Tery16

Opravdu působivý příběh se skvěle zahranou hlavní postavou. Zneklidňující atmosféře dokonale přihrává hudba. Je to vážný film, jediný okamžik, který mi povolil úsměv na rtech - "A MÁM ROPOVOD!".

Líbí se mi Minghellův lehký styl vyprávění - malé pramínky, které se pomalu stékají, až vytvoří řeku plnou zákrutů, klidných i divočejších míst ... Možná vím, proč mluvím v metaforách ...

Naprosto mě to psychicky vyčerpalo. Měla jsem pocit, že se dívám z obrovské dálky a najednou byl přímo přede mnou ... Musím se trochu vzpamatovat, možná pak napíšu něco smysluplnějšího.

Jako bych četla útržky z nějakého zápisníku ... k něčemu se člověk vrátí a pročítá to stále dokola, aby pokaždé objevil něco nového, něco jen prolítne očima. Takové je podle mě Pokání. Velmi originální je nápad psacího stroje coby hudebního doprovodu. A herci? Místo přehnaně dlouhých dialogů si vystačí s výmluvnými pohledy.

Kulisy + hudba + atmosféra + herci = dokonalý film.

Kdo jiný, než Woody Allen dokáže v tom samém filmu citovat Bergmanovy filmy, shrnout celé Dostojevského dílo v jediném rozhovoru a filosofovat o pšenici?

Ten příběh je docela obyčejný, možná ohraný, ale na tom vůbec nezáleží, když hlavní roli hraje úžasný Dustin Hoffman, kamera a režie jsou vynalézavé a originální a vše je podtrženo dokonalou hudbou ... Krása.

Příběh mě zaujal, ani herecké výkony nebyly špatné, jen to zpracování mi nějak nesedlo. Občas se mi to zdálo až moc přeplácané, příliš vyumělkované (střídání barevných a černobílých záběrů - hezké, ale kolikrát už to tu bylo?, a pak ty efekty - točící se proužek a barevné hvězdičky či co to bylo ... ). Taky bych možná trochu víc omezila vypravěče, občas se mi zdál zbytečný a jen kazil působivé scény. 60%

Film, který mě OSLNIL ...

Měla jsem pocit, že jsem tam s nimi. Ve scéně, kdy zpívají na večírku, jsem zapomněla, že sedím v kině, a málem začala tleskat. A ta hudba je prostě božská ...