Metodeos

Opravdu si fanoušek kapely mohl jen těžko představit, že by mohla po odchodu Michaela Kiskeho ještě fungovat. Ale následující dvě alba jsou velmi zdařilá. V konkurenci s těmi předešlými těžko obstojí. Je ale potřeba na ně nahlížet z trochu jiného úhlu a v tom případě, ten staronový rozjezd ani nemohl dopadnout lépe. Jeho vyvrcholení v podobě High Live je skutečnou extází a mně nezbývá než si ho pouštět pořád dokola. V té době měla ověem kapela udělat tečku za předešlou tvorbou a při živých koncertech se soustředit na skladby ze své novodobé éry (1994 po současnost). Pro mě zcela nepochopitelně se pořád uchylovala k peckám jako Eagle fly free, I want out nebo dokonce Tale that wasn't right. A upřímně řečeno, na to Andi prostě nemá. Proč v tom případě ale pořád trápit fanouškův sluch a tyto písně hrát na koncertech. Když si dnes na Helloween zajdu chci znovu slyšet ty supersongy jako Wake Up the Mountain nebo Why!. Místo toho se mi dostane nehorázně falešně uječeného I want out. Pokud chci slyšet staré hity, tak raději volím Unisonic nebo Gamma ray. Začněte prosím hrát to, co vám zpěvák dokáže zazpívat, protože v tom byla vždy hlavní síla Helloween.