Vakosik

Nečekal jsem, že se mi v seznamu deseti nejlepších bude vyjímat francouzský film, protože velká část z těch novějších, které jsem měl možnost zhlédnout, byla z mého pohledu jen podívanou pro snoby od režiséru, co si rádi hrají na filosofy, ale nemají na to. A už vůbec jsem nečekal, že mě takto odrovná francouzský film o lesbách. Ale stalo se. Život Adele sleduje jedno z nejobyčejnějších témat, srozumitelné většině z nás. Nefilosofuje, politicky nijak neagituje a homosexualita ve filmu nehraje žádnou roli. Pouze umocňuje zmatenost hlavní postavy, která se nemůže najít, její vztah by ale mohl být i heterosexuální a na příběhu by se neměnilo téměř nic. Hlavní hrdinky sice pochopitelně chodí na levicové demonstrace, ale mohli bychom jinak věřit, že se film odehrává ve Francii? Život Adele je excelentní téměř ve všem, co mě napadá, ale co bych vyzdvihl ze všeho nejvíce, jsou herecké výkony. To, k čemu režisér donutil dvě hlavní aktérky (a sexuální scény jsou ještě to nejmenší) je za hranou lidskosti a nedivím se jim, že už s ním žádný film točit nechtějí. Každá scéna je zahraná tak opravdově, že se člověku ani nechce věřit, že se kouká na film. Do jakého rozpoložení se herečky musely dostat při některých scénách, aby je takto zahrály, si nedovedu představit, protože to ve filmech opravdu není standard (několik následujících filmů, co jsem viděl, mi přišlo vyloženě špatně zahraných, řekl bych ale, že spíše právě pod dojmem z tohoto filmu). Dále oceňuju výbornou close-up kameru a scénář, který velmi logicky staví jednotlivé úseky děje, a vypráví velice silný příběh úžasným způsobem. Tři hodiny je zcela odpovídající stopáž, každá scéna má v příběhu své místo. Snad jen sexem se mohlo šetřit o něco více, protože to zbytečně strhává diskuzi tam, kam nepatří, což je škoda. Přestože jsem film nezhlédl jen jednou, ale nějakou dobu se rýpal v jednotlivých scénách, jeho další budoucí zhlédnutí nevidím moc pravděpodobně. Je to film nesnesitelně smutný, zároveň realistický, lidský a ta opravdovost ho dělá skutečně depresivním, jen tak to z hlavy nedostanete. Ale zážitek je to obrovský a na poli kinematografie a umění je to pro mě naprostá špička. PS: Nechtěl bych, aby můj výrok o francouzských režisérech zněl příliš rezolutně, například Gaspar Noé podle mě patří k nejlepším na světě, ale těch negativních zkušeností jsem měl hodně.