Kimon

Dle mého mínění po všech stránkách nejlepší historický film, který jsem kdy viděl. Další komentář není třeba.

"Kolko je hodín? No, zdá sa, že je devet hodín, pán Karásek. Návštěva je skončená. A po druhý ráz prídem len v tedy, kým sú rodičia doma. Chápem?" .... "Jasné? A pred dialšou návštevou vyhladám holiča, pán Karásek" .... je osloven po příchodu rodičů mladistvý (J. Hanzlík) rodičem (F. Dibarbora) navštívené dcery. Tak, tohle je bomba, tohle se nedá přehlédnout. Tohle si pustím jistě nejednou. :-)

Vlak dětství a naděje (TV seriál) je jasným důkazem, že můžou být přitažlivé pro náročnějšího diváka i seriály. Šest dílů je dostačující k tomu, aby se divák mohl těšit a prožívat každý nový díl a zároveň maximální, aby ho seriál dlouhodobě neuváděl do nebezpečných nálad, protože je poněkud hořko-sladký. Lidských povahových charakterů je nepřeberné množství. A právě vyhrocené okamžiky jako jsou válka, chudoba nebo naopak bohatství a moc, atd. ..., dokážou odhalovat ty pravé, námi často tak dobře skrývané vlastní špatné charakterové vlastnosti. Vlak dětství a naděje z období okupace mnoho takových vlastností odkrývá a zobrazuje v plné míře. Vlak dětství a naděje (TV seriál) je ukázkou, jak se mají kvalitně obsažné seriály tvořit a Karel Kachyňa opět dokázal, jakým velkým režisérským mistrem a scénáristou byl .

Spíše komedie z prostředí Divokého západu než skutečný western. Jako zajímavost bych mohl uvést snad jen to, že v tomto snímku lze vidět Charlese Bronsona v nezvyklé roli padoucha.

Zajímavý, promyšlený scénář, skvělá kamera a režie připomíná, že na scéně českého filmu zaujímá Jan Hřebejk jedno z nejvyšších míst. Kdo z nás je bez nějaké viny? Řekl bych, že nikdo. Každý se něčím a někdy před zákonnou nebo morální spravedlností (či Bohem) pošpiní a naše svědomí či doba nám to stále připomíná. Největší vinu však nese totalitní režim a jeho nemorální donucovací metody, které dokážou zlomit i charakterního člověka. Jsme lidé, chyby ve svém jednání děláme a dělat budeme. Důležitější je však umět je veřejně přiznat a omluvit se. To ovšem dokáže jen málokdo z nás. Dokáží to jen charakterově silné osobnosti. V tom směru chápu jednání uznávaného psychiatra jako čestné a do jisté míry hrdinské, vzhledem k tomu, za jakých okolností svá slova lítosti pronášel. Jistě, druhé straně bylo ublíženo. Druhá strana, byť v té době nezodpovědná, byla pomocí té zodpovědnější vytlačena a donucena k ústupkům, které by nikdy neudělala. Přesto mé sympatie patří zodpovědnější straně, byť je na vině. Při sledování filmového příběhu není divákovi dopřáno jediné chvíle myšlenkového odpočinku. Příběh je nám podáván po střípcích, které musíme třídit a skládat ve své mysli tak, aby se nám postupně vytvářel v průběhu filmu konečný tvar. Je tedy nanejvýš jasné, že se nejedná o průměrný komerční snímek za účelem "laciného" pobavení diváka. Byl napsán a natočen vynikajícím způsobem a přeji mu, aby jeho nominace na Oskara přinesla velké úspěchy všem tvůrcům, kteří se na tomto snímku podíleli. Věřím, že tento film jistě jednou bude patřit do kolekce Zlatého fondu české kinematografie. Věnuji "jen" čtyři hvězdičky proto, že konec jsem vnímal poněkud neuzavřený. Jistě, udělej si diváku svůj vlastní konec; takový, jak to vnímáš ty sám. Není to špatná myšlenka, ale "když my, diváci, na to nejsme stále zvyklí". :-)

Nostalgická filmová vzpomínka na pozdní tvorbu Edgara Allana Poea, uznávaného zakladatele literárního žánru, dnes nazývaného horor. Je známo, že Poe trpěl silnými depresemi, které zaháněl alkoholem, a snad právě proto se jeho pozdní povídky vyznačovali pro něj tak typickou hrůzostrašností a morbidnostmi. Dnes jsou jeho povídky samozřejmě pro mnohé z nás již jen úsměvné, ale jistě není zbytečnou ztrátou času se na filmový snímek "Historky hrůzy" se třemi povídkami podívat. Dětem bych ho však dozajista odepřel. Jistota je jistota. Psychika jedince se přece jen formuje již od dětství. :-)

"Málo čerstvého česneku je v této jihomoravské jitrničce", tak bych charakterizoval chuť tohoto filmového snímku ze smutného období nesmyslné likvidace chovu koní v Jednotných zemědělských družstvech na jižní Moravě. Snaha režiséra vyjádřit všechny možné obecné problémy tehdejšího venkova v 94 minutách dovedla finální výsledek do podivné nesourodé směsi krátkých dějů zbavených jakéhokoliv náznaku životního optimismu. Spisovatel Jan Kostrhun, dle jehož předlohy byl tento film natočen, pravděpodobně pro tentokrát překročil svůj stín a popsal problémy socialistického venkova 70. tých let sice více pesimisticky než by bylo zdrávo, ale zato bez zbytečných oslav naší "vyspělé socialistické společnosti", tak jak mu to občas z pera ujelo. Nedejte se mýlit názvem filmu. O vínu a vinobraní je ve filmu velmi málo, zato konfliktů v mladé rodině, úniků malého chlapce k dědovi, konfliktů a smiřování dvou starých dědků si užijete dost. Nemyslím, že Hynek Bočan dokázal tímto snímkem dobře vyjádřit obsah a poselství knižní předlohy tak, aby bylo divákem přijato s otevřenou náručí. Bylo by jistě zajímavé znát názor samotného autora předlohy...

DVD, které vydalo IFA movie (www.ifamovie.cz) a které bylo možno zakoupit v trafikách zásadně nedoporučuji. Tak mizernou kvalitu obrazu vydat oficiálně do prodeje, to už vyžaduje notnou dávku drzosti. Navíc, když k tomu připočítám obsahově slabou hodnotu filmu, za těch 49,- Kč to tedy vážně nestálo.

Během hospodářské krize se daří hůře, v naší české zemi nevyjímaje. Komu by se ale zdálo, že se má u nás špatně, ten nechť se podívá na Sin Nobre a bude děkovat osudu či Bohu, že se narodil právě zde, v civilizované Evropě. Tohle drsné drama ho o tom zajisté přesvědčí.

Tohle nemá naprosto žádnou úroveň ... typický pořad pro popkornovou rodinu duchem neosvícených TVNováků a TVPrimáků. Duchem chudí tvůrci a účinkující a ještě více duchem chudší ti, kdož tuhle břečku konzumují. S Pánem Bohem kulturo národa!