tebee

e učitelské praxe
Celá učitelská praxe pro mě byla důležitá zkušenost. Nebyla to moje první zkušenost za 
katedrou, ale možná o to víc byla důležitější. Ve třídě na nás koukala různorodá směs dětí, 
některé děti nadšené do učení, jiné toužící po zvonění. Překvapení na mě čekalo i na mé 
straně, když jsem se dozvěděla že nebudu za tou katedrou stát sama, ale budeme 
vyučovat v tandemu. Moje předchozí zkušenost s vyučováním ve dvojici byla jedna hodina 
angličtiny v předchozím semestru s mojí kolegyní ze Španělska a moje pocity z této 
zkušenosti nebyly zrovna pozitivní.
O to víc jsem byla v údivu z první odučené hodiny, kterou jsme s mým kolegou Lukášem 
absolvovali. Spolupráce na přípravě nám šla od ruky, dokázali jsme se rychle shodnout na 
společných cílech pro danou hodinu, rozvrhli jsme si rovnoměrně práci na přípravě a 
stejným dílem jsme si rozvrhli naše působení ve třídě. V hodině jsme se neustále 
doplňovali a i práce s dětmi byla uvolněná a nikde nebyl problém. Naše spolupráce
mnohdy i práci s dětmi urychlila, například při skupinové práci jsme se mohli více věnovat 
problémovým žákům, případně skupinám, které látku nebo probíraný úkol nepochopily.
První hodina byla v některých ohledech nešťastná, dostali jsme za úkol s dětmi napsat 
čtvrtletní diktát. Přípravu a realizaci diktátu jsem měla na starosti já sama, dohodli jsme 
se s kolegou, že zadání takto důležitého úkolu by měl provádět jen jeden z nás. Lukáš se 
staral o průběh ve třídě, dával mi znamení, abych nediktovala moc rychle, prováděl 
kontrolu u konkrétních problémových žáků a věnoval se jim. Problém nastal po dopsání, 
byl pro nás problém žáky zaktivizovat na následnou společnou kontrolu diktátu a další 
aktivitu.
Druhá hodina probíhala o poznání lépe, zadání již bylo kombinací mluvnice a literatury. 
Domluvili jsme se na částečném rozdělení hodiny, já si vzala úsek literatury a kolega část 
mluvnice. Měla jsem téma Karel Poláček – Bylo nás pět. Děti byly aktivní a spolupracovaly, 
ale občas bylo vidět, že jejich zájem je někde jindy. Trochu jsem do hodiny šla 
s představou, že alespoň jeden ze žáků někdy četl tuto knihu. Setkala jsem se tak se 
zklamáním, když jsem zjistila, že ani jedno z dětí knihu nečetlo. Já sama jsem se 
zapomněla zeptat, zda-li děti znají alespoň známou zfilmovanou verzi. Co mě mrzelo, byl 
fakt, že na mého kolegu nezbyl dostatek času na zrealizování jeho aktivit. 
Snažili jsme se tento fakt napravit tím, že další hodinu začínal s výkladem Lukáš. Dostali 
jsme téma vysvětlení přísudku. Děti se s ním nesetkaly poprvé, ale náš úkol byl žákům 
vysvětlit hlouběji téma přísudku. Už v průběhu výkladu jsem viděli v jejích očích 
nepochopení a čím víc
Přípravu na hodinu jsme vykonávaly podle předpisu daného paní učitelkou Šimkovou, 
který byl na jednu hodinu dosti obsáhlý, ani jednu přípravu, z celkem tří hodin, jsme 
nestihli realizovat celou, často jsme stihli 2/3 připravených cvičení a her.
Nakonec nás některé děti dokázaly překvapit, jak rády s námi spolupracovaly a kolik toho věděly.