BarGoldstein

Kýbel Kekelů a další retardovaní čmoudi a čmoudoprcky by měli točit maximálně bakalářské povídky do 30 minut stopáže. Na cokoliv víc nemaj. Ze dvou hodin je hodina a půl jen tupé civění. Jako pro místní hipstýrky - duševní masturbanty asi dobrý, ale pro nás, bělochy s tříciferným IQ, nestravitelné.

Srágora o dementním retardovi, jehož jediným nadáním je vyslovovat slovo "hovno". Postavit na tomto příběh chce opravdu pořádný kus hovna v hlavě!

Trapná ubohost. Hodinu a tři čtvrtě zírat na obrazovku a čekat co se stane a vono se stane hovno.

Nebejt hnusnýho láskočurákování, mohli ztracenou půlhodinu tvůrci nahradit nějakou pěknou řeží nebo posmíváním těm kašparům s širokým rudým lampasem a mohla to být kulantní šťoura ba i víc. Takhle jsem se skoro půlku filmu musel tahat za kládu a dumat, co ještě si v lednici zaslouží být sežráno a vyslopáno!

Tupý zírací hnůj.

Americky fňukavé sebeprstění.

Rozostřené sračky vtipné tak pro retardované Anlgosasy.

Film se táhne jako smrad kozlích varlat uzbeckou vsí. Tu a tam nám Jorge a Juan ukážou kousíček předkožky, jako že by to mohlo být i zajímavé, když už si za téma vybrali tolik oblíbené "Ultimátní zmrdství", ale pak zas erekce opadne.

Hmm, stominutové titulky...

Až na tu čmoudskou agitku na to šlo koukat.