Keytt

Zírala jsem s otevřenou pusou od začátku do konce a ještě dlouho poté jsem nad tím přemýšlela. Je to něco opravdu výjimečného a nevím, jestli se někomu někdy povede lepší snímek podobného tématu. Ten umělý úsměv Laury Linney byl trefně strašidelný a perfektně vystihl šílenost televizních reality show. Byla jsem nadšená.

Hvězdičku navíc za Sokola!

Bylo to bláznivé, bylo to v Carreyovském stylu, ačkoliv kromě jedné scény byly pro tentokrát vynechány typické "xichtíkovské" legrácky. Možná to je ten důvod, proč mi Yes Man přišel příjemnější a dospělejší. Vtipy byly naservírovány zábavnou a roztomilou formou a pokud se ptám sama sebe, jestli se na tento film ráda kouknu znovu, odpovídám...ANO!

No tak já tedy nevím. Jackson je brilantní režisér o tom není pochyb, ale tohle bylo přeci jen trochu moc. Ano, vizuální stránka je sice opět velmi působivá, ale přišlo mi, že díky ní došlo k odsunutí příběhu až na druhou kolej. Ann a Jackovi jsem jejich lásku neuvěřila a k mému vlastnímu překvapení mě ani nijak zvlášť nedojalo velké finále. 60%

Nejdřív se nic neděje a je to trošku nuda, pak nastane zhruba 30 minutová pasáž, kde jsem se opravdu dobře bavila, ale konec se vleče a už nedokázal udržet moji pozornost. 60%

Nic moc jsem nečekala a nic moc jsem taky nedostala. Pointa už byla zpracovaná vícekrát. Například pointa podobného Dead End (Smrt přichází v bílém) je mnohem lépe propracovaná a je postavená na mysterii, zatímco tady se nám dostává pouze krváku s vraždícím kostlivcem, který veškerou atmosféru naprosto zabíjí. Na druhou stranu celkem zajímavě působila plynová maska a líbila se mi postava slepého Jacka.

Snímek na téma: Zabij nebo budeš zabit. Na první pohled adaptace klasiky (The Evil Dead) přináší nové a nečekané. Ráda bych viděla i verze s ostatními monstry. Zombíci jsou už přece jenom dost otravní.Černý humor byl super a k tomu originální konec s pointou, kterou ani nebylo třeba vysvětlovat.

Kingovu knižní předlohu k tomuto filmu jsem jako jednu z mála nečetla, takže nemohu srovnávat z hlediska podobnosti s ní. Nicméně Pavučina snů baví na začátku, kdy jsme ve velkém očekávání, co se asi těm chlapíkům přihodí. Ve chvíli kdy komorní zábavu narušuje napůl zmrzlý muž s bolestmi břicha pochopíme, že něco není v pořádku. Vše, co se odehrává dále, už pouze kazí tajemnou atmosféru a zájem o tom jak film skončí, slábne. PS: Freemana v tomto filmu považuji za zklamání. 50%

Nejkouzelnější věcí na tomto filmu je atmosféra, která je ponurá a temná. Ačkoliv na nás za všech stran neútočí strašidelné obličeje duchů či rozpadající se nemrtví, musím uznat, že film nutí ke stálému očekávání a napětí, co bude dál. Spolu s postupujícím dějem, chceme stále víc a víc toho podivně mrazivého prostředí bez slunce a když se nakonec zápletka rozuzlí, jsme fascinovaní bravurní pointou, podobně jako na konci Šestého smyslu. Ještě bych ráda podotkla, že bylo moc fajn vidět Nicole Kidman hrát úplně jiný typ postavy, než na jaký jsem u ní byla zvyklá. Po tomto snímku není pochyb – je to Paní Herečka.

Začátek filmu je trošku rozpačitý. Od příběhu mě neustále rozptylovaly myšlenky na známé tváře herců a pomyšlení na to jak se Frodův představitel změnil, ačkoliv se tvůrci jeho věk snažili zamaskovat. Prvních několik minut jsme měla pocit, že se celý děj omezí jen na dno pytle a jeho neočekávanou návštěvu a měla jsem strach z trpasličího tlachání o ničem, ale od okamžiku, kdy mladý Bilbo vyrazí za trpaslíky na výpravu jsem si mohla úlevně oddychnout. To, co vidíme v následujících dvou hodinách je smrž Jacksonovské Středozemě se vším všudy! Ať si každý říká, co chce, ale ten pocit nostalgie je prostě k nezaplacení.