Bludičky

Film (1. část) se mi příliš nelíbí z těchto důvodů: 1. děj je v úvodu příliš roztříštěný, 2. v jednotlivých scénách se mi nelíbí hudba, lepší jsou scény kde nic nehraje, 3. režisérka si zpočátku vůbec nelámala hlavu s časem - chyby a nelogičnosti: auto s herci odjíždí za západu slunce, později ten den je světlo, odpoledne. Hlasatel na nádraží hlásí vlak ve 14.09, ale na hodinách je 15.25 (ostatně, má se sejít se sestrou na nádraží v Hostivici a přijede do Kladna). Zmrzlá holka čeká venku, když vedle je vytápěná hala nádraží. Dívka se opaluje na zahradě, později hlásí v televizi, že se blíží Vánoce a je najednou zima. V bytě matky svítí svíčkami, ale televize hraje. I když, některé situace jsou drsné, jak jinak, jedná se o dětský domov a problémové rodiny. Výborná je Simona Stašová, líbí se mi i Filip Cíl (jeho herecký projev). Druhý díl vcelku ušel, ale ve třetím, závěrečném se vrátily všechny nedostatky dílu prvního: neuvěřitelné lapsusy v čase, totální zmatek postavy Evy a motivace jejího chování, zmatené vztahy mezi sourozenci, chybějící důležité scény a naopak některé přebývající atd. Přestože to byl třídílný film, osudy nebyly dotaženy do konce a zůstal ve mě dojem série scén, které někdo poskládal do koláže, bez návaznosti a logických vztahů. Kdyby téma nebylo tak závažné, dal bych o hvězdu méně. (28.11.2010)

Na jedné straně zajímavý a potřebný počin, na straně druhé lacině vyhlížející ,,televizní" design (a že to jde i v českých podmínkách jinak, o tom přesvědčil novácký Okresní přebor), leckdy podivné herecké výkony a hlavně šíleně expresivní hudba, jež má za úkol dotvářet dramatičnost situace, k zobrazovaným scénám je ovšem její dramatičnost spíše nepřiměřená. Coby pokus o ,,reálnou" výpověď o světě klientů dětských domovů i ostatních poskytovatelů sociálních služeb se však dílo Ireny Pavláskové dá akceptovat. Kvalitativní úroveň této miniserie má naštěstí vzestupnou tendenci, takže jsem se vydržel dívat až do úplného finále...což je u podobně koncipovaného českého televizního počinu vlastně ta nejdůležitější deviza... (05.12.2010)

6/10 Prvni dil byl docela otres plny klasickych klise a ja se bal, ze to vsechno zkonci neslavne. Druhy je tak o 100% lepsi, takze jsem zvedav na konec. Co me ale vazne $ere je jak se cesti herci snazi mluvit slovensky a slovensti cesky - to teda taha za usi jak swina. Kdyz pomineme Cile a Freje, tak zbytek muzskych predstavitelu je hroznych, nastesti Stasova je vyborna a ta matka tri odlozenych deti taky (07.12.2010)

Já nějak ty angažovaný věci nemusím. Herdek, copak děcka z děcáku mají i v životě jen průsery? Copak není nějaký osud pozitivní? Celé mi to přijde děsně černobílé, depresivní - a tím nereálné. Celé je to zbytečně hrocené, navíc na jednu stranu, člověk jen čeká, kdy přijde další podraz... Ale v reálném životě se každýmu přece dějí i hezký věci, ne? (Některé herecké výkony mi navíc přijdou přehnaně patetické, jiné zbytečně hysterické, sem tam některé dokonce amatérské). (05.12.2010)

Dokáže dětský domov připravit na život? 1) Výborně napsaný scénář Ivo Pelanta o tom, jak je těžké překročit vlastní stín, zobrazuje hrdiny sympatické ve svém úporném často neúspěšném hledání. Jsou jako lidé bez imunity (bez domova), kteří pak umírají (nezvládají) na obyčejné nachlazení (běžné sociální interakce). 2) Velmi televizní film zdobí přesvědčivé herecké výkony (zejména Filipa Cíla a Terezy Nvotové) i pro někoho možná trochu vlezlá hudba Jiřího Chlumeckého. 3) Takhle nějak si představuji tvorbu veřejnoprávní televize. (12.12.2010)