3497299

Jde o standardně natočený informační dokument. Zajímavá je tudíž především popisovaná historie, nikoliv film jako takový.

Funguje tak trochu jako Příběhy tisíce a jedné noci. Vyprávěcí koncept je naprosto otevřený a volný. Dokument je především nositel arbitrárních podnětů k fikci. Skutečné příběhy se prolínají s bláznivými nápady a sny. Pamět a kolektivní nevědomí si nevybírá - všechn je stejně relevantní materiál ke zpracování.

Estetika gialla dokonale koncentrovaná v dokonalé formě dalece převyšující všechny filmy Fulciho, Argenta a spol. Vyprávění je v tomto žánru především nosná konstrukce, kterou Cattet a Forzani minimalizovali a vyprázdnili na základní vzorec, který naopak vrchovatě naplnili vizuální slastí. Podobně, ale ne takto radikálně, funguje i Tarantinův Kill Bill nebo Rodriguezovo Machete. Ti ale stále zůstávají na půli cesty mezi narací a vizualizací, zatímco Amer přináší jasné gesto směrem k čisté esenci slasti.

Přes počáteční obavy s přílišné schematičnosti a prvoplánovosti jsem byl docela potěšen. Problém je, že narativní linie jasně směřuje ke třem různým řešením, z nichž jedno skutečně nastane. Líbil se mi poslední záběr, kterému chybí obvyklá katarze. Divák tak odchází z kina bez uklidnujícího pocitu, že postavy se s nepříjemným zážitkem srovnaly a tudíž je vše v pořádku. Připomíná mi to práci Mikea Leigha, i když ten je ještě o dost lepší.

Podobné jako Hollywood, Hollywood, jen místo slavných herců je tady luxusní escort girl.

Není to tak vtipné jako Nic proti ničemu, ale pořád je to dost radikální. Navíc je film bizarní tím, že z pomalu budovaného fantastična, kdy není jasné, zda jde o drogové halucinace (tedy o racionální vysvětlení) nebo o nějaké prolínání paralelních světů (metafyzické vysvětlení), na konci vznikne kafkovský prostor, ve kterém postavy jasně vymezenou nemožnou skutečnost přijímají jako běžnou zkušenost (třebaže dosud neznámou) a bez obav z vnitřního zhroucení, ke kterému se původně zdají být nachýleni, konstituují novou racionální kauzalitu. Otázka je, jak by se v podobné situaci místo skupiny vystresovaných feťáků zachovalo kupříkladu kolokvium exaktních vědců. A zda by si taky podobným způsobem zkoušeli přebrat holku.

Estetikou se to blíží Tajemství hradu v Karpatech Oldřicha Lipského, který je ovšem mnohem nápaditější a vtipnější. O soukromém životě Sherlocka Holmese se nedozvíte o nic víc, než co ve svých detektivnách popsal Doyle. Přes zajímavý a zábavný námět, který zahrnuje populární steampunkové motivy, film trpí na plytký a roztahaný scénář, průměrné výkony, jež místo vtipnosti často nasazují spíše přehnaně divadelní herectví, a nízký rozpočet, což lze poznat na televizně kulisovém vizuálu (což by nemusela být nutně slabost, jak se lze přesvědčit u Lipského nebo u Monty Pythons).

Docela roztomilé, nicméně mi to po avantgardě šedesátých let nepřipadá moc revoluční.

Chápu, proč Vít Janeček o Petrovi Markovi řekl, že je to takový "český Godard". Minimálně pro tento film je podobná nálepka poměrně přiléhavá. Láska shora je někde mezi Bande á part a Bláznivým petříčkem.

První série 4,5*, druhá série 3,5*.