Channach

Tak já nevím. Proč to vlastně vzniklo? Molavcová pro mě vždy byla jako marťan, který s sebou na scénu přináší poetiku jakési infantilní starosvětskosti. Kdykoliv jsem ji viděla v tandemu se Suchým, přišlo mi, že dělají něco, co je musí strašně bavit, ale problém byl v tom, že jsem se u toho nebavila já. Od dokumentu jsem čekala, že herečka tu svou auru aspoň na chvilku vypne a divák bude moci alespoň trochu nahlednout pod hereččin pitvořivý povrch. Což o to, momenty, kdy přestala mluvit "molavštinou" a odhalila v sobě normálního člověka, tam byly. Ale bylo jich setsakramentsky málo. Jak je to možné? Byl problém v Sommerové (to spíše ne) nebo v Molavcové, která si svůj vnitřní život pečlivě střeží a jejíž divadelní alter ego je trvalou součástí jejího veřejného obrazu? Kdo ví. Já bych ale strašně chtěla vidět méně Klaunky a víc Molavcové.

Ta procenta fakt nechápu. Šablonkovitá zápletka, trapné a strašlivě prkenné dialogy, Hofmann-Kubařová naprosto bez chemie. Puberťácké vtipy, předvídatelné repliky. Nulový posun mužských postav už ani nekomentuju. A z "Když nemůžeš, tak přidej" mám tiky. Další zářez na pažbě nebezpečné zbraně "české komedie 21. století", tentokrát překvapivě bez Langmajera.

Už podezřívám všechny, včetně prodejců párků někde na ulici a jsem strašně zvědavá, co z toho vyleze. Cool vizuál (estetika interiérů, hadry Kidman), skvělá atmoška, velký napětí.