráse. Připomínám slova klasika: „...a duševní krása, není vidět“.... Tož tak.

Je sice pravda, herci se vždy museli podbízet chlebodárci, ale v minulosti se snažili pobavit horních kdoví kolik – čili snažili se, ale když „došli“ diváci se vkusem, muselo se s úrovní dolů. Co se médií veřejné služby týká, mají hrůzu z osvěty či nedej bůh poučení divactva. Nemohu se zbavit pocitu, že tvůrci se šaškováním jistí pro případ, že kdyby to s tou osvětou nevyšlo, ať je to alespoň bžunda!... Jistě jste si všimli, že kompromisy za moc nestojí. Podobný (ne-li stejný) pořad byl o houbách. Běs a hrůza – tu šaškovskou omáčku nedovedu odfiltrovat... Čili pro mne k nesnešení...

No, z ukázek jsem se obával, že to bude volovina, pana Myšičku také nemusím (otrávil mne v Kosmos_u), ale film mě docela překvapil a nebudu zastírat, že mne dokonce vtáhl do děje bohužel tak, že jsem se rovněž „ztrácel“ – ne jen v Mnichově, ale i v něm... Předpovídám, že film se nestane „kultovním“ a to hned ze dvou důvodů: - málo kdo snese dlouhé pasáže historického výkladu, ale hlavně - film který se klopotně šine byť k překvapivému rozuzlení a má tedy totožnou konstrukci jako anekdota, je podruhé nudný a to tím spíš netvoří-li ho bombastické herecké výkony a ty jsem zde neviděl. V celku to nebylo zlé, pominu-li, že si nejsem zcela jist, co je pravda a co fikce... :-) Doplněno 2.10.2023 Když jsem chtěl film komentovat, s hrůzou jsem zjistil, že jsem ho již viděl i komentoval! O kvalitě zážitku mluví to, že si toho nejsem vědom... Nápad s papouchem pamětníkem je zcela neotřelý, bohužel nebyl ani za mák vytěžen, co je veliká škoda. Film o filmu o filmu sklouzl do popisu filmařských obtíží a podivných taškařic. Tvůrci se snažili vytvořit humor např. z myší alergie. Nepochopil jsem proč maskérka neustále bulela, ale i mnoho jiného ač jsem nic nekonzumoval a soustředil se. Kdybych nic nevěděl o panu Benešovi, myslel bych, že předkládané skutečnosti jsou fikce. Celé dílo je za mě velmi zmatečné a tentokráte si dám pozor, abych na něj příště nekoukal. Odeberu jednu hvězdu.

Původně jsem chtěl dělat úplně něco jiného než čučet na „bednu“, ale moje nejmilejší se dušovala, že je to báječný film... No, v osmdesátém čtvrtém, kdy nás mohla uchvátit zmínka o sceneru, možná, dnes jsme o kousek dál a to nejen v oblasti kancelářské techniky. Obecně mám problém s hrdiny, kterým se VŠE daří. Proti pohádkám nic nemám – jak se sluší vyrostl jsem na nich, ale v reálu je to zcela jinak! Zdaleka nejsem škarohlíd, ale řekl bych, že život se spíš sune dle Murphyho zákonů... Obzvláště mne roztrpčuje „neprůstřelnost“ hrdinů a bezedné zásobníky automatických zbraní. Vyjmenováváním nesrovnalostí a nelogičností nebudu zvětšovat délku sledováním probenděného času. Měla-li to být krejzina, víc se mi líbilo např. Připoutejte se prosím a to je o čtyři roky starší dílo. Jediný klad filmu se mi jeví v tom, že jsem natočil nějaké ty rodinohodiny, odložená práce na mne ovšem čeká dál.

Tuto „nezajímavou“ zajímavost jsem se pokusil protlačit krz cenzora: „Ve scéně, kdy JUDr. Mráček poprvé vezme Janu Vodičkovou na projížďku, za jejich loďkou projedou dvě plachetnice lodní třídy Fireball.“ Omlouvám se za pokus ohlupovat členy a návštěvníky ČSFD „nepatřičnými“ informacemi, ale pokoušet se o to budu zas a zas. Promiňte.

Velký G. se okolo mne neustále plížil a pomalu jsem se začínal cítit poněkud nedovzdělán. A hle, oni to dávají v TV! ...No, co si o tomto díle myslet? Výpravný, „veselý“ to ano, ale nemohu se zbavit dojmu (něco podobného naznačila Troufalka), že bych byl s to celý děj vylíčit dvěma větami. Není čemu se divit – velký Gatsby také neustále hopká okolo horké kaše. Jo, kdyby byl švorc, nevymýšlí blbosti, vezme bedlu na taneček do Jedové chýše a bylo by. Celé, i přes tu veselost, to bylo takové nějak zatuhlé. A pak ten sladkobolný konec... Carey byla docela pohledná. Takže učinil jsem čárku, včil jsem rozhleděnější, ale jednou bohatě stačilo.

Už předfilm či týdenník (jak jste zvyklí) totiž GEN, přibližující „Haničku písničku“ nevěstil nic dobrého a šoky včerejšího večera věru pokračovaly. Uznávám, že tema je poněkud zapeklité a jeho zpracování nelehké. Na druhou stranu, kdo se o toto období zajímá má nastudováno, kdo ne, ony reálie musí vnímat podobně jako film třeba o rytířích. Čili tento umělecký počin bych pojmenoval jako „vlastivěda v obrazech“ i když místy naopak testuje divákovi znalosti, například když paní Burianová špitne choti do ouška, že mu jde smluvit schůzku s panem Baťou – jak známo, VB točil reklamu na Baťovi pneumatiky... I když v mužských postavách jsem se docela orientoval v ženských jsem měl naprostý maglajz! Nad moje chápání byly asociace s „přátelskou pomocí spojeneckých armád“ (nezdá se mi, že již tehdy existovala smaltovaná kuchyňská linka) o jiných dějových smycích ani nemluvě. Ač „hlas shůry“ velmi nesnáším, zde by průvodce, který by divákovi s orientací v čase pomáhal, vůbec nebyl na škodu. Mrzí mne, že tvůrci k naznačení časových skoků nevyužili alespoň zrychleně se přetáčejícího kalendáře – už proto, že tehdy byla tato pomůcka hojně užívaná. Co jsem ale poznal neomylně (a divil bych se, kdyby toto tema v CZ filmu nebylo), byl on a on v láskyplném objetí. Dával-li sem pozor, jedním z aktérů měl být pan Havel, takto stavitel a zakladatel mj. Barrandovských ateliérů. Ten hošík ne nepodobný andílku (jak jinak bychom si čryřprocenťáka měli představovat) mne trochu mátl, jelikož si dobře pamatuji obrázky pana Havla na staveništi barrandovských ateliérů (tedy před! dobou o které film pojedná), na kterých ovšem vypadá dosti důstojně – pořádný kus chlapa, jak se tehdy slušelo. Pakliže jsem to pochopil špatně, není to mojí vinou (nikam jsem neodcházel, nic nekřoupal ani nepřepínal na jiné kanály), může za to zmatený děj. Ach ty detaily! Rád bych zvěděl, koho napadlo umístit jednotlivé maskérské ostrůvky na plac! Jak známo v ateliéru, co je vlastně hangár, je docela zima, čili takovéto zázemí bych si opravdu nepřál. Dále mne fascinovali pánové, kteří přišli vyzvednout pana Štěpánka a v předsíni stáli jako gestapáci, aniž smekli. Tehdy platilo pravidlo, že na ulici se bez pokrývky hlavy pohybovala jen naprostá socka, v místnosti naopak každý (kromě dam) smekl – jinak by bylo patrné, že je buď opilý či má způsoby profesora Henryho Higginse. Název Bohéma dle mého úsudku nebyl vybrán rozumně. Jednak odkazuje na cizokrajné pojmenování Rómů (dříve cigánů), druhak ono to s tím bohémstvím tehdy nebylo tak horké. Dámy byly povinny si své kostýmy opatřit samy a do filmu vkládali své peníze lidé, kteří se na něm podíleli. Z toho plyne, že nyní jsou herci mnohem více free než tehdy. Jediné, co mi jakž takž vynahrazuje dobu strávenou sledováním výše uvedené zmatené unylosti, místy ne nepodobné výkonům ochotníků, je hláška, že tehdejší filmy byly mnohem veselejší než doba ve které se odehrávaly. Pochopitelnou tečkou byla závěrečná píseň. Netušíte, čí děťátko dostalo šanci znemožnit se před celým národem (mínus ty, co sledovali jiné kanály či se zabývali něčím smysluplnějším)? První díl Bohémy mne vůbec nenadchl (historická díla nám holt nejdou) a další díly s klidem vypustím – škoda plýtvat životem i když (jak píše Troufalka a chlácholí nás název 1. epizody) snad to dál nebude tak hrozné.

Her Majesty je naprosto dokonalá a to od holčičky! Takto nějak si přestavuji hlavu státu... Na netu je mnoho oficiálních pořadů pojednávající o královské rodině (mají i webovky) – dost na nich ulítáváme! :-) Docela rád bych byl poddaným jejího veličenstva... Až se Kate stane „paní královou“ bude se sice na co dívat, ale to charisma tam (při vší úctě) nejspíš nebude. Holt rasu ničím nenahradíš...

Původní premiéra tohoto dokumentu mi unikla ač Panství děsně žereme. Pozdě, ale přece. Mám velikou radost, že tyto dva díly dokumentu mi daly odpověď na otázku, kterou jsem tušil, co chybí tvůrcům našich historických počinů a to třeba ponoří-li se jenom do hloubi několika málo let. Ta odpověď zní: Chybí jim historický poradce Alastair Bruce! Mají-li ti naši někoho takového, evidentně nedbají jeho pokynů. A to je problém – prvorepublikový policajt se chová (a mluví) jako blb, prvorepublikové dámy se oblékají, pohybují a chovají daleko hůř než tehdejší služky... No nic, Panství se na poradce zmohlo a tvůrci přesně chápou proč potřebují jeho služeb a nám se nikdo nemůže divit, proč se těšíme na další řadu.