dobrovolnice

Velmi hezký film o útěku z vězení.

Knížka na mě zapůsobila mnohem více. Herecké výkony působily místy nevěrohodně.

Na zapamatování scéna o padání bonbónů z nebe.

Hezké je, že se ve filmu mluví i rusky a poslky.

Krásné obrazy. Neznásilňují však podvědomí, o/u filmu je nutno přemýšlet. Celkově působí trochu mezerovitě, nesourodě, nesymetricky. Transcendence je poněkud jasněji uchopitelná než např. u Tarkovského. Ve většině komentářů zaznívá: podstatné otázky, podstatná témata - žádné jasné odpovědi či propaganda.

Světonázorové mínus: rytíř chce vědět, ne věřit

Scény: rytíř se zpovídá smrti. Náboženství = strach ze smrti.

Rytířův sluha a dívka u studny.

Edelweiß je protěž. Kolín 1944, rozbombardovaný, bombardovaný, film se odehrává v sutinách a ruinách. Osud dvou velmi mladých bratrů zapojených do protinacistického odboje. Líčené charaktery působí realisticky, žádný stoprocentní klaďák se nevyskytuje, což oceňuji nejvíce. Přežít válku nemusí být vždy důvodem k radosti.

Film popisuje zdravý vztah mezi postiženým člověkem a jeho asistentem. Přestože je snímek barvotiskový (idealizace postav, prodej obrazu, oslava narozenin), obsahuje opravdový humor a hodnoty. Prospěšný pro pracovníky v sociálních službách.

Podle románu Evy Kantůrkové, který napsala na základě své zkušenosti z roční vyšetřovací vazby v komunistickém vězení. Opravdový strach, ponižování a utrpení se ve filmu emocionálně věrohodně a "přenosně" zachytit nepodařilo. Ani drsnost, bídu a poničené životy spoluvězeňkyň. Život ve všestranné bídě člověka poznamená tak, že to nelze tak snadno "zahrát", byť se o to snaží tak skvělé herečky. Zůstaly příliš kultivované na to, abych jim to věřila. Přesto zde zaznívá jistá autentická zkušenost, z které se lze poučit o naší nedávné historii, načerpat trochu užitečných informací a rad pro život v kriminále a něco lidské moudrosti. Občas se trochu vleče, ale jinak se sleduje velmi dobře.