PetMcHegoat

Tohle se jednoduše nepovedlo. Je to přísné, ale nemůžu jinak. A nevyvrátí mi to ani houfy bab, kladoucí si hřbet ruky na čelo s povzdechem: Ach! při každém záběru na "mysticky chlapáckého" Richarda Krajča. Asi tuším, jaký film chtěla původně Karin Babinská natočit, a ona to umí, ty Pusinky fakt fungovaly. Jenže tentokrát měla v ruce "kuchařku" otevřenou na stránce "guláš z patosu" s dovětkem ... lehkou stravitelnost nečekejte. No a podle toho dopadl i výsledek. Naposledy jsem se tolikrát naotáčela očima v sloup u Jobse, a to je co říct. Asi v půli jsem uvažovala, že to zabalím a uchýlím se k odpadu, ale nakonec jsem to zvládla až do finále, což bylo dobře. Nepřišla jsem tak o nejlepší scénu z celého filmu, kdy David Novotný říká: "... oni mi jenom splnili, co jsem si přál, trochu klidu, trochu prostoru k životu." To vylepšilo mé hodnocení.

Neotřelá zápletka, kvalitní scénář, potěšující herecké výkony. Teda, hned u popisu jsem se lehce zarazila nad tím thrillerem. Tenhle žánr je v českém prostředí dost výzva, která ne zřídka končí rozpačitým výsledkem. Jenže to naštěstí není případ Occamovy břitvy. Když se pak moje oči svezly směrem k obsazení, následoval další údiv... Stivínová, Sokol, Čermák, to asi bude nějaká mýlka, ne? No, že se nějakýho pořádnýho zlořáda opravdu dočkám, jsem uvěřila až u jména Ivan Franěk. :-) A kdyby jen zlořáda! O přirozeně udržované napětí nebyla nouze, peripetie střídala jedna druhou, vývoj by jeden jen těžko předvídal, závěr tak akorát. Prostě mě tenhle televizní snímek, který by bylo chybou srovnávat se zahraničními kino thrillery, bavil. Vyzdvihla bych výkon Norberta Lichého, jeho nenápadně se vyskytnuvší vyšetřovatel Bareš mi sednul. Naopak syn Pavel v podání Vladimíra Polívky bohužel příliš nepřesvědčil.

"Colette není jen další film o holocaustu, Colette je překrásný příběh!" ... říkají tvůrci. "Kéž by!" ... říkám já. Tenhle snímek za bezmála sto milionů korun měl na první pohled rozhodně větší ambice, než které se mu podařilo naplnit. Bohužel. Jako bychom už všechno někdy viděli jinde a jen se nám to poskládalo do nové mozaiky. Možná by to fungovalo, kdyby hlavní pilíř zamýšleného velkofilmu, kterým bylo rozhodně silné vztahové téma, čněl nad vším ostatním. Scéna skvělá, stejně tak efekty, masky, tu a tam zajímavý herecký výkon či kamera, ale to je trochu málo. Profesorsky odvyprávěný příběh, plochý, bez poetiky, který mě o hlubokém milostném citu hlavních hrdinů ani na chvíli nepřesvědčil. Škoda. Kde byl dramaturg ve chvílích, kdy se režie zmítala v přetahované, dá-li přednost popisu doby před lágrovou romancí? Snaha byla, ale sousto bylo přeci jen příliš velké. No a finále? Vili Feld desítky let po válce svou Colette našel v Americe. Tedy našel... prostě se to událo. A právě na tomhle bylo až příliš vidět, jak moc se chtěli evropští tvůrci odlišit od hollywoodských patosem nabitých "hepáčů" a jakoby mimochodem, s ledovým nadhledem, svedli oba hlavní hrdiny zpátky dohromady. Ach! A nebylo by lépe se méně bát? I přes všechny výhrady ale tenhle snímek vzniknout měl. Není mnoho lidí, kterým se na nočním stolku "válí" Arnošt Lustig a zvlášť mladším generacím může posloužit jako zdravé zrcadlo absurdity doby ne tak úplně dávno minulé.