petrskoc

Zprvu to vypadalo, že celá série bude mít tendenci dospívat a stávat se vážnější a závěrečný díl tedy i svým obsahem bude nejepičtější a nejosudovější, ale zpětně to působí spíš opačně - tedy že nejlepším dílem byl právě ten první (paradoxně nejvíc pohádkový), následovaný dílem druhým, který byl přesně na hraně mezi pohádkou a vyspělou epickou podívanou, a konče tímto posledním dílem, který se ztrácí v tuně make-upu, nulové gradaci, umělosti - kdy z toho ta digitálnost a ateliér čiší na sto honů - přehrávaných hereckých výkonech a v neposlední řadě místy až trošku laxní režii (to bude způsobeno asi tím, že se celá trilogie točila na jeden zátah). I ten tolik typický humor, který spojuje celé univerzum Tolkienovy Středozemě zde v podstatě chybí, a těch několik málo vsuvek působí velmi nastavovaně až zbytečně, jako by tam musely za každou cenu být a byly tím pádem dost nedotažené. Hobit měl být od začátku jedním tříhodinovým filmem, za to ale epickým, vypiplaným a dotaženým, uceleným. Bez jediného zbytečného záběru nebo scény. V takovém případě by se jednalo o skvostnou záležitost. V případě 3 filmů jsem neměl možnost si k postavám utvořit nějaký hlubší vztah, fandit jim, prožívat jejich příběh s nimi. A to je strašná škoda. Jak úvod tohoto posledního dílu tak konec působily příliš odtažitě, bez možnosti jakéhokoliv rozjezdu nebo času připravit diváka na onu závěrečnou "epickou" bitvu pěti armád - konec stejně tak zcela bez jakýchkoliv emocí, jakékoliv katarze, "uzavření kruhu", prostě hlavně aby to už rychle skončilo a my mohli jít domů. Takto si svědomité vyprávění příběhů nepředstavuji. Za mě určitě nejslabší díl z celé série i vzhledem k Pánovi prstenů. A pokud by (nedejbože) za mého života mělo ještě někdy dojít k remaku tohoto díla či nějaké modifikaci v podobě povídek Silmarillion, prosím v režii jiného tvůrce. Peter Jackson strávil ve Středozemi již spoustu let a chtělo by to trošku svěží vítr do plachet.

Z počátečních rozpaků nakonec slušná záležitost, zejména díky několika velmi humorným scénám, které ale nejdou za hranu a jsou ve své podstatě naladěny i na vážnější notu. Ve filmu se vlastně nic neděje a celý je složen z jakýchsi prazvláštně propojených "povídek", které jsou spíš poetické, než by měly nějaký zřetelnější příběhový význam. Celý koncept přesně splňuje název filmu - netřeba vytvářet nějaké zápletky, prostě zachytíme situace, které by se s trochou nadsázky mohly stát právě v přítomnosti lidí a koní zároveň. A ono to prostě funguje. Nechybí ani situace silnější - zejména ta s koněm v zimě. Prostředí nádherné, kamera taktéž. Legrační jednohubka, kterou si znovu sice už nejspíš nepustím, ale někde na festivalu by zážitek mohl být ještě větší. Kino by tomuto filmu určitě slušelo víc. Hezká práce s hudbou a řazení jejích motivů k jednotlivým scénám. A ti koníci opravdu groteskně hopsají.

Avatar to nemá. Já chápu tu donebevolající potřebu nepřemýšlet a konzumovat obsah bez jakéhokoliv přesahu, ale osobně se s touto potřebou neztotožňuji. Cameron dělá filmy vyprázdněné, postavené na skvělém audiovizuálním podání, a je v tom naprostý profesionál a pravděpodobně se mu v dnešní době nikdo nevyrovná, ale když ho srovnám třeba s Nolanem (ten své filmy točí také stylem, který chce být hodně lehce stravitelný pro běžného diváka a o nějaké artové počiny se u něj také nejedná), je to nebe a dudy. Navíc - stálo to neuvěřitelné peníze a je tedy až skoro rouhání se alespoň nepokusit do toho zasadit něco víc. Je to čistá prefabrikace již tisíckrát viděného, jen v lepším obalu. A to mi opravdu už dávno nestačí.

Hodnotím a komentuji po dokoukané třetí sérii, která je kvalitou zase o úroveň jinde než dvě předchozí. Nemůžu jinak, protože pochybuji, že tvůrci dovolí, aby kvalita byť jen o trošku spadla. Nevím o jiném seriálu, který by byl natolik vyspělý, vážný, skvěle napsaný, zahraný, natočený, sestříhaný, pln symbolismu a hlavně SOUČASNÝ. Série od série jde naprosto s dobou. Vyvíjí se. Nestojí na místě. House of Cards je a bude už navždy minimálně v jednom první: přinesl do formátu seriálu jiný rozměr blížící se víc filmovému dílu, s precizně propracovanou psychologií postav, které jsou velmi uvěřitelné, zranitelné - dělají chyby. Nejsou to žádní hrdinové. Frank Underwood, ač se to nemusí zdát, není hlavní postavou celého díla - je to přesně tak, že jako v běžném životě, tak i tady, celý stroj je tvořen všemi jeho články a tedy i zde se zcela správně příběh vyvíjí díky těm nejmenším detailům a činům všech zainteresovaných, a to i těch, kteří nejsou v této velké hře na první pohled třeba tak důležití. Proto obdivuji to, jak je House of Cards napsáno. To všudypřitomné fyzično a "opravdovost" z seriálu sálá díl od dílu víc. Tohle je vysoká škola scénáristiky. Také je úctyhodný fakt, že je celý seriál v podstatě o velmi nezáživných politických hrátkách a ne vždy se v seriálu dějí nějaké zvraty a podobně vyhrocené situace, aby to muselo být za každou cenu zajímavé - a i přesto jsem každou sérii zatím zhlédl na jeden zátah v podstatě během jednoho dne. Neuvěřitelně návyková záležitost, ve které nevíte, jestli postavám fandit nebo je nenávidět, kde se postavy vyvíjí, transformují se na základě prožitých zkušenosti a událostí, padají a opět se zvedají jako fénix z popela. Kevin Spacey se pro tuto roli narodil a stejně tak Robin Wright zde dokazuje, jaká je to femme fatale. Pokud se tvůrcům podaří seriál zakončit v rozumně dlouhém horizontu a nebudou jej protahovat na kdo ví kolik sérií (a tím bude tedy logicky od začátku jasný konec celého příběhu a nebude se nastavovat na základě diváckých preferencí), a kvalita se nesníží - půjde určitě o seriálovou událost nového milénia a pravděpodobně bude House of Cards redefinovat zažité mantinely toho, jak by měl vypadat seriál 21. století. 100 %.

Birdman je nad věcí a drtivá většina zde komentujících to evidentně naprosto přehlíží, nebo to není schopna vidět. Velký emocionální zážitek (určitě stojí za to jít do kina - už jen kvůli vizuálu a iluzi jednoho nekončícího záběru), který se nebojí dělat si legraci sám ze sebe, Hollywoodu, parodovat všemožná filozofující klišé a kritiky, aby vzápětí jednou větou potvrdil stejně tak opak, že jde o dílo seriózní, uvědomující si křehkost míry kvality filmové výpovědi - neboli uměleckého díla obecně. Herci si natáčení očividně skvěle užívali a to co předvádí Lubezki za kamerou je nepopsatelné slovy - čirý profesionalismus kloubící se s tou největší jednoduchostí a schopností ohýbat pravidla řemesla. Michael Keaton v životní roli, Oscara měl dostat on. Stejně tak Edward Norton precizní. Jo a Emma Stone je bohyně. 100 % a chtěl bych vidět projekci v IMAXu. Innaritu potvrzuje roli jednoho z nejvýraznějších režisérů současnosti, jehož filmy jsou kus od kusu zcela odlišné, a přece je něco spojuje.

Skvostné vyobrazení obyčejnosti a zároveň výjimečnosti každodenního života, které po celých 5 sérií neztratí na kvalitě, a jež posledními 10 minutami závěrečného dílu překoná dosavadní vyprávění a celý seriál vystřelí někam daleko do galaxie jménem "Co lze sdělit filmovým řemeslem". Trefné, jednoduché, skvěle nastříhané, sakra ironické a bez jakýchkoliv zábran bořit předsudky a stereotypy. Perfektně napsané postavy - celé je to vlastně založeno na tom, že nikdo z nás není dokonalý, každý má svá pro a proti a jen opravdu málo z nás se nad tento fakt dokáže ve výsledku povznést a nesoudit ostatní všude kudy chodí na základě svého pohledu na svět a zkušenosti. Zcela určitě jeden z nejlepších seriálů vůbec.

Boyhood není výjimečný film - ani zdaleka. Jeho největší slabinou je paradoxně právě to, že se vytvářel tak dlouho a tudíž logicky jak tvůrci tak hlavní představitelé nemají s látkou ucelenější a intenzivnější kontakt. Stručně řečeno: prostě se jí z jasně logických důvodů nemohou naplno oddat po dobu natáčení. Vznikl tak chladný a odosobněný film, kterému chybějí silnější a emocionálnější pasáže - zásadní životní milníky hlavních postav, které v podobně laděném snímku zcela neoddiskutovatelně musejí být, pokud chtěl Richard filmem sdělit něco víc. Celé to působí tak nějak odtažitě, bez zapojení jak herců tak režie. Ano, délka natáčení a vůbec to, že se film podařilo dokončit a v podstatě velmi slušně funguje - to je úctyhodné a zaslouží respekt. Na druhou stranu si tím ale Boyhood dost podráží nohy sám sobě. Také mi vadilo "seriálové" pojetí celé látky, jednotlivé epizodky byly až příliš nápadně oddělené a naprosto jsem postrádal např. nějaké příběhové "mosty", díky kterým půjde příběh (film) dál a neztratí na dynamice. Tudíž vychází, že i samotný vztah k postavám a jejich osudům (alespoň mně) je divákovi tak nějak lhostejný. Vizuální ztvárnění také připomíná spíš levnější seriál, soundtrack poskládaný z jednotlivých singlů je podle mě neúctyhodný k podobně "vážnému" filmu ze života by se hodil spíš původní OST. I přes všechny výtky jde o velmi kvalitní film, který hlavně po obsahové stránce sdělí hodně, ale ne tolik, kolik mohl. Spousta pasáží donutí k zamyšlení, padne hodně moudrých slov a v některých scénách se určitě nejeden divák sám uvidí - případně v nich uvidí svoji rodinu nebo situace ze svého dospívání. Za to palec nahoru a dokazuje to režijní kvality Linklatera. Mnohem víc než to, že bych se nudil nebo pokládal snímek za nekvalitní či nepřínosný mě mrzí fakt, že se zde poměrně zásadně promrhal potenciál. A díky tomu to opravdu zase tak zásadní dílo není.

Fargo je boží. Sice je nastavena laťka prvními několika díly dost vysoko, ale i tak se kvalita v podstatě až do konce série nesníží. Martin Freeman hraje skvěle, ale Billy Bob Thorton je zde naprosto fenomenální. To, jakým způsobem ztvárnil charismatického a bezcitného nájemného vraha se vidí jednou za dekádu a přirovnal bych jej vyjímečností např. k roli Javiera Bardem v No Country For Old Men. Milujete jej a zároveň nenávidíte, je odpudivý a stejně tak k němu vzhlížíte. AMC prostě válí a chrlí jeden TOP seriál za druhým, kvalitou blížící se filmové produkci. Údajně potvrzená další série mi radosti moc nepřináší. Série je uzavřená, vše je vyřešeno a tedy jako jediná možnost se jeví skutečnost zasadit do prostředí nové postavy a zcela nový příběh. A to mi přijde jako škoda, jelikož AMC by mohlo přinést jinou minisérii, z jiného prostředí, jinou dramaturgií apod. Prostě něco nového. Koncept podobný True Detective (tedy vytvářet jakýsi ucelený seriál z minisérií) zde úplně nefunguje - TD a jeho univerzum bylo (je) natolik magické a hluboké, že se příběh může bez problému nabalovat a odkazovat i na původní látku. To u Farga neplatí - příběh (a stejně tak postavy) je zde poměrně přímočarý a jednoduchý a v TD narozdíl od Farga je (pokud si pamatuji správně) spousta otazníků i po "řádném" ukončení celé minisérie a zdánlivém vyřešení "temného případu". Jinými slovy - prostředí je dle mého vyčerpané a v AMC by se měli pustit spíš do jiné látky. Ale doufám, že se pletu a bude nám naservírována stejně kvalitní a fungující minisérie se stejně charismatickými hrdiny. Uvidíme. Za mě plný počet, protože až na pár drobností jde o velmi kvalitní kriminálku, která hypnotizuje hlavně nádherně strohou kamerou a režií, prací s hudbou a zvuky obecně a hlavně vynikajícími hereckými výkony.

Pravděpodobně nejlepší seriál, jaký jsem kdy viděl. Cranston je fenomenální - ta proměna charakteru je až neuvěřitelná. Scénáristicky i režijním pojetím natolik nápadité, že to neztratí na kvalitě ani jednu sérii. Ukončeno možná trošku v nepoměru vzhledem k vyhrocené tendenci průběhu seriálu (já osobně bych seriál zakončil jinak), ale na druhou stranu jde o celkem uvěřitelný konec. O to víc fascinující je fakt, že jde o poměrně nenápadný seriál s perfektním castingem a příběhem, který tak nějak sám od sebe plyne a divákovi je servírováno prvotřídní (vzhledem k TV produkci) drama přesně po dávkách, které odpovídají tempu seriálu. Je to celé vlastně strašně jednoduché a o to víc geniální. Stejně tak musím uznat, že je seriál i dost filozofický, chytrý a s přesahem. Chytrý potom hlavně scénáristicky, pln náznaků a příběhových zkratek/skoků, které do sebe zapadnou např. až za několik dílů a divák je potom správně napnutý a neví, co očekávat. Vrchol tvorby, definice slova TOP.

Zcela jiný film, než který slibovaly trailery. Mannovsky surová kamera a atmosféra bohužel nestačí na to, abych dal vyšší hodnocení. A to i přes to, že skoro dvouhodinová stopáž uteče jako voda a v podstatě od začátku do konce jde tempo filmu přímým tahem na branku. Závěr mě velmi zklamal - čekal jsem řádné vyhrocení a zvrat, ke kterému styl vyprávění celou dobu směřuje (takto celý příběh vyšuměl do ztracena a Dan Gilroy jím tedy nic nesdělil - a happyend je v podobně laděném filmu skoro až začátečnicky naivní scénáristický přešlap), také určitou katarzi (ať už pozitivní či negativní) hlavního hrdiny nebo alespoň to, že to celé dopadne tak nějak uvěřitelněji a jeho chování se mu vrátí i se všemi úroky jako bumerang - Jake hraje slušně, ale v rovině podobné role podle mě trošku přehrává. Fajn dílo, které ale z mysli odejde stejně rychle jako přišlo.