Clairiss

Navral vzduch do svého čenichu. Cítil svobodu a šanci na rychlí a tichý útěk. Nebude přece tolerovat, nějaké hloupé kotě... Lehkými kroky došel k bráně, ale všude byly věci položené kvůli útěku... Předvídali to.

Našel jsem si místo s největší mezerou a začal jsem hrabat. Mé menší, ale přesto silné tlapky narážely na ztvrdlou zem a i přez únavu jsem hrabal dále. Chtěl jsem to vzdát a uznat, že mě přemohli, ale jedno zaboření tlapkou a já uviděl otvor, kterým by to už šlo projít a opustit své vězení. Začal jsem hrabat rychleji až konečně byl otvor dost velký na to, abych se podhrabal a zmizel. Tak se i stalo....

Volnost... Nic víc než já... Mé svaly se napínaly při rychlém běhu, nevšimli si mě, nikdo o mém útěku neví. Mám dost času... Mohu prozkoumat pachy a porozhlédnout se a později půjdu třeba i za vlastním čumákem... Mám čas.

Co je to...? Nějaký povědomí zvuk mi zalil sluch a pokračoval do mého mozku, znám ten zvuk... Zvuk mi prozrazoval, že přišli na můj útěk a já budu dřív či později chycen, nevadí mi to. Vím, že se mám dobře, vlastně prahnu jen po svobodě, ale tu mám... Poddám se a vyhledám předmět vysílající ten zvonivý ton.Vidím ji... Ten pach bych poznal na kilometry daleko. Má rodina... To malé dítě mě šlo hledat, bylo by hnusné abych se schoval. Přiběhnu k ní, ale ona mě v závalu adrenalinu a běhu nevidí, nejsem v jejím zorném poli. Utíkám až k ní a začnu se jí v běhu třít o nohy... Všímá si mě a poklekne, chytá mě a v mohutném a láskyplném objetí na mě mluví. Měla starost ta zvláštní lidská bytost. Dává mi vodítko.Moje vodítko... Poslušně se vracím zpět za mou rodinou...

Ano, už je to tak - do mého těla vnikla cizí substance. Občas cítím, jak se "pohne" a jak sbírá informace z mého prostředí. Občas mě ovládne docela - mé tělo hoří, nemohu vypnout a stále nad něčím uvažuji, má úžasná životodárná tekurina uvnitř těla se více rozproudí a ...Nic- mé tělo zasáhne silný bolestivý pocit, který se promění v euforický stav klidu a míru. Nic mě nezajímá, nad ničím nepřemýšlím. To většinou vím, že cizí substance změnila tělo a vydala se sbírat ty své informace pro ďábelský plán jinde. Je to na hlavu, vezmeme-li v potaz, že já nepatřím k těm co většinou pořád přemýšlí, takže je to zvláštní, když stále jen já zvedám packu a hlásím se i na ty největší blbost, na které bych normálně neodpovídala... Ehm normálně? Abnormálně... Netuším, co ta cizí substance po mě chce, co vlastně obecně chce, ale doufám, že bude té lásky a bude se do mého malého tělíčka vracet...

Nebaví mě to, opravdu ne a myslím, že brzy ji vrazím první perfektně ořezanou měkkou tužku do hlavy, ale myslím, že ani to nepomůže? O kom mluvím? Zase o té blbce, která se po všem zrcadlí. Dneska jsem ji chtěla vykroutit vaz šelmovitým chvatem. Vraceli jsme se z výtvarky (já, ta blbka a ještě jedna dívčinka) a my jsme se začaly bavit o klucích - ona je prý vždy opilá, když na nějakého takého narazí a potom, že se ještě líbala s klukama a taky jí prý říkali, že jim ho.... ehm. Jsem slušná, ona použila slovo "ty jsi se s nikým ještě necucala? A taky - Oni mi říkaly, že jsem jim ho vykouřila.". Opravdu si legraci nedělám, na mé sladké upíří štěstí - přísahám, že je to pravda. Tak já to nechápu, to se mám líbat s kdejakým ebilem jen proto, abych byla jako ostatní? Abych se opila a kouřila na zastávce jako ostatní? Co prosím? Je ona normální? Ne, není - i učitelka z výchovy ke zdraví jí to řekla, že patří na psychinu.

Popis mé spolužačky.

Je to šílené, ta hnusná a slizká věc mě užírá každým courem svého hnusného těla. Je to jako plavý stín, který se přivkrade a ubere štěstí. Nevšimnete si ho, dokud toho štěstí moc nechybí. Mé ělo je jako v ohni a zároveň plné ledu, když se bavím s tím tvorem, podobnému bestii, jen s tím rozdílem, že bestie je lepší - má svůj rozum a nemá potřebu nikoho napodobovat. Pokaždé, když se na tu osobu podívám, vidím samu sebe, jak se snaží napodobit mou mimiku, talent, myšlení - ale přeci je tak jiná! Její tělo je jako tenká šňůrečka, tak nepatrná, ale přeci jen živá. Mé tělo je na pozoru, váhá nad dalším krokem, do mého těla vstupuje adrenalin a já mám chuť té nestvůře říct mé myšlenky, ale ona je ví... Cítí je a já cítím její. Každou vteřinkou uchopí a změní svůj tvar na můj, ale přeci! Přeci jen... Čím více mého těla,myšlenek,pocitu a smyslů vlastní, tím víc je mrtvá, skleslá a bez vlastních myšlenek, čím dál víc se začíná uzavírat do své vaječné skořápky plné slizu, mé tělo cítí hvění... Chvění radosti nad výhrou. Krůček po krůčku se zbavuji tmy v mém těle a vše temné z mého těla mizí v její - tedy... Né tak docela,ale stačí to k tomu, abych nad ní měla převahu. Mé tělo a mysl je otevřenější a začíná vnímat rozdíly mezi námi. Nesnaží se napodobit mě. Ta zrůda napodobuje všechny, aby se jim zavděčila, aby získala jejich náklonost a dokonce i tu mou. Ale sama ví, že já ji ráda nemám. Peru se a bráním se jí, vyhrávám, mé tělo a myšlenky již znají její prolhané lži, plné klamu, zrady a nenávisti. Její přetvářka ji pomalu ničí a zabíjí a já zíksávám volnost její tupostí nad vlastním prohnilým osudem. Tato slizká nestvůra horší, než-li samotný satan Leviathan. Amen...

Jak už nadpis sám o sobě vypovídá - chytla mě migréna, ve vyučování. Haleluja! Celý odpoledko tam sedím jak hňup, můj mozek přestává fungovat, mé tělo je jako z olova a ve spáncích mi buší krev! Motám se domů jako opilá, jelikož mi to otravný Slunko svítilo přímo do ksychtíku. Zítra máme další písemku a... Ale odpadá nám hodina a krom toho jsem se dál posunula ve svém story. Když o tom řpemýšlím, tak vím, že ty dvě psolužačky kravičky se zase pohádali a pomlouvají se na vzájem. Ta co nesnáším mě neustále pomlouvá - a já ji mám na háku. Je to stále stejné. Přestává mi to vyvolávat radost , ještě , že lidé jsou takový pitomí a každý den mi přinese další potěšení v lidské blbosti. Amen.

Jsem normální - podle mých určitých kritérií nevybočuji - to vy ostatní jste nudní. Stále to stejné dokola. Mé dětské sny rostou každýn zlím a odporným člověkem, každá má radost z barviček roste s tou rkavkou, která se čím dál víc mění na ***** , děkuji za to jaká jsem. Uznávám - pomlouvačná, nenadaná, ale přesto - šťastná.

Jiná verze: Má hlava byla jako v ohni, celá má mysl se pomaly hroutila jako domeček z karet, mé smysly začaly rozkousávat hladové krysy, kteréjen čekaly až budu nejslabší, celé mé tělo bylo jako z těžkého vzácného kovu, ale bez vzácné tekutiny, která je potřebná k životu, v mé mysli u spánků pulzovala sice, ale přesto jako by ani v mém těle nebyla.

Nebudu Vám psát oc se stalo, to byste potom odhalili celkem snadno věk a údaje - to by nebyla sranda.

Výborně - 1150 Kč na oůl rok, což je 200 kč na měsíc. Je to hodně, málo? Unesou to rodiče? Co když se mi nebude dařit? Zvládnu zkoušky? Co dál? Pochybnosti ve mě hlodají jako hladové krysy.... Další má spolužačka přilezla do kroužku, bravo!

Baví mě to, ale... Zvládnu to? Tolik talentovanějších lidí a škol a všeho možného... Chci to zvládnout, ale... Odporné hladové krysy, žeroucí mou sebejistotu.

Zpět ze Slovenska... Strašné - ty paneláky na mě dopadly jako atomovka v největší extázi. Netěšila jsem se sem a nechtěla jsem se ani vracet, ale co mi zbývá? Přece ty krásné piloty na dnech NATO nenechám samotné, no ne?

Takže... Takže nic - jen škola a dopisování. I hate Monday!

Jinak Slovensko - nádherná země, kde jinde se Vám stane, že máte jehněčí a vedle za sklem máte ovečky a jehňátka? :D Díkybohu mě ne - jehněčinu nemám v lásce, ale jinak? Doporučuji a ti co tam bydlí? Máte kliku, krom těch eur... Strašná měna. Ty chechtáky jsou k smíchu. Vystihly to - do práce s měšcem.

Doporučováno : Kozí vršok a salaš Krajinka, a ten jejich parádní kostel v... Liptovské cosi , někde u Bešeňové, proč? Protože tam je boží kostel ,ale fakt! Jak od mimoňů, sám farář přiznal, že je to síla, ale BYL NÁDHERNÝ!

Konečně! Zasloužené prázdniny strávené na Slovensku čekají. Tedy už probíhají... Nějaký aquapark atd. atd. Žádná škola, žádní spolužáci,učitelé, problémy, venčení psa  - nic! Stále myslím na školu, jsem asi nemocná, ale to přejde. To je jen asi kvůli těm písemkám. Chjo... Nevadí - ty zbylé dny vypnu, ale stejně mě zajímájí Postradatelní 2 a Hotel Transylvánia.Yay... 

Nejlepší knihy: Jiná rasa, Noční lovci, Nemrtví, sága Darrena Shana

Nej filmy: Žádný, ale nutné zhlédnutí Postradatelných a Transylvánie

Nejčastější věta: Nemůžu

Nejnepoužívanější: Chci domů

Nejotravnější: kecy, které se opakují dokola

Končím a jdu se převléci do útulného pokojíku v hotelu u hor.

Nechápu to... Proč lidé nosí černou? Kvůly modě, stylu, aby se nezašpinili? Nebaví mě to. Všichni se oblékají tak... tak tmavě... A já si do té tmavé džungle vlezu celá v bavičkách. Náhodou - líbilo se mi to a jendé paní taky. Co ostatní? Ať si trhnou - pořád lepší než ty odporný neonový trika nebo legíny s vlajkami států. Haleluja!

Co tím chci napsat? Že lidé si neumí vymyslet nic vlastního a stále jen hloupě pomlouvají.

Tak mě napadá... Lidé vlastně už nejsou vůbec přátelští a když vylezou ven, stále se jen mračí.

 Pes- jediný tvor , který umí držet pusu ať mu řeknete cokoliv. No opravdu... Tuhle jsem se dozvěděla pár nových drbů... Je dobré mít sousedku největší drbnu v okruhu, ale občas... Proto je nejlepší pes.

Mlčenlivost je vlastně v dnešní době dar, protože když se člověk zaposlouchá, slyší jen samé drby. Všude se drbní. A co ty rádoby celebritky? VIP-ky a další žvásty. Nezajímavé. Proč by mě měl zajímat život nějaké "celebritky"? Když už tak pořádně slavné a ani to není zábavné. Lidé prostě nevědí co s vlastním časem.

Aspoň, že oběd stál za něco.

První den a co se hned nedozvím? Jedna dívčinka co mě pomlouvá za rohem chodila o prázdninách na angličitnu. Že by byla naštvaná, že jsem v ní o krok na před? A jéjej ona se přihlásila na uměleckou školu. Ajéjej, že by mě chtěla i "předhonit" v kreslení? Panenanebi - ona chce jít i do Ostravy na stejnou školu co já ( a i jedna další psolužačka) ... Mě trefí Pepka. Ne... To ještě přežiju. Panebože - jak si mohla dovolot říct, že mě obrázky jsou jen okopírované?

Co tím chci naznačit? Že s pomlouvačnými a žárlivými lidmi se setkáváme ksoro denně a nemá cenu se tím vyrušit, když vím, že jsem na tom lépe, než-li ona, protože nežárlím. A taky... Ale ne, to už je příliš soukromé.

Proč to sem píšu? Porotže mě ta dívčinka nebaví. První tři roky to bylo vtipné, ale po pěti letech už je to... Směšné...

Koho tím oblafne? Všechny... Tak už to hold bývá.

Takže zapnu telku na Ricarda a Olivera a nějaká svačinka k tomu - přece to neublíží, no ne?

Nejkrásnější bylo, když jsem šla na hřbitov a dostala jsem se do urnového háje. Jsem uprostřed a stojím rozhlížím se a najednou mi to dojde. Všude jsou hnusní odporní a tuční pavouci, kteří zpřádají své sítě okolo tohoto místa. Jsou černo- hnědí a mají nějaké tvary na zádech a břišku. Podívám se a zjistím, že jsem byla tak nepozorná a průchodem,  kterým jsem prošla se houpy další hnusný a tučný pavouk. Zachvátila mě panika...

Dočtena sága Darren Shana. Konečně po roce, co někteří tutani nemohli donést knížky v čas, ale... musela jsem se přemáhat abych to přečetla. Konec je hodně smutný . I když... Nakonec to možná dopadne trochu (!) dobře. Lepší než Harry Potter a přitom ten film Upírům pomocík tak... tak... Na tohle nemám ani slova... A je to v tom horším slova smyslu.

Nejlepší chvilka: venku ze psem

Nejhorší chvilka: hádka

Nejzajímavější chvilka: nechuť k jídlu

To stále říkala máma - než hospoda lepší je počítač. Má pravdu - pivo stojí více než-li internet + jste střlízliví.

Poslední dobou mám neustálé výhovorky na všechno co musím udělat. Proč to není tak snadné jako kliknutí myší? A vlastně... Lidé si chcou neustále jen vše ulehčovat. Tak mě napadá... Apple chce prá peníze od Samsung. Kvůli patentům - zbytečnost pro Samsung. A vlastně... Co není v dnešní době zbytečnost? Vše co je nutnost. Zbytek si domyslím někdy jindy.

Neschopná zkouknout nějaký film - to jest mé nové trauma. A taky hloupé opakování slov ze starých knih... Tak mě napadá... Proč si člověk nemůže psát vlastní příběh? To by potom byly všude samé dobré konce a... Nebyla by to sranda x) . Nejsem škodolibá... Jen... Zvědavá? Ne... Krom zničenýho posledního Spidermana nic nového... Proč zničeného? Další slaďák...Proč to opakuji? Je to hrůza a samo o sobě je to... Netuším. Nechám to být.

´Méďu asi nestihnu... To nejde. To bych musela být tatíček čas a všemu velet- né že by se mi to nelíbilo, ale...No člověk nemůže mít a být vše.

Co zbívá? Bitevní loď , Paranormal Activity 2

V kinech nic nedávají a když už, tak v hloupý čas. Má skříň už je zase o něco prázdnější a zjistila jsem ,že jsem strašná rádoby pisatelka. Jediné zpestření byl "Záhada Blair Witch" a ten pán v obchodě, který mi do ruky strčil lístek s " Jste nádherná. Napište mi SMS + smajlík a číslo"  Divné...  Divnější byl můj žalůdek v autobuse, když jsem seděla k řidiči zády. Dlouho očekávaný film a takový propadák aneb Spiderman a celá sladká historka o jeho dětství nebo o čem to je.

Možná by ještě stálo za to kouknout se na Méďu - stihnu to?