dobrovolnice

4 hvězdičky si to nezaslouží, dávám za to zobrazení ctností a neřestí, jaké jsem v televizní pohádce už dlouho nepotkala. Král, který kraluje. Výčitky svědomí. Modlitba zachraňuje. Touha po pomstě, blahobytu. Závist.

Estéban, jeho matka, tanssexuál Lola, Agrado, herečky

Lola přijde na pohřeb řeholní sestry, která zemřela při porodu. "Ty nejsi ženská, ani chlap, ty jsi epidemie." "Já umírám. Chtěla jsem vždycky příliš. Teď za to platím."

9.5. 2015

režie Kon Ičikava. Hrůzy války, hlavně hlad podané v krásných černobílých obrazech. Japonský estetismus. Podobnost s Human condition - hlavní hrdina se s podmínkami vyrovnává vždy morálně, narozdíl od okolí, a to tak dlouho, dokud nepadne vyčerpáním.

Další společná věc - vím, že je to chyba, ale udělám to, chci vidět lidi, kteří žijí normální životy. Stejná věta zazní v HC před útěkem z lágru.

Scéna s botami ležícími na cestě - první voják je tam nechal, protože stáhnul lepší z mrtvoly, za chvíli jde další a vymění je za svoje, které jsou ještě horší, za chvíli jde další... ten poslední zahodí oboje a jde bos.

Kdo měl tabák, vždycky ho vyměnil za jídlo. Pro kuřáka je důležitější, než jídlo.

Bohužel se nedrží ve všem historických fakt (soudě dle životopisů na wikipedii), ale stojí za to vidět. Zachycuje dobu, kdy věda byla a víra v ni byla ještě mladá, na životech matematika Gausse, který se oženil a celý život nevytáhl paty z domu, a přírodovědce Humboldta, který celý cestoval po dalekých krajinách.

"A potom?"

... a pak už jen starosti běžného života

komentář Woody: kvůli těm vagónům a kvůli scéně, kde si ten mladík sj připnul hvězdu 3 místo 2

Silně manipulativní (jinak to Gavras ani neumí), silně antiklerikální, mnohdy demagogicky vylhané (nenápadná účast jeptišek při genocidě mentálně retardovaných, mimoděk asociující přímou spoluúčast katolické církve na zvěrstvech). Na druhou stranu Gavras vytáhl z Hochtuthovy hry ty nejlepší a nejsilnější pasáže, které zajisté vybízí k zamyšlení (jakkoliv je film jednostranným náhledem) a to i v případě, že máte na vinu či nevinu Vatikánu jakýkoliv názor. K mé potěše se zaobírá především Gersteinovým vnitřním bojem křesťana-humanisty/vlastence-zrádce, tato zapomenutá postava by si jistě zasloužila vlastní film. Připočtěme velmi děsivé zpodobnění holocaustu skrze plných a prázdných dobytčáků pendlujících krajinou. Mistrovskému obsazení pak vévodí nebožtík Mühe jako personifikace zla - Doktora. Film má rozčílit, což se mu daří, proto palec nahoru.

Amen, Ida, salamander, unsere Vater und mutt, ende der geduld,o humboldtovi a gaussovi, Ježíš je cikánsky král

Podívat se na Die geheime macht von google, filmy na cd NP

Film natočený studenty jako reflexe vraždy, která se tam stala. Dívka z chudých poměrů je okolnostmi dohnaná k tomu, aby svému učiteli vyhrožovala pistolí. On ji beze svědků zabije, aby nevyšlo najevo, čeho se dopustil.

Nějací moderní andělé nahrávají na video, co tomu předcházelo. Když kamarádka, která se hodně podílela na tom, že to došlo tak daleko, pokládá svíčku, dostane od anděla nenápadně do tašky DVD s nahrávkou...

Debut režiséra Lars-Gunnara Lotze. Po sérii loupeží se Ben z vězení dostane do komunity pro mladé vězně. Komunitu vedou manželé. Žena je poslední Benovou obětí, přepadl ji, donutil vybrat z bankomatu peníze a zkopal ji tak, že přišla o dítě. Ben je konfrontován s následky svých činů a začíná cítit vinu. Eva není schopná odpustit. Film nekončí usmířením, ale návratem Bena do vězení po té, co se přiznal. Místo toho by si měli padnout do náruče jako matka a syn. Ale možná by to bylo příliš brzy . Není snadné litovat, není snadné odpustit. A není snadné dát to oboje dohromady.

Feste regeln.

Gegenseitige Kontrolle.

Kein Körperkontakt.

Wir reden nicht über unsere Taten.

Kritik annehmen.

Versöhnung mit der Opfer. Zuerst redet die Opfer.

Žena potřebuje operaci, aby nezemřela. V nemocnici ji nechtějí vzít bez peněz. On jde do skaly a vytahuje odtud péra z gauče, ráfek z kola a pár hrnců.

Odpojili nám elektriku, pojď, vytáhem baterkku z auta (půjčeného), ať si posvítíme.

Není na léky a na elektriku. Auto včera nestartovalo, tak ho rozřežeme do šrotu.

Je takovýto životní styl františkánská ctnost, je to prostota a důvěra, v které má Bůh zvláštní zalíbení a takové lidi chrání, nebo je to neodpustitelný hřích ("lidi, plánují jen na pár hodin dopředu, hlavně, že na cigára je vždycky") a je jen spravedlivé, že se jim dějí takové věci a jsou chudí a vyloučení ze společnosti?

"Dělej to, cos dělal tenkrát, když se to stalo." - to si představuju, že řekl režisér hercům, kteří hráli svůj vlastní skutečný příběh. Moc nehráli, ale protože nehráli a byli to oni, má film v sobě něco autentického.

možná geniální, ale prostě příliš hnusné na to, aby se to dalo vůbec hodnotit. Nedodívala jsem se do konce a i tak jsem viděla přiliš mnoho.

Kolega prohlásil, že tento film změnil jeho život. Po shlédnutí to příliš nechápu. Jeho hodnota je možná v dlouhých záběrech na kung-fu zápasy, ale životní moudrosti v něm moc nenacházím.

Mexiko 1926-29, ozbrojené povstání tzv. Cristeros proti zákonům prezidenta Callese, které zakazovaly katolické bohoslužby a vůbec měly za cíl naprosto eliminovat vliv církve ve veřejném i soukromém životě.

Film stylem připomíná Umučení Krista - chce být pravověrně katolický a mnoho katolíků ho taky tak oslavuje, libuje si v drastických scénách (mučení chlapce Josého - Jose Sanchez del Rio, blahoslavený Benediktem XVI. 20. listopadu 2005) a barvotiskových obrázcích (pieta - José v náručí matky). Zpomalené záběry vražd, spousta mrtvých a násilí, černobílé pojetí, žádné otázky či pochybnosti.

Přes tento styl zpracování nelze filmu upřít, že upozornil na důležité historické události, které si zaslouží studium a promyšlení. Je správné bojovat za svobodu náboženství se zbraní v ruce?

Idealizující pojetí nahrává kritikům, např. těm socialistickým: http://www.wsws.org/en/articles/2012/06/cris-j11.html. Jistě na tom něco je, ale je třeba říct, že hlavně opakují stará klišé (církev bohatá, církev vraždící), protože historická pravda o církvi se jim moc nehodí. Vědecké práce (cit. např. Riccardi, Sůl země) např. vyvrací námitku, že církev byla (jen) spolčená s diktátorským režimem a velkovlastníky půdy. Od druhé polovina 19. století pořádala konference o rozdělení půdy, měla sociální aktivity, zlepšovala pastoraci rolníků atd.

Veteráni Cristeros vypovídají, že v boji cítili Boží ochranu. http://www.youtube.com/watch?v=pxqlhH0cp0Y

Enrique Gorostieta - hlavní postava filmu, též zřejmě dosti idealizovaný http://en.wikipedia.org/wiki/Enrique_Gorostieta, ale je to pěkně vykreslená postava vůdce (autorita, příklad, proslovy).

"Viva Cristo Rey" - souvislost se zavedením svátku Ježíše Krista krále (Vyhlásil jej v roce 1925 ve své encyklice Quas primas papež Pius XI. z 11. prosince. Poprvé se tento svátek slavil na poslední říjnovou neděli roku 1926. Piux XI. chtěl tímto svátkem zdůraznit, že státní správa nemá podle nauky katolické církve právo rozhodovat o záležitostech, které přísluší Bohu – tj. především v oblasti etiky a důstojnosti člověka. Pius XI. s oslavou tohoto svátku spojil také každoroční zasvěcení lidstva Ježíšovu srdci).

Americká pohádka v rámci svých cílů jistě velmi dobře natočená, působí na city, zanechává silnou stopu a obrazy.

Život s pocitem viny. Končí eutanazií.

Farář: Lidi, co chodí každý den do kostela tam chodí proto, že nedokážou sami sobě odpustit.

Režie Karel Zeman. Krásná pohádka, která dokáže působit bolest podobně jako veršovaná pohádka ze Špalíčku, kterou jsem jako dítě nebyla schopná poslouchat. Filmově dokonalé. Přesah.

Děj v Lužici. Předloha Preußler.

Přece jen vliv komunismu. Chudí jsou dobří a čistí. Život s čarodějem a kouzlení nemění duši.

Zbožštění lásky dvou lidí. Magii přemůže jen čistá láska. "ta, kterou miloval víc, než vlastní život". "Srdce se mu rozbušilo strachem o její život."

3-(resp. 6-)tidílný velkofilm z Japonska z doby 2. světové války, celkem 9 hodin. Velmi dobře natočený. Hlavní hrdina je zidealizovaný a dosti levicově orientovaný, absence náboženství, resp. na jeho místě lidskost a síla lásky. Ale film si na nic nehraje, neidealizuje Japonsko ani Sovětský svaz, naopak. Ve válce nejsou vítězové a nejsou happyendy. Osudy obyčejných lidí. Jaká je cena života člověka?

Milé tety, nesu vám květy.

Filmu nic neubírá ani doba, v které byl natočen (nenamáhá se zařadit socialistickou ideologii), ani to, že děj je trochu přitažený za vlasy. To se komedii dá lehce odpustit, zvlášť, když člověka dokáže rozesmát a potěšit.

Film stojí za to vidět kvůli prostředí romské osady, kde byl natočen, kvůli některým dialogům (tak hezká byla, že se ani umývat nemusela) a do třetice kvůli obsazení neherci a jejich hereckým výkonům.

Film chtěl mluvit snad o determinaci prostředím. Adam nechce krást a chce být dobrý jako gadžo, ale stejně krade a nakonec i vraždí.

Román Thomasse Manna o vlivné obchodnické rodině z Lübecku z první poloviny 19. stol. První díl na mě působil jako romantický popis života tehdejší smetánky, trochu rozvlekle a spíše jako ztráta času. Druhý díl, který popisuje úpadek rodu, je mnohem lepší a zprostředkoval mi existenciální zážitek pomíjivosti mnoha hodnot, o které usilujeme, a přítomnosti smrti.

Rodiče a tři děti. Uzavřená rodina, kde si všichni navzájem velmi rozumí, ale nedaří se předat to dál. Bratr a sestra si rozumí víc, než manžel a manželka. "Wir haben dich alle geliebt, Gerda..." - sestra přijala švagrovou, ale ta se zde nikdy necítila doma. Rodný dům, domov, útočiště, opora v rodičích. Jednou to skončí.