Cival

Poctivá popcornová šleha. Špičková řemeslná práce, která je trikově přesvědčivá, i když se na plátně dějí absolutní pekla, navzdory šíleným dějovým konstrukcím a šachům s postavami celkem fungující scénář, jehož poradce na hlášky by měl dostat extra příplatky, a postavy, jež přesně znají svoji úlohu v týmu a mají charisma i silné momenty. K tomu fajn záporačka a skvělé taky-finále s Jasonem Stathamem a jeho malým parťákem a výsledkem je ulítlý blockbuster, v jaký jsme ani náhodou nedoufali.

Myšlenkově poněkud analogová ozvěna cyberpunku, která je řemeslně bez problémů a hezky se na ni kouká, ale ani s náskokem dvou dekád se na Matrixy absolutně nechytá, a to ani akcí, ani triky (ty komplet CGI scenérie jsou příliš umělé). Scarlett je nepřesvědčivé dřevo s jedním výrazem a ani digitální zeštihlování ji nespasí.

Nejdrsnější, nejsyrovější, nejbrutálnější, nejkrvavější a taky naštěstí i nejpůsobivější Wolverine. Náramná rozlučka s comicsovou legendou, do které dal Jackman zjevně všechno, co mohl. 90%

John Wick zůstal svůj, jen přitvrdil. Finále mezi zrcadly a neony je esteticky jednou z nejopojnějších scén v historii akčního filmu. Skvělá práce a rychle trojku.

50% Slabý a zbytečný. Prázdnej a příliš vzpomínkovej derivát jedničky, kterej nepřináší nic moc inspirativního. Hodně sympatický snahy, málo kýženýho efektu.

TV Barrandov na Nově. Peklo nejryzejší povahy.

Náramný snímek pro kina, který je co do filmové řeči precizním opakem Vlka z Wall Street, má ale podobnou sílu a po obrazové stránce se může stát stejnou ikonou. Neokázalé, prakticky bez hudby a pomalé, přesto uvnitř nesmírně působivé spirituální zamyšlení nad vírou a jejím místě v srdci i na jazyku. Inspirativní konverzačka, ve které můžete sympatizovat v podstatě s každou jednotlivou postavou.

Možná nejpůsobivější výpověď o mladejch, co tu kdy vznikla. Navíc podaná supermladou formou. Za těma rozvolněnejma klikačkama po facebooku a skypeu a hanbárnama a gifama je tak kurevsky silnej pocit, jakej jsem nahmatal třeba u Půlnočního kovboje nebo Klipu (ta velkoměstská prázdnota, odcizení, marnost v přetechnizovaný době... a další postmoderní libůstky). Adam Sedlák a spol. zvládli z těch klišé (nebo spíš věčně platnejch vzorců, jak vypadá rozpad vztahu, zvlášť na Erasmu), z jakoby nahodilejch střípků a z nedoslovnejch náznaků vydupat tak hlubokou existenciální výpověď, že jsem to nežral. Pátej díl je opravdovej masterpiece (dokonalý zachycení, jak vypadaj emohovna v roce 2016) a finále drtivý jak Vicky Cristina Barcelona a bezútěšný jak Čínská čtvrť ;) Těším se na další kus.

Příchozí je zatím nejlepší a rozhodně nejpůsobivější Villeneuvova hollywoodská velkoprodukce. Jde sice o sci-fi s pořádně ambiciózním konceptem, který si s kruhy hraje nejen při komunikaci s emzáky... ta matematická propočítanost a klasicky villeneuvovská audiovizuální vypiplanost ale pracují ve prospěch velmi emotivního a místy až nesnesitelně dojemného sci-fi melodramatu o zásadních aspektech života na Zemi. Zatraceně silná, místy až vyčerpávající podívaná, jež suverénně pokračuje v tradici procítěných science-fiction z ranku Kontaktu nebo Interstellar. Zatím film roku.

Dost slabý rip-off Babadooka (a ani ten mě neuchvátil). Hezky vypadá, slušně zní, ale co do příběhu, postav a hereckého podání jsem tomu vlastně vůbec nevěřil, natož aby mě to vtahovalo.