Mahalik

Co se to tam děje? - Nic, jen nějaká babka střílý po baru z brokovnice. Ani nevím proč, ale Caffeine ve mě vzbuzoval pocit, že se dívám na film podobný Clerks, akorát s tím rozdílem, že se vše odehrává v restaruraci. Vše co se stane za 24 hodin v The Black Cat Cafe je naprosto nereálný, ale já se tomu docela dost smál. Abych vše uvedl na pravou míru, film jsem chtěl vidět jen kvůli Katherine Heigl, ovšem ona se ukázala za celý film tak pětkrát. Všechno mi ale vynahradila Mena Suvari, ze které jsem nemohl odtrhnout oči. Největší slabinou Caffeine jsou některé postavičky , které jak říká kukentipla, nemají ve filmu co dělat a nekteré jsou vyloženě na obtíž a střelit je do místa, kde slunce nevychází, by bylo málo. John Cosgrove to měl dobře vymyšlený, ovšem chtěl toho říct tolik, že se do toho tak nějak zašmodrchal. Nebýt sympatických číšníků a kuchařů, šel bych s hodnocením hodně dolů. Zábava to ale pořád byla...

Film o aroganci, závisti, lidské pošetilosti a o zpívání. To jsou Dreamgirls. Trio, které mohlo mít vše, jenže chamtivost a nafoukanost jim jejich budoucnost přetrhali. Nejvíce je to pocítit v postavě Curtise Taylora, který od začátku překypoval optimismem a v závěru, když se z něj stal arogantní snob, máte sto chutí mu jednu třísknout. O Dreamgirls jsem toho hodně slyšel. Dokonalé písničky, výborné herecké výkony (viz. Oscar pro Jennifer Hudson) a nálada, kterou milovníci R´n´B uvítají s otevřenou náručí. To všechno film plní na 100%, jenže k té dokonalosti něco chybí. Překotný děj přes srdce přenesu, ale občasné klišé scény už ne. Chápu, že takové filmy o hvězdách bývají, jenže u Dreamgirls je to až moc patrné. Každopádně obrovská spokojenost a o Jennifer Hudson se jednou bude psát na titulních stranách novin. Ať už jako o zpěvačce (lepší hlas jsem ještě neslyšel) a nebo jako o herečce (na dubut nadprůměrný výkon= Oscar více než zasloužený).

Timovi se asi zdál děsivý sen, který se nám rozhodl naservírovat formou "mlha-pára-bububu". Tohle na něm ale miluju. Člověk s fantazií větší než New York, zkrátka nemůže zůstat v kutlochu a psát na psacím stroji. Ty svoje kreatury musí filtovat ven a to se Burtonovi daří grandiozním způsobem. Do Ospalé díry naverboval ty nejlepší herce současnosti, kterým vévodí jako vždy okouzlující Depp, a kouzlení může začít. Pro někoho je ve filmu až moc utnutých hlav, krve a nervydrásajících scén, jenže bez toho se Timovo filmu neobejdou. Hlavní aktér toho všeho není jistý ještě pět minut před koncem, což je skvělé a váš mozek běží na plné otáčky.... Na Ichaboda Cranea je i Kriminálka Las Vegas krátká...

Co tím chtěl básník říci třído?-- Ehm, že mu to pálilo?.. Má nejdementnější odpověď za kterou se budu stydět ještě šest stop pod zemí. Básníky obdivuju opravdu moc, protože vyjádřit své pocity slovem, větou či rýmem, je práce těžká, ale pro básníka určitě opěvovaná. Společnost mrtvých básníků patří mezi ty druhy filmů, kdy byste se nejraději zavrtali do peřin s knížkou od Arthura Rimbauda a četli a četli až do bezvědomí. Peter Weir uchopil scénář pevně pod svá křídla a z herců vydoloval maximum, takže o špatné odvedené výkony nezavadíte. Čas probuzení byla podle mě nejlepší role Robina Williamse. Ano výstřední John Keating je famózně zahraný, ale jsem přesvědčen že jako doktor Malcolm Sayer byl přeci jen více hlubší a zajímavější tvor. Carpe Diem..až na věky chlapče, až na věky.

Být Tajnosti film americký, tak neváhám a dám za 4. Jenže česká kinematografie se momentálně dostala do fáze, kdy se upřednostňuje kvantita před kvalitou, takže něco vyjimečného najdete jen zřídkakdy. Nebál bych se říct, že Alice Nellis vytvořila nejlepší český film za posledních 10 let. Největší zásluhu na tom všem úžasném má ale strhující Iva Bittová, která vytvořila jednu z nejsložitějších českých filmových postav. Julie se dostala do věku, kdy si myslí, že už má vše za sebou a může vlastní dceři závidět její pubertálnost a cvoklost. Jenže Julie má jedno obrovské tajemství, které se po celý film začne rozbalovat až do výtečného finále. Všechny postavy, které se během filmu prolnou s Juliiným životem jsou reálné a hlavně sympatické, takže si každý najde svou osůbku, která ho vystihuje. Grandiózní hudba Niny Simone všechnu krásu potrhává stokrát a ve mě se znovu probudil ten pocit, jaký jsem zažil naposledy u Americké krásy. Ten nepopsatelný záchvěv radosti je prostě úžasný...

Gondry se vám zaryje pod kůži. Gondry vás pobaví. Michel Gondry je.... on je...divný? Tenhle člověk má bezpochyby největší fantazii se současných režisérů. On dokáže během hodiny a půl odvyprávět tolik informací, že se vám ke konci zdá, že máte hlavu jako kredenc. Ale to vyprávění je nádherný, poetický a ano přiznávám někdy dost chaotický, ale proč to řešit? Po VSNM vyslal další otázku do časoprostoru. Co je sen? Co když sen je skutečnost a skutečnost sen? Je to bizarní, ale co když je to pravda.... U mě Nauka o snech vyhrála na celé čáře a já se jdu uložit do říše spánku. Takže dobrou noc Michele Gondry!

Když jsem viděl "dílek do skládanky" do Paris, je t'aime od Alexander Payne, byl jsem totálně odrovnám a chtěl jsem za každou cenu vidět jeho dílo v celovečerním filmu. Do půlky filmu jsem měl neskutečně infantilní úsměv, jenže pak se mě začala zmocňovat panika. Bože kam ten film spěje? Jak to může dopadnou? Naštěstí se vše dokodrcalo do nějakého útvaru a já- sice trochu zklamán- byl v náladě, jako kdybych vypil láhev výborného vína. Prostě ta zářivá sklenka s mokem, nádherné panoráma Kalifornie a dvě zábavné dámy (Sandra Oh, Virginia Madsen) udělali své. 75%

Mathilda nepatří mezi ty hrdinky, které se snaží mstít. Je to malá osůbka, kterou v životě potkalo mnoho zlého, ale přes všechny strasti se snaží být na svět milá a hlavně pořád věří. Věří, že se její milý vrátí a i když jí přátelé vymlouvají její naivitu, ona se nenechává zvyklat. Kdybychom totiž něvěřili, stál by náš život za velký kulový......Jean-Pierre Jeunet dostal opravdu velký dar. Dar tak velký, že by ostatní režiséři měli pokleknou. On dokáže tak poeticky, krásně, lidsky, barevně odvyprávět příběh prostinký a na první pohled jednoduchý až oči přecházejí. Od komediální Amélie přesedlal na dramatickou vlnu, kterou proměnil jediným záběrem na tsunami a vás strhne rychlostí kosmického větru. Scény z války jsou opravdu reálné a připadáte si jakoby vedle vás měl přiletět granát, pořád jste ve střehu a mrazení nepřestává vaše tělo opouštět ani po dvou hodinách. Je to neuvěřitelné, ale je to tak. Právě proto mám filmový svět tak rád, dokáže vás alespoň na chvíli vytáhnout z otupělé všednosti světa a já jsem mu za to moc vděčný. 100%

Při druhé hodině jazyka anglického nám náš učitel přinesl právě My Fair Lady a my jsme se stejně jako Líza učili správnou výslovnost. Ano, připadali jsme si trapně, ale popravdě to docela zabralo...

Máte poblíž 1200 Glenview Road nějakou hlídku? To je dobře, máme tu lupiče. Vteřinku, zeptám se ho. Jste ozbrojen? Ve své době musel být Absolvent monumentální bombou. Muži při pohledu na nohu Mrs. Robinson slintali blahem a ženy hromadně skákaly z oken, když uviděli první záběr na Dustina Hoffmana. Ne nemyslím si, že film zestárl. Ba naopak. I po těch 40 letech má snímek kouzlo, které mu nikdo nevezme a i v dnešní době nemá konkurenci. 95% And here's to you, Mrs. Robinson, Jesus loves you more than you will know.