mi-ib

Ve své době šlo zřejmě o ein Meisterstück, ale dnes mě to téměř ničím nezaujalo.

Očekával jsem, že mě příběh nevidomého chlapce něčím dostane. Jde o smutné vyprávění, ale nějak to nefunguje. Bude to asi hlavně tím rozvleklým tempem a minimu dialogů. Konec taky nevyzní, asi tak silně, jak bylo zamýšleno.

Kdybych měl vybrat jedno slovo, které podle mě nejvíce charakterizuje nejen tohoto Bonda, ale vlastně zhruba všechny filmy s agentem 007, tak je to slovo “směšné”. Tady mají snad hlavu a patu jen úvodní a závěrečné titulky. Pokud se nad to divák povznese, dá se to zkouknout, ale jen mi to potvrdilo, že filmy o Bondovi nejsou pro mě.

Krásnej lidskej příběh.

Velkolepost tohoto díla je v hromadných scénách. Evakuace Moskvy a hlavně bitvy jsou opravdu ohromující. Ale tyto scény zaberou hádám dvě hodiny z celé sedmihodinové stopáže. Zbytek je vata. Strašně utahaná a nezajímavá vata. Která mě ani po hodinách vyprávění nepřinutila k tomu, abych si dokázal vytvořit vztah k alespoň k jedné z postav. Viděno na čtyři části. Jestli tohle někdo zvládne zhlédnout na jeden zátah, tak by jeho jméno mělo být tesáno do kamene.

Všem, co tady dávají absolutní hodnocení bych z celého srdce přál, aby všechny filmy na světě byly jako tento, aby mohli pokaždé pociťovat ono neskutečné nadšení, jako u tohoto snímku. Jinak za mě je to strašně ukecaná věc, utrpení umocňující dlouhou stopáží. Nudu rozčeří po hodině Johan, když do toho trochu kopne, ale relativně velmi rychle se “děj” opět uchýlí k nezáživnému tlachání. Bergman se musel doma v posteli smát nahlas při myšlence na to, co mu všechno lidé bezmyšlenkovitě zobali z ruky.

Je to dost nuda a zápletka mě moc nevtáhla do děje. Jako neznalec van Goghova díla jsem pointu pochopil až v závěrečných titulcích. Ta mi úsměv vykouzlila, ale může to obhájit tu hodinu a půl trvající nudu před tím? Provedení mě také příliš neuchvátilo. Nedokážu si představit, že by tímto stylem tvořila většina filmů. Nebylo to příliš snadné na sledování.

Větší nudu jsem dlouho neviděl. Nevím, co na tom všichni vidí. Satira, která se nijak neliší od skutečnosti, není přece satira, ale jen nudné zobrazení skutečnosti. Jednu hvězdu dávám jen proto, že jsem to vydržel až do konce bez přetáčení vpřed, takže něco více než nic na tom asi bude.

Stojí to na minimalistickém herectví Jakima, ale jakoby film vytvářel stavěl něco, k čemu pak nedojde a pointa se jakoby nedostavuje. Nebo možná mě náhlý konec příběhu překvapil tolik, že jsem ji nestihl postřehnout.

Musím uznat, že to má grády. Žádné velké okecávačky a hned se začne něco dít. A děje se toho opravdu hodně a dokázalo mě to udržet v napětí, co přijde za další křižovatkou. Co mi však vadilo, bylo to, že jsem musel hodně nepravděpodobných okolností přehlížet, abych příběh mohl brát vážně a aspoň trochu uvěřitelně. SPOILERy: Například jsem nepochopil, proč ztrácely čas telefonáty domů, přes které je objevili a naopak je nedokázali chytit během několikadenní jízdy na silnicích, přitom Pitta chytli téměř okamžitě... náhoda, dejme tomu, ale bylo potřeba do scénáře přidat velký díl náhody, aby se mohl vůbec odehrát.