Šandík

Film, kterému v zásadě nemám co vytknout... Velmi silný, ale také hluboce pravdivý příběh, který zcela nesentimentálním způsobem popisuje život na vesnici. Nacistická okupace a vzniklé dusno je zde jenom rámem, který dá plasticky vystoupit odvěkým vztahům mezi sedláky a "zbytkem" vesnického "světa", který zde velmi trefně reprezentují bastardi. Zcela syrová odpověď na "populární" otázku po kořenech zla. Nejsou to bastradi, ale nejsou to nakonec ani sedláci... Je jím všudypřítomná tradice, dnes tolikrát opěvovaná? Tradice, proti níž se Jura Baran vymezuje? Možná... Řekněme raději řád... Odvěký řád, který na jedné straně určuje nepřekročitelná pravidla, ale přitom na straně druhé umožňuje přežít. Ne jednotlivci, ale celku... PS: Jestli ten příběh někomu připadá nepravdivý a přitažený za vlasy, může mi buďto věřit, že ani v nejmenším, nebo se přímo začít brodit vhodnou literaturou a dochovanými historickými doklady... Skoro se mi nechce uvěřit, že předlohou nebyl nějaký konkretní příběh konkrétního člověka, jak přesný popis to je... PPS: Nemyslím, že by ve filmu šlo zrovna o "českou povahu". Národní odlišnosti zde hrají daleko menší roli, než bychom si ve svém sebemskačství mohli připustit... Zajímavé komentáře: Pohrobek, Gemini, Dr.film, sud, Anglie, Kroupa, Austen, lumtr

Jako dítě jsem to naprosto miloval a jako dospělému se mi to moc líbí a vůbec si přitom nepřipadám infantilně. Animace je velmi slušná, děj vynalézavý a dialogy téměř geniální. co k tomu dodat?

Stejně jako v případě jiných adaptací je i zde skvělá knižní předloha velkým problémem. Text románu je totiž navýsost literárním útvarem. Jeho převod na filmové plátno není zcela špatný, rozhodně ale mohl dopadnout lépe. Pochopitelně bylo nutné odsekat některé dějové linie, ovšem ztratila se také hlubší charakteristika postav. Především Fleischmanova osobní minulost ve filmu citelně chybí. Je také škoda, že se ztratila subjektivnost celého vyprávění, které je v knize v podstatě Fleischmanovým osobním deníkem. Subjektivnost románu tak nahradila filmová popisnost, v níž například projevy osobních fobií hlavního hrdiny vyznívají značně pitomě. Totéž lze říci i o Fleischmanových rozhovorech s majitelem hotelu. Vyplatí se srovnat s obsahově v mnohém podobnými Příběhy obyčejného šílenství, aby bylo jasné, jak přirozeně lze natočit to co v Grandhotelu vypadá pouze jako (ne)chtěná (?) trapnost. Taclík sice svým zadrháváním a zdánlivou nechápavostí, studem, neschopností mluvit, hraje svého "blázna" vcelku dobře, ale především v první polovině filmu působí dosti nepřesvědčivě. Nelze se zbavit dojmu, který v závěru filmu Fleischman dokonce jakoby potvrdí, že jeho divnost je pouze chytrou stylizací, nikoli diagnózou. To je ovšem zásadní posun oproti románové předloze a také je to citelná ztráta. Klára Issová je zcela přirozená, uvolněná, nebojím se říci krásná a také Ladislav Mrkvička předvedl skvělý výkon. I další herci hrají velmi slušně. Dokonce se dá říci, že v tomto případě jejich filmová podoba odpovídá knižní předloze. Dialogy však opravdu, zvlášť na počátku filmu, působí hodně jalově. Zde se stoprocentně potvrzuje poučka, že literární text jednoduše nelze bez úpravy vzít a vložit hercům do úst. Nejde to stejně tak, jako nelze opačně přepsat přirozený tok lidské řeči do psané podoby a myslet si, že jsme tím získali literární skvost... Vizuální stránka filmu je ovšem zcela bezchybná a Ondříček nezapře, že je synem skvělého kameramana. Zcela profesionálně působí i střih. Také hudba se skutečně povedla. Je nevtíravá, minimalistická, ale přitom výrazná... Největším problémem tohoto filmu ovšem nejsou tolikrát zmiňované dialogy, nýbrž režisérovo nepochopení základní charakteristiky celého příběhu. Pominu-li to, že některé dějové a významové linie předlohy ve filmu zcela ztrácí čitelnost (a tím v zásadě i opodstatnění), došlo totiž k podstatnému žánrovému posunu. Zatímco předloha mluví v subjektivně pojatých metaforách, používajíc přitom hojně nadsázku kombinovanou s takřka magickým sledem událostí, Ondříček točí hořkou komedii. Ne, že by v ní metafory nebyly, ovšem zcela ztrácejí metafyzičnost. Rozsypávání popela v supermarketu se tak mění v komické číslo, stejně jako závěrečný let balonem. Příchod "rosničky" (který je mimochodem filmovým doplňkem) přesně ve chvíli, kdy prší a v hotelu není ani místečko nepůsobí magicky, nýbrž nepřesvědčivě... Ondříček Rudišovy básnivé metafory "bezpečně" poutá k zemi a ze zázraků činí běžné denní lapálie. Měla to být pohádka nebo snad pověst prošpikovaná novodobými mýty (asi jako jako Wendersův Million Dollar Hotel (což ovšem zjevně taky mnozí nepochopili)), ale na plátně běží hořká komedie. Jakoby režisér nahrazoval básnivost náladou, nadsázku bral smrtelně vážně a magii preventivně rovnou vypustil, což je rozhodně škoda. Také dějové posuny románové předlohy a natočeného filmu vyznívají většinou v neprospěch filmu (pláštěnky, cesta na koupaliště, msta Zuzany, šarvátka v hotelové kuchyni), přestože místy jsou i obohacením (setkání obou "úspěšných samců" v čekárně na sexuologii, setkání Patky a Zuzany v nemocnici, Iljina jízda na kole za odlétajícím balonem). Instruktivní je také shlédnutí vystřižených scén. Opět si dovolím srovnání se Zelenkou, kde člověk zpravidla lituje vystřižení zajímavého filmového materiálu a sní o nějakém "directory cut". Ne tak u Grandhotelu. Na jednu stranu jsem opravdu rád, že ty scény jsou definitivně vystřižené (a to všechny do jedné), na druhou stranu si kladu otázku, proč je vlastně vůbec někdo umisťoval na dvd... Celkový dojem: 68% Zajímavé komentáře: Cival, Lateef, Bluntman, swamp, regulusw

Tenhle typ humoru úplně není můj šálek čaje. To se radši podívám na filmy, které vlastně ještě o několik let dřív točili Voskovec s Werichem. Při srovnání s filmy V & W mimochodem také vynikne až neuvěřitelně mizerná technická kvalita obrazu i zvuku. Je ovšem pravda, že v rámci žánru bláznivé grotesky jsou L & H zcela nepřekonatelní.

Woodyho komedie jsou příjemné, jiskřivé, některé o něco lepší, některé o něco horší, ale vždycky je jasné, že to bude kvalitní zábava s nečekaným koncem. Přitom tenhle humor vůbec není tak samozřejmý, jak se divákům zdá. Měl bych však ještě jeden postřeh. Woodyho starší komedie jsem sledoval v době, kdy mi bylo čtrnáct, patnáct, šestnáct a... připadaly mi veliké. Jaksi se dotýkající "zásadních problémů lidstva". Dnes je mi o patnáct let víc a připadají mi (ty nové) malé a zábavné. Tak nevím, jestli se tolik změnil Woody nebo já. Každopádně bych se zase jenou měl podívat na "Manhattan", "Sex noci svatojánské" nebo "Všechno, co jste kdy chtěli vědět o sexu..."... Měl, a hodně se na to těším ;o) Zajímavé komentáře: Matty, kleopatra, Tosim

Není to (především) akční film a nemá mnoho společného s (evropsky tj. analyticky-popisně chápanou) pravdou. Je to především báseň a to jak formou tak obsahem. Barevná obrazová báseň, kterou lze stokrát analyzovat a pokaždé dá jiné, stejně dobře zdůvodnitelné výsledky, neboť jako každá (dobrá) poesie vyžaduje osobní interpretaci a prožitek. Nemá smysl v ní hledat realitu fyzikálních zákonů či věrnost historickým pramenům. To všechno je zcela druhořadé a podřízené silnému vizuálnímu prožitku... Zajímavé komentáře: Matty, Marigold, imf, Jossie, Kass, Turiec, Persona

Skoro pět. Je neuvěřitelné, na jak malém prostoru dokáže Kurosawa vybudovat silný příběh. Pár gaunerů, jeden poněkud nešťastný, umolousaný, rozkřičený a alkoholu místy holdující lékař, plácek s páchnoucí vodou plnou moskytů... Vlastně tu ještě příliš nenacházíme klasické lyrické pasáže s dlouhými pohledy kamery. Několik jich tu však přecejen je. Zahnívající voda tak zároveň funguje jako alegorický odkaz skažené společnosti i jako lyrický prvek vnášející do lidského mraveniště kousek, pravda špinavé a páchnoucí, přírody. Fascinující je také to, že Kurosawa vždycky, i do sebetragičtějšího příběhu, dokáže vložit určitý nadějný moment. Může to být prostý vtípek, drobná dějová linka, motiv deště po dlouhotrvajícím suchu, zde konkrétně mladé, úspěšně se léčící a nakonec vyléčené děvče... Kurosawa umí točit radost i bolest lidsky, hluboce a bezprostředně, aniž by jednu nebo druhou něčím snižoval nebo naopak doplňoval... Zajímavé komentáře: Kinej, sadynka, Turiec, kitano, stub

Silný film. Nedovolím si dát méně než čtyři hvězdičky, i když by po mém soudu mohl mít trochu rychlejší spád. Ale asi je na něm vidět, jak se za čtvrtstoletí zrychlilo tempo filmového vyprávění... Sděluje věci, které se sdělují těžko, možná snáze skrze literaturu nebo poesii... Rozhodně to není mlácení prázdné slámy. Mužské a ženské vnímání je vskutku v tolika věcech odlišné a chlap má opravdu tolikrát pocit, že žena je asi z jiné planety... Samozřejmě, že ten "sluneční výlet" na závěr je jakýsi únik z reálného světa a taky jsem si při té scéně v benátském hotelu říkal: "ty pitomče, obejmi ji, víš jak moc se ve své ženské zranitelnosti potřebuje o tebe opřít"... A je asi typické, že tuhle základní věc v mužsko-ženských vtazích Niccolo nepochopil... Bohužel... Moc se zaměstnáváme hledáním faktů a málo nás zajímá, co druhý opravdu prožívá... Někdy je ta propast tak veliká a všude tolik mlhy, že ani nedohlédneme...

Nemá smysl opakovat to, co napsali Matty, LEATHERFAC a sup, to mohu pouze podepsat. Zmíním ale ještě jednu, zatím nezmíněnou drobnost. Totiž to, že se film zjevně pohybuje v jiné "rozpočtové hladině" než ty naše a je to na něm opravdu znát. Přestože i tady jsou vidět omezení, například úplně nevím, proč se scéna s katedrálou musela točit v Kutné Hoře a ne v Praze, zdá se výprava jinak vysloveně solidní. Něco, co v české produkci najdete spíše výjimečně... Škoda té vysloveně zpackané režie, podpořené také zjevně příliš neodvážným scénářem. Záznam legendárního divadelního představení z konce šedesátých let z Divadla Na zábradlí v režii Jana Grossmana ukazuje, jak jiný může Kafkův Proces být, když se tvůrci jednoduše nebojí... 65%

Zvláštní film. Pokud je Horníček na scéně, stojí zato se koukat... Ať už spravuje střechu nebo pod ní píše článek... Pokud je Horníček v nedohlednu, začíná to být slabší, přestože i tak se občas objeví milý vtípek a také kamera není k zahození. Špatná není ani režie, třeba rozhovor "ve" výtahu skoro nemá chybu. Ubohý je ovšem scénář, který i slušné herce vhání do nechtěných trapasů a milý divácký zážitek se postupně mění v pocit, že tohle je tak nějak málo i pro děti a mládež, pro něž to celé snad původně bylo napsáno a natočeno... Škoda vysloveně promarněné příležitosti...