Vakosik

Vizuálně krásně natočený snímek, s poetickou kamerou, některé scény pro mě byly zážitkem, ale pokulhává vyprávění příběhu. Možná mohl být film i delší, ale vzhledem k úspěšné literární předloze bych si představoval podstatně lepší vypravěčské umění. Škoda, jinak pěkné. [50. MFFKV]

Nolanovy filmy (příkladem budiž Počátek či Dokonalý trik) jsou složité a vyžadují divákovu plnou soustředěnost, jinak se už po pár minutách pravděpodobně ztratí. Nikdy jsem s tím neměl problém, ale Interstellar je pro mě až příliš přeplácaný. Přestože se o fyziku i relativitu zajímám, většině úvah o průletu čtyřdimenzionální dírou a podobných ptákovinách jsem absolutně nerozuměl, nemůžu posoudit, jak moc si je Nolan cucal z prstu, a tyto konverzace, kterých tu není málo, jsou pro 99 procent lidí jen bezvýznamná slova. U vesmírných sci-fi mám často pocit, že se nějakým způsobem snaží napodobit Vesmírnou odyseu, která pro mě stále zůstává vysoko na špici žánru. Jenže poezii, krásnou jednoduchost a pomalou plynulost Interstellar nahradil nesnesitelnou komplikací, příběhovými zvraty, akcí, McConaugheyho výlevy a zkazil mi tak kouzlo vesmírných hrátek. Podívaná je to pěkná, s pěknou kamerou, věřím, že nudit se bude málokdo. Rozhodně to není typ filmu, který by se člověku hned vykouřil z hlavy. Ale výtek mám na více než tři hvězdy příliš mnoho. Doufám, že u příštího filmu zůstane Nolan přeci jen více nohama na zemi (možná i doslova) a ubere na emocích, kterých jsem si zde užil více, než bych rád. Laskavý čtenář jistě promine mírné amatérství mého prvního komentáře.