R.E.M.

(V komentáři částečná pozrazení pointy, i když hodně prozrazuje, ke škodě, už samotný český překlad.) Svižný dynamický film s podivuhodně charizmatickým Mattem Damonem, odvážně obsazeným do takové role - chladnokrevného "vojáka", plnícího po vymytí mozku své úkoly, nebo mise, chcete-li. Přímočarý děj s minimem dialogů mě bavil, i při druhém a třetím podívání. Franka Potente zdatně sekunduje hlavnímu hrdinovi. Co dodat - snad jen, že i při minimu dialogů jsem zachytila ostře působivé věty - "Jsi majetek americké vlády. Jsi pokažená zbraň za 30 miliónů...". Tak se lídé stávají věcmi - pouhými nástroji, potřebnými, dokud se nepokazí.

Primitivní úžasná mlátička, roztomilý Terence Hill a ještě roztomilejší Bud Spencer a nezapomenutelná hudba.. v kině jsme tehdy málem ani nedýchali a nadšeně v duchu povzbuzovali Spencera a Hilla, aby všechny ty hnusné zlosyny přeprali, pomlátili a dali jim za vyučenou :-)).

Schematické, vykalkulovaně vyostřené, nezábavné.

Pohádka s příběhem, který zaujme. Kladně hodnotím scénář. Méně masky - přesněji ovčí masku, ta byla hodně nepovedená a zbytečně shodila pohádku o stupeň níže. Věřím, že ovčí hlava vyděsila hodně dětí. Taky bych vynechala pár berliček v podobě "sudiček" a dítěte s oříšky. Jako celek je pohádka dobrým průměrem.

Udělat ryzí půvabnou pohádku je velmi těžké. Anděl Páně je jedna z mála povedených pohádek po roce 2000, půvabná a navíc jemně vtipná. Potěší kvalitní režie p. Stracha, kamera Petra Poláka i herecké projevy. Všechny postavy bezvadné, přesto vypíchnu dvě - roztomile popleteného anděla Ivana Trojana a nezapomenutelného čerta Jiřího Dvořáka, věčně, vděčně a zábavně svádějícího anděla k nepravostem.

Ještě jsem neměla příležitost vidět v divadle nastudování Smetanovy Prodané nevěsty a tak trochu jsem to plánovala. Rozhodla jsem se, že než navštívím divadlo, podívám se na operu v TV. K výročí byl vybrán záznam představení z ND, s premiérou v r. 2022, Vzhledem k tomu, že znám vývoj tohoto divadla s častou, umanutě destruktivní režií jak činohry, tak opery a nutkání některých režisérů a dramatiků originálně cupovat klasiku, objevily se obavy a první pochybnosti. No, ale přece jen, co můžou zkazit na „Prodance" - přemýšlela jsem. Moc asi ne, snad, co?! Fatální omyl. Přiznávám, že má fantazie a odhad, kam se může posunout neumětelství, trapnost a nuda, jsou mizerné a uboze nedostačující. _ Režijní záměr přiblížit divákovi, co obnáší divadelní práce, profese „za jevištěm", ukázat, s jakými obtížemi a jak nesnadno probíhá nastudování opery, vč. rivality a uměleckého tápání, a to vše diletantsky vrazit do nejoblíbenější a dle statistiky nejhranější opery Bedřicha Smetany, se nepovedl. Nemám zájem sledovat z Prodané nevěsty vytržené postavy s lahváčemi, posedávající na židlích nebo pivních přepravkách, tanečníky u kulis činžáků, předvádějící Street dance naprosto neladící s hudbou, Mařenky, jednu doplněnou o slušivou berli a číšnický ohoz, ani poslouchat árii debaty Jeníka s šéfem o výši honoráře a podmínkách smlouvy.  Kdybych chtěla vzít děti na časem prověřenou klasiku, tak takovému paskvilu bych se zdaleka vyhla. O to víc oceňuji nedávno navštívené opery: Aidu, Armidu a Rusalku (pozor, mám na mysli tu v režii Zdeňka Trošky, protože do ND se vkrádá zbrusu nové nastudování Dvořákovy opery).  Díky počinu Alice Nellis ušetřím za vstupenky do divadla a díky záznamu jsem včas varovaná. Taky díky za nepromarněný čas a zabránění zhnusení přímo v hledišti Národního divadla.

Dobré téma, většina hereckých výkonů mě oslovila. I konec potěšil - ani 100% tragédie, ani 100% šťastný konec. Pro mne uvěřitelné.

Pozoruhodné téma velmi dobře zpracované. Skvělá Marleen Matlin. Film, na který divák ani po letech nezapomene.

Bourák zbořil, co mohl. Zůstala nudná žánrová nevyhraněnost, slabý děj, divně placaté postavy a rozpačité herecké výkony. Ivan Trojan mi nepasoval do role Bouráka a ačkoli je dobrým hercem a v mnoha rolích je velmi přesvědčivý, obsadit ho do hlavní role byla pitomost. Takto nevěrohodně hrát jsem ho snad ještě neviděla. Podobně otřesná byla karikatura mafiána a neméně otřesná působila i nesmyslná noční scéna s trapnými žvásty Preslyho. Nemít v kině společnost, odešla bych už po dvaceti minutách s jistotou, že takto blbé to bude až do konce. A opravdu bylo. Poslední třetinu filmu mírně zachraňoval Jiří Macháček, který byl tak ujetý až semtam pobavil. Když to shrnu, největším pozitivem večera byla hudba, pohodlné křeslo v sále a fakt, že zpáteční cesta domů netrvala dlouho.

Málokdy se povede, aby pokračování filmu si držela svou nasazenou laťku, zapadala do sebe bez popírání předešlého a budoucího. Tvůrcům této třídilné série se povedly 3 filmy, pasující k sobě jako dílky puzzle, tvořícího jeden celistvý obraz. Hudba přesně odpovídá typu filmů. Snad jedno malé mínus - střih je moc unáhlený a zběsile cvakající až obraz deformuje tak, že znepřehledňuje mnohé scény.