Reklama

Reklama

Najsledovanejšie žánre / typy / pôvody

  • Animovaný
  • Akčný
  • Komédia
  • Dráma
  • Sci-Fi

Recenzie (1 039)

plagát

Deň nezávislosti: Nový útok (2016) 

Zpočátku filmu jsem si řikal: "Hurá, konečně zase nějak dobře vypadající sci-fi s velice dobrým designem a myšlenkou.", jenže nakonec převážilo následující: "Ježiši, to zase byla hovadina.". Je tu více než vidět, jak se to snaží v určitým ohledu kopírovat jedničku a je to neustále o klasickým amerikanismu, kdy se snaží tvářit lidi drsně a snaží se někomu nakopat zadek. Nemůžu si pomoct ale tohle je ještě větší parodie na cosi, než byli dokonce Strážci galaxie a to už je co říct. To neuvěřitelný množství různých absurdit je neslýchaný - především ten ekonomickej úředníček - toho jsem fakt nepřekousl. Jediný, co tomuhle musím uznat, je onen zmiňovaný design, na který je radost pohledět, ale zbytek už tak dobře popsat nedá. Možná tak snahu o vytvoření univerza, když přidali další rasy, ale jaksi nevím zda v tomhle smyslu to bude stát za podívanou - ty další díly.

plagát

Jason Bourne (2016) 

Už od začátku až do samého konce jedna velká dechberoucí napínavá situace, která nenechá ani na chvilku vydechnout. Uprostřed všech tě piklí se nachází další pikle, takže člověk tak trochu ztrácí přehled, komu se tam dá vlastně věřit a komu ne. Každopádně po příběhové stránce je to takovej never ending story, kdy za každou osobou stojí ještě nějaká jiná osoba a že ne všechny informace byly hnedka objeveny. Svým způsobem je to snaha natahování příběhu a snaha ždímat z toho titulu, ale přesto se jim to pořád tak nějak daří. I když na druhou stranu je už v tom chaos, kdy vlastně člověk neví, co Jason Bourne aka David Webb vlastně chce dosáhnout - je jasný, že ani on sám neví, ale je to takový bez cíle (uzavření). Nejvíce akční scéna, která se jim povedla - byly ony nepokoje v Athénách, kdy ten nápad s těma demonstracema byl opravdu úžasnej a aniž bych něco spoiloval, tak i jejich vyústění. Na druhou stranu, jak už tu bylo zmiňováno, tak největší kámen úrazu je ona kamera, která je opravdu šílená, kdy člověkovi jdou z toho oči šejdrem.

plagát

Mission: Impossible 5 (2015) 

Posledních pár let mi filmy Mission Impossible přijdou mnohem zajímavější, než nový Bondovky. Je to tady svým způsobem přestřelený v krouťáku adrenalinu, ale tím je tohle specifický. Opět se jim tu povedlo spoustu zajímavých okamžiků, kdy hladina napětí se pomalu šplhá od počátečního zvratu, až do toho posledního, kdy člověk neví jak to nakonec dopadne. Celkem i poslední dobou začíná být oblíbený onen fenomén nepřímé romantiky, kdy člověk zvyklý z těch mnoha filmů, že nějaká ta romance v těch akčních filmech je neodmyslitelná (viz zmiňované Bondovky), ale prostě tady je jen naznačena a nijak nerozvedena, což to dělá takovým příjemným mystériem. Na druhou onen koncept toho neustálého rozpouštění IMF nebo zřeknutí se jednotlivých agentů už je natolik ohraný, že to nemá už ten správný efekt - obzvláště v téhle sérii.

plagát

Mechanik zabijak (2011) 

Na jednu stranu mě celkem překvapila ona preciznost s jakou vymýšleli jednotlivá zabití, sem tam nějaké ty přestřelky a téměř nulová morálka. Jenže na stranu druhou to byla slušná nuda, která nepřekvapila doslova ničím moc novým, napínavost tu nebyla skoro žádná a celkové vyústění bylo takové prázdné. Jason Statham není špatný herec a celkem mám ty filmy s ním, ale tohle oproti těm ostatním bylo hodně slabý.

plagát

Jack Reacher: Posledný výstrel (2012) 

Po delší době konečně něco, co nepůsobí jako styl Rambo či Schwarzík v různých starých filmech, kde se to hemží naprosto neskutečně hrdinskýma a neuvěřitelnýma kouskama plných výbuchů a vraždění po tuctech. Vše je tu celkem uvěřitelné s celkem reálnou fyzikou - ať už ta honička v autech, souboje nebo zbraně (i když ten poslední výstřel byl trochu moc). Každopádně Jack Reacher je super cool charakter s dobrou dedukcí a ještě lepšíma hláškama. Přesto všechno jsem tam ale z toho všeho necítil příliš moc napětí - možná jen v okamžiku u té právničky, kdy nevěděla komu může věřit a kdo by jí mohl zabít. Myšlenka thrilleru je tu zajímavá, ale asi bych si jen představoval trochu lepší zpracování.

plagát

Shelter (2016) 

Sice je to krátký, ale má to správnou hloubku, která člověka zasáhne. Animace je velice pěkně provedena, kdy především hlavní hrdinka se ji opravdu "pěkně" povedla. Je tu jedna skladba, která je taky celkem slušná, ale možná bych do tohohle prostředí dal spíše něco nostalgičtějšího, kdy by se to získalo pár bodů navíc. I když se toho tu moc nenamluví, tak v těch pár okamžicích dokáže člověk pochopit celkem výřečný příběh, který zrovna není veselého rázu, kdy o tom konci by se dalo spekulovat na dlouhé hodiny.

plagát

Kingsglaive: Final Fantasy XV (2016) 

Další kousek dělaný počítačovou grafikou, kdy je vidět, že se zase o kousek posunula - samozřejmě to člověk musí sledovat ve vysoké kvalitě, aby si to užil. Grafika jako taková je úžasná, jenže pořád je tam pár drobností, které ještě grafici nevyřešili do dneška a to jsou oči, které působí jaksi ztuhle až nepřítomně - prostě bez velkých výrazů, které jsou samozřejmě v určitých situacích důležité. Co se týče ostatního, tak akce je zajímavá - i když mi to připomínalo tak trochu těma oblečkama Assassins Creed, ale portovací způsob boje jsem velice ocenil. Nejhorší na tomhle díle ale je příběh, kterej je hodně zmatečnej. Možná je to tím, že tohle univerzum moc neznám, ale přesto mi to připadalo takový strašně nahodilý.

plagát

Star Trek: Do neznáma (2016) 

Tady u tohoto dílu jsem byl celkem překvapen, kdy člověk vidí nějaký ten úvod - zhruba na deset minut a pak zbytek filmu už je to jeden napínavej okamžik za druhým, kdy se zatajeným dechem už jen sleduje, co se děje, než se to nějak završí. Opět je tu spousta zajímavý akce, samozřejmě zmiňovaného napětí a hlavně nesmí ani chybět typický humor. Po příběhové stránce je to jen další dobrodružství - epizoda - z mnoha různých.

plagát

Podfukári 2 (2016) 

Máme tu navazující pokračování na předchozí díl, kdy velké zmatení je pořád na místě. Člověk si myslel, že tak nějak si myslel, že ví, co se stalo na konci posledního dílu, ale zřejmě v tomto díle je to všechno zpochybněno - nic není takové, jaké se na první pohled zdá a veškeré triky jsou součástí jednoho velkého triku. Přesto si to neudržuje takové překvapení jako u prvního dílu a nemusím zmiňovat ani půvabnější herečku v prvním díle, než v tom druhém (jak vzhledově, tak charisma hrané postavy).

plagát

Nedžimaki seirei senki: Tenkjó no Alderamin (2016) (seriál) 

Po delší době konečně zajímavé anime - řekl bych snad i, že tohle bylo jedno z nej letní sezóny. Na jednu stranu je to fantasy, ale snaží se to držet určitou vědeckou stránku - respektive to je určité pozadí příběhu, kdy náboženství a nacionalismus je to nejdůležitější, kdežto na druhé straně potlačovaná věda je opovrženíhodná. Je samozřejmě jasný, co bude mít větší úspěch - zda slepý fanatismus nebo klidná kalkulace. Je tu spousta zajímavé akce a strategie. Jednou z důležitých stránek je také onen švejkismus hlavní postavy, který je tu oproti Švejkovi trochu lépe propracován a "modernější". Co se týče dramatu, tak to se tu taky najde, ale nějak tomu chyběl jeden stupeň ke spokojenosti, ale uvidí se dál v příběhu - přece jenom se jedná o počátek. Největším mínusem, které kazí to všechno zmiňované je hlavně animace, která je podprůměrná. Hudba na druhou stranu je celkem slušná.