Senátor

Tímto se omlouvám Mickey Rourkovi za své nízké hodnocení tohoto filmu, ale ač byl jeho herecký výkon vynikající, nedokázal jsem se přenést přes nesmyslnost scénáře, rádoby uměleckou formu podání a odpornost některých scén…

Jen vyléčený narkoman ví co je závislost, stejně jako největší světicí se stala – dříve hříšná - Marie Magdaléna, a tak kdo jiný než asociální jedinec by měl stvořit Sociální síť?! Je mi vcelku jedno, jestli film popisuje události věrně podle pravdy, když to co Jesse Eisenberg hrál, bylo pro mě stejně uvěřitelné jako večerní zprávy na ČT24 – snadno mě přesvědčil, že každý den trávím čas v internetové aplikaci, za jejímž zrodem stál pocit opovržení, nepochopení a osamocení. Film k divákovi promlouvá nejen prostřednictvím dobře obsazených herců (a skvělý Justin Timberlake), ale především originální kamerou a podmanivou hudbou. Musím přiznat, že „To se mi líbí“…

Film má dobrý námět, z něhož mohla být komedie roku - nebýt trapnosti, průměrnosti a nevěrohodnosti pojetí, využití těch dobrých herců na nepodstatné role a především jasnozřivému odkazu, že homosexuálové jsou „vlastně fajn“. Zatímco homosexuálové jsou „nepochybně fajn“, je tento snímek „jen fajn“.

První polovina filmu – kdy z outsidera se stane „pan Všemocný“, aby následně zjistil, že úspěch bude stát vysokou cenu - ve mně vzbudila velké očekávání, které se bohužel následně nenaplnilo. Můj celkový dojem je však velice dobrý, a to především díky originálnímu námětu, talentovanému herectví Bradleyho Coopera a vizuálnímu ztvárnění účinků „neuronového urychlovače“. Snímek na mě dokonce natolik zapůsobil, že jsem následně uklidil v kuchyni…

Chtělo by se říct „takový pocitový film“, skoro až melancholický, ale na to je tam až příliš mrtvých – akční film to taky není, na to je tam málo honiček a „vůbec žádný výbuch“. Označení „malý umělecký film“ při rozpočtu 20 mil. dolarů a obsazení George Clooneyho do hlavní role taky neobstojí. A to je možná ono - všechno je tak trochu jinak a přitom v pořádku…

Ač filmy „Sucker Punch“ a „Berlínské spiknutí“ by se za normálních okolností nikdy nesetkaly v jednom řádku textu, v mém případě je spojuje „blízký čas shlédnutí“ a zjištění, že FORMA se nikdy neobejde bez OBSAHU. Nač jsou filmu vynikající herci (fatálně přitažlivá Cate Blanchett, netradičně zlý Tobey Maguire), drásavé pohledy na rozbombardovaný Berlín a černobílá kamera zlaté filmové éry, když příběh, který je vyprávěn za to zkrátka nestojí…

Mimořádně působivé - mimořádně bezduché.

Kdo četl "Náš člověk v Havaně" od Grahama Greena už sice zažil napínavější a dějově propracovanější verzi této "smyšlené špionáže", ale přeci jen co kniha nedokáže zprostředkovat je nonšalantní slizkost Pierce Brosnana a chvílemi zcela odhalená přitažlivost Jamie Lee Curtis...

Podobné věci mají tendenci se přitahovat, a tak během jednoho večera jsem shlédl dva filmy, které ač velmi odlišné, mají společné to, že byly natočeny u nás. "Poslední prázdniny" je typický americky-poučný rodinný film o hledání skutečné podstaty života a snímek "Naprosto osvětleno" tuto podstatu rovněž nenachází, ač se tváří jako produkt nezávislé tvorby. České exteriéry a čeští herci jsou tak na obou filmech to nejzajímavější...a to není mnoho.

Za cenu jednoho vstupného dostanete filmy dva. Ten první hodnotím čtyřmi hvězdičkami, líbí se mi atmosféra, záběry jsou působivé a podmanivé, graduje očekávání příchodu něčeho špatného. Druhý film již zapadá do průměrné americké produkce, hlavní postava je nesmrtelná, vybavena neomezenými schopnostmi a vždy vyhraje. A protože ten druhý hodnotím dvěma hvězdičkami, výsledné jsou tři. Místo kde končí jeden film a kde začíná druhý bohužel bezpečně poznáte...