Sľub

Excelentně zrežírované drama ze světa teenagerů se skvělou kriminální zápletkou. Rozpolcená mysl mladičké dívčiny ve světě nejmodernější techniky a citů, jenž se táhnou staletími. Díky bezmezné moci lásky, jsme schopni i nenávidět, učinit něco, co nelze vzít zpět. Rodinný film, jenž tento žánr staví do tragické pozice. Otec je daleko a matka má trochu jiné starosti. Lila je na svůj život právě teď zcela sama...teprve několik dlouhých minut po dvanácté se dostavují rodiče s otázkami, jak se ta jejich dceruška vlastně cítí. (04.03.2018)

Poctivé evropské psychologické drama s celou parádou, u kterého se vlastně nedivím, že je k němu připsané i Dánsko. Jak kdyby ty filmové psycho postavy. přes ten svůj hygge přístup. vysloveně přivolávali, protože to, co se tady děje, to je na úrovni lidského průseru. Scénárista Magnus von Horn měl zřejmě hodně slušné připomínky. Když k nim ale přidáte polské reálie a herce a herečky, tak prostě nemůžete být zklamáni. Slib je prostě nefalšovaný nářez, který mi drásal nervy od začátku do konce. K tomu všemu bych ale hrozně rád přidal zjištění, že Dawid Ogrodnik je naprosto geniální. Není lepšího polského herce současnosti. Na druhou stranu...debutantka Eliza Rycembel se také slušně předvedla. Každému tedy dle svého uvážení a v rámci polské kinematografie solidní nadprůměr. (12.06.2018)

Otec, ktorý si nenájde čas na svoju dospievajúcu dcéru. Mama, ktorá by vzťah s vlastnou dcérou mohla mať aj lepší. Chlapec, ktorý si vyčíta, že mal pletky s druhou a dievča, ktoré napadne jedna sprostosť a asi ju aj myslelo vážne. Prvá polovica filmu mi prišla o dosť slabšia ako tá druhá. Sympatická Eliza svoju rolu zahrala asi dobre, keďže mi totálne liezla na nervy ako drzá puberťáčka, a tak nejak som sa jej nemohla dostať do hlavy, čo vlastne to dievča chce. Mám doma tiež 14-ku, ale takto by sa v živote ku mne nemohla chovať a nechovala. (15.01.2015)

"Líbal jinou, jak vůl vraždil, do pekla si cestu dláždil." Vážený soude. Jakožto obhájce ex offo zde přítomné slečny Lily ve věci trestného činu navádění k vraždě bych rád pronesl závěrečnou řeč: Co vlastně máme? Jen přiznání morálně pochybného Janeka (masturbuje při Skype a pláče), že kdesi (mimo záběr filmové kamery) a jakýmsi neurčitým způsobem zrakvil roztleskávačku. Za to, že na něm podloudným způsobem vyloudila pusu. Jen jediný polibek, nic víc se mezi nimi nestalo! A to má být motiv? Navíc nebylo prokázáno, že má klientka měla tu moc mu cokoli našeptávat či ho dokonce úkolovat ohledně vraždy. Máme snad věřit, že pár SMS zpráv mezi dvěma cizími lidmi přesvědčí jednoho z nich k tak ohavnému činu?! A já se ptám. Kde je sebemenší důkaz hlubokých citů, či dokonce romanticky tragické lásky mezi Lilou a Janekem?! Ve spisech i v celém filmu ho postrádám. Navrhuji obžalovanou zprostit viny a trojhvězdičkový trest udělit rodičům obou týnejdžrů, za nezájem o výchovu svých "emocionálně vyhladovělých parchantů" a hormonální bouři jejich dospívání, s polehčující okolností přesvědčivě sehraného tyátru a sousedské rvačky, byť 5 minut po dvanácté. (20.03.2023)

These kids today with their texting and murder... Slib vychází z režisérčina bezkonkurenčně přesného chápání puberty a vědění, že hormony utržené ze řetězu jsou schopny propůjčit ohromný význam i naprosté hovadině. Zatímco jinde by podobně vážný přístup k teenagerovskému emaření působil právem směšně, tady mu propůjčuje funkčnost extrémně vyhrocená zápletka, která svádí pozornost jinam a budí mylný dojem, že se budou typicky povýšeným středostavovským stylem reflektovat nějaké násilnické tendence moderní „facebookové generace“. Jenže s příchodem zdánlivě absurdního zvratu dojde k pochopení, že film ve skutečnosti nejebe do těch zlejch, blbejch mlaďochů, co si nikdy nehrajou venku a celý dny trávěj u počítače, nýbrž do současného fenoménu moderního nominálního rodiče, který potomstvo vnímá jako módní doplněk, o jeho výchovu neprojevuje nijak velký zájem a na první místo nestaví potřeby dítěte, nýbrž vlastní touhy, načež se strašně diví, že ten jeho emocionálně vyhladovělý parchant hledá lásku a pozornost způsobem, který normálnímu člověku přijde zcela iracionální. Jakožto přesvědčený zastánce myšlenky, že děti by se měly vydávat na zbroják, jsem z toho tudíž měla pochopitelně tak trochu orgasmus. (31.07.2014)