Don82

Na první pohled scífková jednohubka, která je ale v mnoha ohledech opravdu poctivě zpracovaná, natočená, naefektovaná a zahraná. Edge of Tomorrow si bezostyšně bere z různých konceptů různých filmů to nejlepší a mixuje to do zajímavého, svěžího, dobře vypadajícího, akčního koktejlu bez klišé, kterému dají palec nahoru i hardcore fanoušci oceli a doutnajících nábojnic. Režisér se s ničím nepáře a už od začátku jde tempo do vysokých otáček, akce střídá akci a divák ani nedutá, protože nemá ani páru co to tam ten Tom Cruise vůbec dělá. V dobrém slova smyslu. Silnou stránkou je právě to postupné dávkování děje a tedy i napětí. Scénáristé moc dobře věděli, že se pracuje jen s omezeným "prostorem a časem", takže se příběh sice táhne, ale bez náznaku nudy nebo vaty a pak je rychlý konec. No, ten konec. Řekněme, že každý bude mít na věc jiný názor, ale mě ta nejednoznačnost překvapivě nevadila a tak nějak mi tam i zapadla. Jsem rád, že se sci-fi opět vrací do "starých kolejí", kdy se podaří velkolepá podívaná, bez toho, aby si tvůrci hráli na všeználky.

Soderbergh je pro mě neprobádanou oblastí, ale jeho minimalisticky-dokumentrárně pojaté drama Contagion přineslo velmi pozitivní dojem. Jde o alternativního zpracování již stokrát využitého tématu globální nákazy, tentokrát z pohledu lidí, kteří se více či méně s touto nákazou dostanou do styku a musí se s tím nějak vypořádat. Celkově jde o řemeslně velmi povedené dílo. Surrealistická atmosféra bez přetvářky, temná elektronická hudba bez kompromisu a inteligentně promyšlené postavy a jejich vzájemná interakce. Co je ale slabší stránkou filmu je stavba děje. Osobně to na mne působilo až příliš roztržitě a nedomyšleně, hlavně v druhé polovině filmu, kdy jsem čekal, že se divák doví trochu víc a dostane se více "za oponu" celému dění. Možná to tak bylo zamýšleno a divák je připravován, že tentokrát se vyhneme, sladkému happy endu. Pokud si tedy Soderbergh chtěl natočit trochu jiné drama, tak se mu to povedlo, o tom žádná, ale pro diváka, který předtím jeho filmy moc nezná to bude poloviční zážitek.

Až opravdu přijde konec světa, to jediné, na čem mi bude opravdu záležet je, kde seženu pořádně vychlazený pivo! The World's End je plnokrevné sarkastické sci-fi, podobné tu už sakra dlouho nebylo a že bylo načase si pořádně vystřelit ze všech těch prorockých mega-spektáklů a vážně míněných, moralistických sci-fi pakáren. Ty mám taky rád, ale proč si jednou za čas nevystřelit do vlastních řad? Takže, The World's End má dosti bizarní děj, atmosféru a nakonec v závěru i celé rozuzlení příběhu, ale to z něj dělá bez nadsázky film pro fajnšmekry. Proč? Protože si nedělám iluze. Většina diváků tento film odsoudí jako něco neskutečně dementního. Jenže krása tohoto filmu tkví v těžko popsatelné "mystice", kdy se buddy komedie, přelévá do parodického sci-fi a naopak. Vyšší level té oné "mystiky" je tvořen hlavně v mnoha malých, propracovaných detailech, někdy jen několikasekundovým záběrem, dialogem nebo uspořádáním scény, ale vždy to stojí za to. Velice dobře se zde pracuje s charaktery postav, které jsou využity k vytvoření vážnější linie filmu, která ale bez problémů zapadá do celého konceptu a vytváří tak velice silný vztah s divákem. Sice má jít o komedii, ale humor v tomto filmu spočívá v konstantní lehce ironické náladě všech postav, včetně přihlouplých dialogů a laciného humoru, ale cítil jsem, že to tam patří a dohromady s neustále se měnícím tempem děje to krásně fungovalo až do samotného konce. Prostřední část filmu ale tak nějak nelogicky dějově stagnovala a měl jsem pocit, že zde asi chtěl režisér "lámat chleba" ale nějak se to nedostavilo. Každopádně Edgar Wright velmi dobře dokázal využít šílenosti Simona Pegga a zakomponovat to do podívané s dosti zajímavým průběhem, kdy nevíte co je myšleno vážně a co ne. No, vlastně nic není myšleno vážně, ale ta režisérova hravost je opravdu brilantní. Nečekejte příval hlášek a gagů, ale naopak promyšlenou chytrou "zápletku", kdy to nejlepší přijde až na konec, kdy doceníte velice úsměvnou sofistikovanost celého filmu.

Sonda do historie a současnosti mystifikace u nás. Tématicky vybrané osoby a jejich kauzy jsou jistě zajímavé, ale v 55 minutách se o jich nelze bavit v širším měřítku a tak je např. nelze více konfrontovat. Na druhou stranu zde bylo i několik zajímavých myšlenek, proč tak lidé rádi věří mystifikaci. Dokumentárně ale ne příliš podařené, prolínání jednotlivých kauz vedlo spíše k rozptylování pozornosti než k zaujmutí.

Shrnu to krátce: Scott Moore se podílel na scénáři Hangoveru, který měl sice jednoduchou zápletku, ale bohatě to vynahrazoval povedenou (čti netrapnou) zábavou a povedenými dialogy. U 21 and Over není nic z toho co dělalo Hangover celkem originálním. Zde se všechna "zábava" scvrkla do prvoplánového a okoukaného exhibicionismu a stereotypních scén z mnoha jiných teenage filmů. Dialogy nejsou ani vtipné ani "přemýšlivé". Je zde nějaká kostra děje, s naprosto předvídatelným závěrem, na kterou jsou navěšeny dílčí scény s nulovou přidanou hodnotou. Tempo je taktéž pomalé, takže o dynamice z Project X nemůže být ani řeč. Opravdu tedy nevím, co tímto počinem tvůrci zamýšleli.

Na svoji dobu neuvěřitelně geniální seriál, který svým námětem a zpracováním předběhl svoji dobu. Dokáži si představit, že tvůrci měli omezené zdroje takřka v každé oblastni, kde by dnes měli miliony a přesto se povedlo udělat chytrý a svižný sci-fi seriál plný humoru a zábavy. Už jen díky nezapomenutelným dialogům, hláškám, scénám a nápadům dávám plný počet.

Řekl bych, že tento film je praktickou ukázkou nového typu válečných filmu. Ono, kdyby dneska někdo přišel s epickým eposem jako je Zachraňte vojína Ryana, tak by to asi dost schytal. Lone Survivor je pravý opak: minimalistický příběh za jednotlivými postavami, malá skupina, kterou divák téměř nezná a už je vtažen do akce. Právě akce je zde velmi dobře pojata jako série rychle nastříhaných naturalistických přestřelek, zranění a bolesti. Žádná epická vřava frontové linie, ale krvavé přestřelky jak v nějaké kriminálce. Boj o každý metr, boj s psychikou, boj za cíle kterým věříte. Pokud chtěl Peter Berg věrohodně přenést reálné postavy a události na filmové plátno, tak se mu to povedlo velmi dobře, protože jsem po celou dobu cítil spojení s postavami. Dramatický linka je dobře zvládnutá. A jestli má někdo problém s těmi siláckými řečmi a různými "hesly", tak je to jeho problém, protože na mě to fungovalo. Válka je svět sám o sobě a kdo nezažil to, co oni, to nikdy nepochopí. Jsem rád, že vznikl tak "odpovědný" film, který neždímá laciné emoce, nedělá černo-bílé závěry a dokáže zprostředkovat zajímavý divácký zážitek.

Přiznávám, že kdyby kolem tohoto filmu nebyl takový humbuk, tak by mě už svým názvem nezaujal a nejspíš bych ho přešel. Na tento film je potřeba se dívat tak jak je, bez jakéhokoli srovnávání s jinými "citovkami", protože jinak se nezbavíme dojmu, že si film na to vše jen hraje a jde o lacinou vydíračku, hrající na soucit. Ale opak je pravdou. Ústřední motiv, je kontrast dvou hlavních postav; černocha z ulice kterého by jste si nenajali ani na vytapetování koupelny a ochrnutého staršího pána, které je znuděný a zapšklý. Humorně-dramatická linie filmu je skvěle zvládnutá, bez vynucenosti nebo vydírání. Už dlouho jsem nezažil, aby mne film tak potěšil a po skončení jsem si odnášel silný divácký zážitek. Na druhou stranu chápu, že toto dramatické dojímání asi není pro každého, ale právě proto mne překvapuje až nezvykle vysoké hodnocení. I když nedokáži posoudit, jak mnoho se film liší od reálné předlohy a jak moc tvůrci chtěli vsadit na jistotu zpracování, tak si myslím, že Intouchables si nejvyšší hodnocení zaslouží.

Tragikomická mozaika lidského bytí chudáka Matěje. Ve filmu účinkují i národní umělci ze skupiny Volant. Pokud taky někam pořád spěcháte, tak lze tento krátký snímek rozhodně doporučit.

Ubohost, prázdnota a tupost novodobého českého filmu shrnuta v 82 minutách. Jak může Hřebejk točit takovéto sračky?