Spam

Snažím se v téhle doku sérii najít stereotypně přihlouplé, přemotivované, šíleně ambiciózní Američany,  ale fakt ne. Ať koukám, jak koukám, je to výborná filmařina a sympatičtí hrdinové. Druhá série je dramaturgicky uchopená velmi pevně, příběh graduje, kamera úžasná,  zachycuje i emočně napjaté situace. Autor zdatně adresuje i nepříjemné události, které  se staly po první sérii viz problém sexuálního zneužívání. Snaží se ukázat obě strany mince. Výborná hudba. Skvělá postprodukce - některé zabery se opakuji, což nevím, jestli byl záměr a určitě by šlo sérii tak o dva díly zkrátit.  Jako celek je to ale dokument hoden roku 2022. (Pořád mi přijde tohle mrzačení ve jménu jakéhokoliv sportu jako bullshit, ale to sem nepatří...)

Drama (korejský seriál), za které se zasloužila stejná skupina, která vytvořila úspěšný skvost v korejské seriálové tvorbě - It's Okay, That's Love. Že se nejedná o originální tvorbu scénáristky Hee-kyung No, ale o remake japonského originálu jde v příběhu poznat. Přesto rozeznáme její zásahy - hravé a nepředvídatelné dialogy, které spolu s kvalitní prací kamery a nechutně charismatickým In-seong Jo, táhnou poměrně nudný uplakaný, no prostě typicky korejský příběh alá (Čechům známější) "Moment to Remember". Naštěstí má drama charakteristiky typického korejského melodramatického a posmutnělého filmu, ne typicky kýčovitého korejského dramatu (seriálu). Tyto dvě oblasti nutno rozlišovat. Korea je odjakživa smutný národ, viz lidové písně, kdy ženy v hanboku zpívají slavnou plačtivou Arirang, nebo korejské nostalgické malby. Tento nádech smutku, deprese a melancholie se nese celým seriálem od první scény. Vlastně už od toho, kdy si přečtete název. Korejská filmová tvorba tento styl zvládá opravdu bravurně, ale v seriálu jsem se s takto kvalitním provedením ještě nesetkala. Tvůrci navíc přidali špetku thriller atmosféry. Je to vlastně taková korejská filmová klasika provedená v seriálové podobě s koncem typickým pro korejský seriál, ne pro korejský film. Rozbor jednotlivých charakterů a jejich pocitů jde opravdu velmi hluboko. Některé scény byly ale zbytečné. Korejské publikum muselo být nadšené. Přesně jejich styl. Člověk neznalý korejské tvorby seriál docení po řemeslné stránce. Pro typického Čecha to bude pravděpodobně moc velká ždímačka pocitů.

Song-hee-Ii Lee je nenápadný korejský režisér a scénárista nízkorozpočtových filmů s většinou homosexuální tématikou. Pamatujeme si ho především pro skvělý No Regret (후회하지 않아). Je navíc sám otevřeně homosexuál. V Korei to prakticky znamená, že je společensky odepsaný. Přesto se snaží bojovat s tamní společenskou ignorancí. Night Flight je jeho nejčerstvějším počinem a jedním z nejlepších filmů, které jsem zhlédla na Jeonju International Film Festival. Zachycuje život homosexuálního středoškoláka a s divákem se nemazlí. Ukazuje realitu, tak, jak to v Korei opravdu chodí. Některé scény jsou možná až zbytečně dramatické a příběh nijak zvlášť nepřekvapí, konec však ano. Herci jsou parádní až se člověk diví, že do toho v tamní společnosti šli. Klobouk dolů. Doporučuji jako povinnou součást výukové osnovy korejského středoškolského vzdělávacího systému.