olgab

Vojtu Kotka mám ráda, ale budiž omluvou, že to byla jeho prvotina. Byl to takový špatný Román pro ženy. Obsazení fajn, ale kromě režie byl i (tentokrát) nepovedený scénář Petra Kolečka. Celkově slabotina.

Už od loňska jsem byla na toto dílko zvědavá, ale abych ten film pochopila, musela jsem si po jeho zhlédnutí znovu přečíct o čem vlastně je (a to už je chyba). Bohužel to na mě působilo jako hrozná slátanina, prostě absurdistán, ale budiž. Možná, že když ho ještě někdy uvidím a už budu vědět co mě čeká, budu ho chápat jinak.

Jako taková, v uvozovkách, rekonstrukce příběhů ze soudní síně je to ucházející.

Ale jo, dá se to. Po 1.sérii hodnotím mírně nad průměr, 3 hvězdičky mi připadají málo a 4 zase moc. Takže jsem někde na 70%. Celkem povedený špionážní seriál.

Sice vážné, realisticky až naturalisticky natočené téma holokaustu, ale nelíbil se mi způsob zpracování. Příliš mnoho detailních záběrů obličeje nebo úplně rozmazané záběry. Určitě to byl záměr režiséra a kameramana, ale možná by bylo lepší, kdyby byl film natočen jako dokument. Je to samozřejmě věc názoru. Ale rozhodně už se na něj podruhé, kvůli jeho obsahu, nepodívám. Hrůza!

Myslím, že je to nejlepší dokument, jaký byl doposud o Romech natočený. Obě dívky, Jenica i Perla jsou Romky, ale každá je úplně jiná. Jenica žije se svými příbuznými ve Francii. Je to francouzská cikánka . Do Francie rodina emigrovala z Rumunska ještě když byla Jenica dítě. Rodiče samozřejmě nepracují a nikdy nepracovali. Proč by to dělali, když dostanou podporu. Ani jeden z nich se za ty roky nenaučil francouzsky. Aby měli víc peněz, přilepšují si žebráním. Jenica o všech svých i rodinných problémech mluví zcela otevřeně. Nikdy tak nechce skončit. Ikdyž jí to matka rozmlouvá a chce aby se vdala a měla děti, ona s tím nesouhlasí, kašle na cikánský tradice. Chce chodit do školy a vzdělávat se. Chce být jiná. Jejím snem je být kadeřnicí a v budoucnu mít svůj salón. Chce být "normální" Francouzkou. To Perla je úplně jiná. Žije na Slovensku v cikánské osadě, kde nemají elektřinu, vodu a ani toalety (chodí do pole a to osada čítá 2000 lidí). Do školy chodí nepravidelně, jen když se jí chce nebo je donucena. Propadla ze čtyř předmětů, ale hlavu si tím neláme. Nemá žádný cíl, dokonce říká, že ani osadu nechce opustit. Nechápu, že se takové mladé, patnáctileté holce, líbí žít takovým způsobem. Je těžké těmto lidem pomáhat, když sami nechtějí změnu. Pro většinu z nich je absolutně nepředstavitelné, že by měli pracovat. Jsou spokojení se sociálními dávkami. Sice by chtěli žít v lepších podmínkách, ale nic proto nejsou schopni dělat. Tento dokument by měl být povinně promítán romským dospívajícím dětem, aby viděly ten rozdíl když někdo CHCE a někdo NECHCE. A Jenice moc držím palce, aby se jí její sny splnily.

Šťastné a spokojené manželství se ocitlo v troskách. Tento senzačně napsaný a natočený americký seriál nemá podle mě v současné době konkurenci. Tak dokonale propracované dialogy a scény může obsáhnout jen seriál, filmu by se to určitě nepovedlo. O hereckých výkonech vůbec není třeba polemizovat. Zvláště smekám před umem Ruth Wilson, která roli nehrála, ale žila. Tak si říkám, že to snad ani nejde tak zahrát, když to člověk sám neprožije (nebo ano, ale nervy musí mít nadranc). Zajímavostí je sledovat vždy polovinu příběhu z pohledu Noaha a pak z pohledu Alison. Pro milovníky psychologických dramat je to skutečná lahůdka.

Michael Haneke je režisér s velkým R. Mistr nad mistry. Jeho filmy jsou depresivní a často brutální. Bohužel ale vždy realistické. Násilí, zobrazené v jeho filmech však nikdy není prvoplánové. On vždycky ví, proč ho v tom kterém filmu použít. Podle mě žádný jiný režisér nedokáže tak rozpitvat lidskou psychiku jako právě on. Jeho filmy jsou o nitru člověka, o jeho chybách, o jeho patologických projevech, problémech a pocitech, o mnohdy nechutných činech, kterých je schopen. A právě toto všechno je i součástí Bennyho videa.

Stačí tři slova: Precizní filmové drama. Je až k nevíře, že tak mladý, tehdy třicetiletý režisér, dokázal natočit film tohoto typu. Toto "rodinné" drama je skutečnou filmovou lahůdkou. Na traumatické vzpomínky, které si dodnes nosí v paměti všechny, dnes už dospělé děti, nejde zapomenout a rodinná oslava možná alespoň trochu uleví. Spolu s dánskými hereckými esy si ve filmu zahrál i režisér, Thomas Vintenberg.

Emotivní příběh turecké Němky (Sibel Kekilli, známá mimo jiné z 1.řady Hry o trůny), která už dál nechce žít se svým násilnickým manželem v Turecku. Bere svého malého syna a odjíždí s ním za rodiči do Německa. Její rodina ji ale odmítá přijmout a její útěk bere jako pošpinění a zostuzení nejen jich samotných, ale celé turecké komunity. Trvá na tradicích, že žena musí za každých okolností zůstat s manželem. Umay, jak se hlavní hrdinka jmenuje, se od rodičů i se synem odstěhuje, je ale neustále pronásledována bratry. Nestojí při ní ani její matka. Umay se ale nevzdává. Chce žít svobodnější život než ostatní muslimské ženy. Otázkou je, jestli se jí to povede. Zvláště dnes velmi aktuální téma.