Marcos

Sin Nombre je filmem o cestě. O cestě za něčím lepším. O útěku z dosavadního života a taky o touze někam patřit. Dvě dějové linie,které se spojí v tuto cestu lemovanou krajinou střední Ameriky a vytvoří opravdu silný vizuální zážitek. Gheto je zachyceno přesně takové jaké je. Plné chudoby,násilí a díky nehercům působí opravdově. Filmy tohoto ražení mám rád,protože ukazují život v plné "kráse". Nesmlouvavý,tvrdý a syrový. To je Sin Nombre.

Následující komentář se bude týkat filmu bez ohledu na skutečnou událost. Mě osobně se více líbila první polovina děje. Hlavně příchod pirátů na palubu,kdy byla cítit frustrace z nastálé situace a pak hon na posádku v útrobách lodi. Lišácké nápady Phillipse s využitím znalosti své práce byly výborné. Druhá polovina ve mě bohužel budila "Ryanovský" dojem s ukázkou vojenské síly a k tomu přílišné natahování do momentu,který byl dávno jasný.

Byla by to americky "obyčejná" noc v životě jednoho bratrstva. Spousta alkoholu,krásných roztleskávaček a zkouška zelenáčů,kdyby se neposralo všechno co mohlo. Stačila jedna malá chyba a nic už nebude jako dřív. Přichází rychlý spád vyhrocených událostí ve svižném tempu plného adrenalinu a v tom je možná můj problém.Úplné zklamání to nebylo,ale stejně,tak mě to neoslnilo. Asi jsem z takových filmů už vyrostl a navíc jediné bratrstvo,které uznávám je bratrstvo kočičí pracky.

Klasika let osumdesátých z ranku sportovních komedií s někdy lepšímy a někdy horšímy vtipy. Jediné co to převyšuje je Bill Murray a jeho boj proti syslongu. Škoda jen,že to není více využité,protože tato bitva by klidně mohla být hlavním dějem filmu. Caddyshack je i tak celkem dobrá oddechovka.

Barton Fink a nebo vlastně Coeni jsou důvod proč mě baví filmy. Do posledního detailu promyšlený každý záběr s vynikajícimi hereckými výkony jak Johna Turturra,tak i Johna Goodmana. Coenovské vnímání a vyprávění příběhu kde i obyčejný hotel má fantastickou atmosféru. K tomu momenty jako odlepující se tapeta,komár a žena na fotce. Tento snímek všechny nejspíš nenadchne,ale mě jste dostaly.

Zákon tribuny neospravedlňuje ani nemoralizuje chování hooligans,ale snaží se tento fenomén přiblížit všem divákům. Danny Dyer procestuje svět a vyzpovídá členy těch nejtvrdších ultras "fanoušků",kteří se rádi chlubí a dělají si reklamu. Seriál má napjatou atmosféru a Danny se ocitá v nebezpečných situací a díky němu se dostaneme tam kam by jsme se ani neodvážily vstoupit.

Na jedné straně je v komunitě amišů v Lancasteru Levi strážcem amišského zákona a pravidel. Ve skutečnosti,ale není ničím jiným než bossem mafie,která vybírá výpalné a ovládá komunitu. Na straně druhé je vyšinutý Merlyn,který přišel z Ohia a za každou cenu chce Leviovo pozici a pak tu je Esther a její bratři,která tvrdí,že na tuto pozici má její rodina pokrevní právo a tak začala válka plná intrik,špíny a nenávisti o to kdo bude vládnout.

Vždy když přichází nějaká Tarantinovka,napjatě čekám co přijde. Kam se autor vidá a čím překvapí. Musím říct,že oprášení dalšího zapomenutého žánru dopadlo skvěle. Volba muscle cars,krásných žen,Zoë Bellovou a samozřejmě Kurta Russella byla výborná. Tipicky Tarantinovo černý humor s výbornou kamerou a s auty jako Chevrolet Nova nebo Dodge Charger. Navíc skvělý soundtrack a "nápady". Celkově jeden z mích nejoblíbenějších filmů.

Né všichni američané jsou krásní a bohatí,né všechny příběhy jsou šťastné a né všechny filmy jsou hollywoodské. Tohle je Gummo!

Čtvrtý díl ze série Saw už nemohl předčit setkání s Jigsawem a jeho hrou na spravedlnost. To co vyzdvihovalo první díl tady už prostě dávno nefunguje. Umře dostatek lidí v propracovaných pastech,protečou litry krve a bude odtrženo spoustu končetin,ale to pořád není nic,co by mě oslovilo jako tehdy.