kraval

Velmi dobře zpracované téma, o němž se překvapivě málo mluví, ačkoli mnoho medailí a rekordů bylo dosaženo díky dopingu a z celý sport se tak vlastně stává wrestlingem na úkor zápasu - divadlem, jemuž nikdo nevěří. Výpravou je film sice komornější, o to více však působivý. Za zmínku jistě stojí také výtečný výběr hereček.

Dodnes (ne)chápu, proč po tomhle skvostu Česká televize neskočila a vsadila na bezzubého (jak označila právě Kancelář Blaník) a bezesporu dražšího Pečeného sněhuláka, jenž obsahuje nekorektnost pouze coby slovo v informacích o pořadu.

Česká verze Kanclu je téměř prostým přepisem první série britské verze s přidáním jedné postavy, do níž čeští tvůrci vložili svoji představu čecháčka. Kladem je bezpochyby Václav Kopta, záporů je však víc. Přes občasné zabití některých fórků špatným timingem, značné přidrznutí a přílišnou neobyčejnost špatně zahrané postavy recepční Dawn, po přeříkávání titulků k původní verzi, které samosebou nejdou hercům z úst. Proč vlastně dělat českou kopii originálu? To neexistují scénáristé, kteří napíší původní seriál o šesti dvacetiminutových epizodách?

Nádherná animace tolik se lišící od nudných a často nehezkých snímků velkých studií, která navíc nabízí také poutavý příběh (opět v opozici k produkci známých animátorských týmů). Film bych si pravděpodobně užil ještě víc, kdyby nějaká na pohled intelektuálně založená paní v sále (kde nás bylo dohromady pět) netlumočila svému sedmiletému harantovi (s také určitě silnou osobností), co překvapivě nestíhal číst titulky, po celou dobu děj filmu.

Hezky divný film s mezinárodním obsazením, který ale především snese mezinárodní kritiku. Nefunkční větrná elektrárna působí jako pilíř drsné invaze městské technologie do přírody vedle stálých obyvatel horských vísek, kteří mají dnes k přírodě nejblíže. Skvěle zachycenou atmosférou se pak pokouší prostoupit výborný představitel hlavní role - tragikomický Schmitke (nefunkční člověk starající se o nefunkční stroj v nefunkčním světě).

Slídil je výborný především díky Gyllenhaalovi, který zde vystupuje skutečně jako prototyp slizouna. Snímek sice bulvární novinařinu vyhrocuje do extrému, nicméně tepe do živého, udržuje myšlenku a je prezentován dobrou formou.

Dobře zachycená atmosféra, skvělá režie a herecké výkony. Scénář má sice několik slabších míst, ale Obietnica je bezesporu nadprůměrným filmem.

Nikdy nezapomenu, jak se po sobě návštěvníci kinosálu po skončení prvních promítaných čtyř dílů na karlovarském festivalu koukali, jestli náhodou producent HBO třeba nemyslel vážně svůj vtípek, že nám to tedy pustí celé, protože nejen já jsem měl chuť první sérii celou dokoukat. Seriál vskutku vyniká svojí filmovostí (a tedy rozpočtem) - od kamery přes střih, scénář, zvuk až k hereckým výkonům jde skutečně o precizní práci. A ano, je pravdou, že kromě toho, že je druhá série v mnohém jiná, je i celkově o něco horší než ta první.

Plno tupých písní opakujících dokola jeden verš působí, že zpěváci dostali jen námět k textům, jejichž slova si následně vymýšleli až před mikrofonem, necitlivý zvuk (přeefektovaný ze studia) je ve směšném kontrastu k záběrům z temných lesních cest, scénář je vlastně dost nezábavný a Klus s Dykem sice něco hrají, ale je zřejmé, že kvůli hereckému umu se ve filmu neobjevují. To vše se snaží zachránit Jan Svěrák ve spolupráci s Vladimírem Smutným několika pěknými obrazy, ale to je skutečně málo. “Tři bratři se vydávají do světa na zkušenou, aby si našli nevěsty a rodiče jim mohli předat hospodářství. Sourozenci při svém putování jako kouzlem vstupují do slavných pohádek, ve kterých je čeká mnoho nástrah, nečekaných příhod a možná také láska…” - Slavných a nečekaných zároveň? Možná také láska, když si jdou najít nevěsty? Vážně?

Dobře zrežírované a zahrané komorní drama doplněné (možná až příliš častými) záběry chladných tichých hor, dokreslujících skličující atmosféru u rodinného stolu. Ač by se předem mohlo zdát, že je film zaměřen na hněv ženy na svého muže (bezcharakterního necitu, který nechal své nejbližší v těžké chvíli na holičkách a který by všechny zaprodal pro vlastní prospěch), velmi detailně popisuje spíše charakter otce, jenž si nechce (a nedokáže) připustit své selhání v roli ochránce rodiny. Diváka při sledování této sondy pomalu a se sílící intenzitou nahlodává, jak by se v podobné situaci zachoval sám.