Tygger

Úplně bizarní dílo.. Drží si to kvalitu výpravy a soundtracku z Mandaloriana i úctu ke Star Wars kánonu, ale samotný příběh o Boba Fettovi je povrchní a o ničem - není tam ani jedna zajímavá postava s hlubším charakterem a vývojem, jen se postupně dějí věci. To bizarní na tom ale je, že po 4 dílech seriálu o Boba Fettovi najednou následují dva díly seriálu Mandalorian, z nichž ten druhý je z většiny přerušen krátkým filmem o Lukovi.. Celé to působí jako obrazově líbivá přehlídka akčních figurek, kde je jenom tolik příběhu, aby opodstatnil jejich angažmá.

Dark je ze začátku výtečnou záhadnou detektivkou o mizení dětí v malém městečku, kde jsou všichni nějak propletení a každý skrývá svoje tajemství. Natočené je to nádherně a účelně, spousta výjevů se zvláštní šedožlutou paletou se podobá obrazům od Simona Stålenhaga, a dokresluje to výborný soundtrack. Němci někde vyhrabali tunu zajímavých a schopných herců a asi jsem nikdy neviděl tak padnoucí casting starších a mladších verzí postav - skoro vždycky mi bylo jasné, na koho se dívám, i když ho najednou hrál někdo jiný. Přidejte k tomu [SPOILER!!!] cestování v čase tak zapletené, že se vám z něj začne (za mě podnětně) trochu vařit mozek, a je to náběh na dokonalý seriál... Jenže! Během druhé a třetí série se ten ambiciózní propletenec začne drolit pod vlastní vahou. Na obranu tvůrců - je vidět, že měli vše naplánované před první sérií, jelikož to do sebe nepřestane zapadat a jde o jeden ucelený příběh (což bohužel není samozřejmost) - ale prostě mi čím dál míň záleželo na tom, co se tam děje. Místo pomalejšího vykreslování psychologie postav s trochou záhad, se čím dál víc a zběsilejším tempem řeší samotné cestování v čase a postavy se stávají jen náhodnými figurkami, jejichž motivace převážně je, že jim někdo řekl, aby něco udělali, protože už to udělali, a nezbývá čas ukázat, jak to prožívají. I mou největší kratochvíli - dedukování a kreslení příbuzenských vztahů - mi ve třetí sérii zkazili naservírovaným diagramem, a poslední díly jsem sjížděl spíš, abych to už měl za sebou. Nicméně úplný konec, ač přišel dost narychlo, se mi líbil a hezky to uzavřel.

Výměnu těl mezi holkou a klukem už jste možná někde viděli, ale v Kimi No Na Wa se koncept z roztomilé komedie vyvine přes průzkum kontrastu života v moderním Tokyu a tradičním horském městečku do velkolepého vyvrcholení, kde jde o život, to všechno pevně zakotvené ve vztahu a emocích hlavních postav. Postavy jsou lidské, animace je nádherně živá, výjevy z města i přírody jako opravdové, každý záběr i symbol má smysl a všechno se to vzájemně podporuje. A kdyby se někdo ptal, tak jsem rozhodně nebrečel! ..už dvakrát..