P1tr

Původní Blade Runner mě nezaujal a dokonce mě nudil, ovšem tvůrčí tým pokračování pro mě byl dostatečně silným důvodem, proč se na dvojku přesto podívat. A udělal jsem dobře, neboť se jedná o mnohem přístupnější film, který má jasnější a přímočarejší naraci, která působí stravitelněji a filmověji a příběhový obsah je nejen díky tomu zajímavější. 2049 příjemně kombinuje odkazy do minulosti s rozšiřováním světa, které působí velmi přirozeně a logicky. Herecky a obzvláště vizuálně je film zvládnut na jedničku a opravdu dobře se na něj kouká. Má však jednu obrovskou chybu a to přestřelenou stopáž. Je sice fajn, že tvůrci nebyli nuceni snímek zkracovat proti své vůli a scény mají často hodně prostoru dýchat a doznít, ale skoro 3 hodiny je zkrátka moc a ačkoliv je příběh zajímavý, na této ploše není dostatečně nosný. I tak se ale jedná o vzácný zážitek, neboť příliš povedených pokračováních vzniklých po pár dekádách se příliš nenajde.

Vždy, když tvůrci zkusí něco nového a nesází na jistotu, je to samo o sobě důvod k oslavě. Když netradiční přístup navíc úspěšně zpracují, jde o libový zážitek, který vykouzlí úsměv na rtech. Přesně takovým případem je Wheelman, který se sice inspiroval formou filmem Locke, ovšem šlape mnohem více na plyn a příběh odehrávající se z výrazné části pouze uvnitř automobilů má větší spád a je výrazně akčnější. Příběh sám o sobě není ničím objevný, ale právě způsob jeho zpracování vás chytne. Velmi potěší, že ačkoliv má v některých momentech film náběh na ohraný klišovitý moment, podaří se mu ze situace ladně vybruslit a danou chvíli vyřešit jinak, než byste dle žánrových tradic čekali. K tomu všemu si připočtěte ohromně charizmatického Franga Grilla a máte před sebou povinný filmový zážitek o kterém se nemluví tolik, jak by si zasloužil.

Thomas Jane exceluje v této povedené Kingovské adaptaci zabývající se dosahováním vlastních cílů za každou cenu a následky takových rozhodnutí. Můžete si být jistí, že se věci nebudou vyvíjet příliš pozitivně a neštěstí se budou kupit jedno na druhé. Režisér zvládá eskalování negativních událostí šikovně a dokáže solidně budovat a udržovat atmosféru. Bohužel se nevyhne několika přešlapům, zejména co se tempa snímku týče, kdy se některé chvíle příliš táhnou, ale krom toho se jedná o zajímavé dílo potvrzující, že Netflix umí zpracovávat knihy Stephena Kinga jako nikdo jiný.

Moje první Baumbachovina a hned taková pecka. Ne nadarmo se tomuto tvůrci občas říká novodobý Woody Allen, neboť jeho snímek nenabízí výrazný příběh a místo toho se soustředí na podrobné vykreslení postav a jejich životních situací, které se následně vyvíjejí a konfrontují v nabitých a neuvěřitelně realisticky působících dialozích, které vysoce převyšují v uvěřitelnosti konkurenci. Málokdy se mi stane, abych měl při filmu pocit, že sleduji opravdové lidi a ne pouze herce recitující dialogy šustící papírem. Za tento zážitek nemohu děkovat pouze režisérovi a scénáristovi v jedné osobě, ale také schopnému a hvězdnému hereckému obsazení, které je naprosto přesné a obzvláště Adam Sandler exceluje. The Meyerowitz Stories jsou velmi příjemným zážitkem, který si kdykoliv rád prožiji znovu.

McG si vylámal zuby na spoustě vysokorozpočtových projektech a tak se uchýlil k menšímu Netflixovskému projektu který ukazuje, kde by tento režisér mohl mít budoucnost. Babysitter je nadupanou komediální jízdou, která si na nic nehraje a přímočaře do diváků sype jeden pohodový moment za druhým. Snímek se vedle humoru snaží prezentovat také hororovými prvky, ovšem ty nefungují tak dobře, jako komediální stránka. Právě zmíněná nenucenost a nenáročnost snímku je jeho hlavními přednosmi, ale zároveň mají také za následek fakt, že film není ničím více, než jednohubkou, na kterou vám zůstanou sice příjemné vzpomínky, ale velmi neurčité a těžce si z filmu budete vybavovat nějaké konkrétní věci. Tedy kromě pohledné Samary Weaving.

Propadák neskutečných proporcí! Sněhulák spolehlivě zabíjí veliký potenciál povedené knížní předlohy, jejíž příběh díky výraznému zkracování a stříhání deformuje v nefunkční krimi, která zřejmě nepochopila o co v původní knize šlo a překrucuje, resp. vynechává vysvětlení vrahovi motivace a vyznění dalších důležitých momentů je oproti předloze odlišné, včetně závěrečné konfrontace a rozhodně se nejedná o vítané a povedené změny. První filmové dobrodružství Harryho Hola je nechtěně vtipnou záležitosti obsahující mnoho trapných momentů, při jejíž tvorbě musel nějaký špion konkurenčního studia natáčení sabotovat, jinak si takto nepovedený výsledek nedokáži vysvětlit.

Norma Macdonalda mám hodně rád, jeho suchý a flegmatický přístup k humoru je nakažlivý a pobaví vždy spolehlivě. Norm se na věci kouká hodně jiným pohledem, než většina lidí, což činí jeho vystoupení ještě unikátnějším. Jeho nejnovější stand up natočený pro Netflix je kvalitní zábavou, která ovšem zaostává za Macdonaldovými nejlepšími výkony a v některých momentech se suchosti odevzdává až příliš a zakončení historek pak nemá dostatečnou sílu a vyšumí do ztracena. Norm ale naštěstí vždy přispěchá s povedenou záchranu a drží toto vystoupení nad vodou. Tentokrát se to příliš nepovedlo, ale stále jde o solidní pobavení.

Je příjemné sledovat, že Bob Odenkirk se po úspěchu Better Call Saul snaží rozšiřovat své portfolio o různé druhy rolí, ale s Girlfriend's Day si bohužel nevybral dobře. Jde o velmi zvláštní snímek o kterém se těžce mluví, neboť nemá vlastní výraznou tvář a i na krátké ploše působí nekonzistentně, kdy zkouší různé polohy a postupy, které i přes snahu nefungují. A to je to nejlepší, co se o tomto filmu dá říct, snaha tu byla, ale zkrátka to nevyšlo.

Stroj času začne velmi nadějně a vzbuzuje očekávání na příjemně staromilské dobrodužství, jenže pak se bohužel zvrhne v nezajímavou a ohromně zdlouhavou sračku, která nezvládá ani ty nejzákladnější filmové postupy a naprosto se tvůrcům rozpadá pod rukama. Když už je řeč o rukách, tak od téhle verze Stroje času dejte rozhodně ruce pryč!

Natočit film odehrávající se výhradně na obrazovce počítače pomocí online konverzací různého druhu chce notnou dávku odvahy. Tvůrci Unfriended jí měli na rozdávání a svojí statečnost doplnili talentem a netradiční koncept nám naštěstí prezentují v povedené formě, která sice sama sebe možnostmi vyprávění limituje, ale v rámci nastavených mantinelů se pohybuje sebevědomě a i s málem dokáže vybudovat napínavou a strašidelnou atmosféru. Bohužel rozuzlení snímku není uspokojivé, což celkový dojem kazí, ale i s touto výraznou chybou a pár dalšími menšími prohřešky tvůrcům tleskám, že dokázali přinést neobvyklý a funkční filmový zážitek.