ICTS

Nadčasový snímek, který by měl vidět každý filmový nadšenec. Povedené filmové triky a nad tím, co Méliès dokázal s filmovým materiálem, v tehdejší době je za hranicí mého chápání.

Bohužel mě film trošku zklamal, možná je to tím, že jsem od něho očekávala větší zážitek a hlavně více promyšlenější děj, který se na začátku zdá. Musím ale pochválit herecký výkon Grandinettiho. Konec nebyl vůbec překvapivý.

Takoví novodobí Simpsonovi, kteří nám předpovídají budoucnost. Díky tomuto seriálu si teprve uvědomíte, že nás technologie berou do hrobu a nejsou to jen skvělé vymoženosti, které mají samé plusy. Tento seriál bych doporučila učitelům, aby ho pouštěli studentům ve svých hodinách, protože se v něm objevuje mnoho poselství. Už teď Black Mirror předpověděl věci, které už tu jsou. V každém díle máme nějaké ponaučení, což je také skvělé. Rozhodně doporučuji se podívat na easter eggs, díky nim se dozvíte, že je Black Mirror ještě více propracovanější než jste si mysleli. Díly jsou totiž propojené a probíhají ve stejný čas.

Člověk, který přímo žere nynější španělskou kinematografii, sympatizuje s propracovaností a psychologií, si nemůže nezamilovat tento snímek. Nabízí totiž všechno, co člověka ve filmu či seriálu zaujme, a tak si postupem času k němu vytváří citové pouto. Co je hlavní, v seriálu jsou obsaženy symboly, což je hlavní aspekt k oblibě. La casa de papel má svou vlastní hymnu, která i když nechcete, Vám zní v hlavě ještě další den. Má také vlastního maskota ve formě Dalího, který také zaujme každého nadšence výtvarného umění. Symboly zde nechybí a jsou velmi důležité, i když se to nezdá. Další důležitá věc jsou postavy. La casa de papel nám vyobrazuje, že i zloději jsou lidé a mají duši. Líbí se mi styl seznámení postav s divákem, jak nám snímek nabízí. Máme možnost se alespoň v jedné postavě najít, čímž se nám otvírá větší citové pouto a s větším citovým poutem jsme více závislejší na seriálu, což je účel. Humor mi zde také nechyběl, hlavně ten černý. Líbí se mi, jak si dokáže seriál taky pěkně pohrát s emocemi. Dává nám najevo, že snímek nemá slitování. Abych pravdu řekla, emoce se mi pěkně mísily. Jeden díl jsem byla pořádně nasraná, pak se stalo něco zvratného a najednou všechen vztek zmizel a byla jsem v opojení. Také mě velice překvapilo, že scénáristé píší scénář během natáčení a nemají ho předem napsaný, to mě dost zaujalo. La casa de papel je zážitek pro všechny vaše smysly. Mimochodem vztah profesora s Raquel mi přijde tak podobný se Sly Cooperem a Carmelitou.

Zbytečně se to táhlo. Akce 20%..Gyllenhaal má neustále tiky a role policajta mu nesedne, nemáte možnost si k němu vytvořit citový vztah, protože je velice nezáživný. Zvrat se dá očekávat. Plno věcí nebylo objasněných. U tohohle snímku rozhodně nehledejte kvalitní vyšetřování s nečekaným koncem. Atmosférou připomínající Gone Baby Gone.

Blair je průkopník found footage . Navíc to bylo natočené za pár babek jako nízkorozpočtový film. Ve své době úžasná atmosféra a něco nevídaného.

Bohužel mi film nedal možnost, abych si vytvořila citové pouto k hlavní postavě. Proto mě tak nedojal. Chválím, ale krásnou hudbu.

Hodina se docela táhne, myslím si, že je to hlavně kvůli tomu, aby snímek více seznámil diváky s postavami. Hodina je dostatečná, aby si divák na danou situaci ve filmu vytvořil vlastní názor a vydedukoval o co vlastně celou tu dobu jde. Má dedukce byla z poloviny mylná a naprosto mě překvapil zvrat ve filmu. Jen asi každému divákovi dojde, že jde o dvojitou hru. Myslím si, že to byl i záměr, který měl tak vypadat. Přece co by to bylo za film, kdyby šlo vše podle plánu. Hlavní herečka mi byla velice sympatická. Člověk by málem nepoznal, že jde o americkou produkci, neobjevuje se zde americké klišé. Atmosférou mi přišel podobný Nejvyšší nabídce od Tornatoriho. Tento film potvrzuje přísloví "Na každou svini se voda vaří!"

Dlouho jsem přemýšlela, co k tomuhle filmu napíšu. Chovám k němu takový hluboký cit, že nenalézám slova, ale zkusím to. Máte rádi Viktoriánskou Anglii? Jste věrný fanoušek lesbických filmů? Máte slabost pro nevšední romantické snímky? Máte rádi kabaret? Hřeje vás u srdce, když slyšíte krásnou hudbu ve filmu? Jestli jste se alespoň v jednom našli...Pak jste v ideálním rozpoložení sestoupit a poznat opravdovou krásu Tipping the Velvet. Tahle nádhera patří mezi giganty jakéhokoliv žánru, který tento film nabízí, a to ani nemluvím o podskupině nazývanou lesbické filmy. Film mě natolik zaujal, že jsem se díky němu zamilovala do divadla. V mnoha situacích, který film nabízí, se většina diváků najde, vypomáhají k tomu, aby člověk zažil co největší zážitek. Hudba je už jen třešinka na dortu. Film, který budu pouštět svým dětem a doporučovat mým blízkým. Sarah Waters je mistryně svého oboru, to se jí musí nechat.

Poprvé, kdy jsem tuhle myšlenku viděla na plátně byl snímek Hollow Man. Avšak musím říct, že tohle zpracování se mi o více líbilo, protože byl děj propracovanější. Poukazuje na všechny indexy strachu, který člověk u hororu potřebuje. Bylo plno momentů, které mě šokovaly a atmosféru jsem si vychutnávala. Není nic lepšího než kombinace psychologie a hororu.