Clairiss

Jdu za učitelem - samozřejmě po nudné výuce. Čekám, přivítáme se, sedím, hledím, vidím výkresy té krávy... Mé tušení je reálné. Je tak reálné, že mám chuť ji zabít pouhou myšlenkou, lusknutím prstu, kapkou slzy a žalu, když se dozvím, že ji o to ten učitel požádal! Zrádce! Nejsem na něj našvaná, tak, jak to vypadá, ale jsem pěci jen... Ne, tohle není normální! On ví, že je nesnáším, a on udělá tohle! Samozřejmě - mě to může být jedno, že? Bla bla bla...FŮŮŮ

Zítra test... Z fyziky... Asi budu nemocná, ale vím, že pravděpodobně ne. Neníí to fér, nikdy nebylo a ani nebude. Nebaví mě to.

Dneska v těláke se mě snažila trefit- asi jí ušlo, že nejsem 5 metrů nad zemí, ale tak v poho no. Parapapááá , já jsem ale hnusná zákeřná dračice - Pepča měl pravdu, ta kráva je možná lepší člověk než-li já. Žeby? O.o Nestrašit, prosím.

Tohle je na mě moc.

Klan z jedné hry - z počátku to byla jen sranda. Potkala jsem mého budoucího přítele. Psali jsme si a on mě pozval do klanu. Byla to legrace. CW a společné chaty, killy,mody... Měli jsme úžasného leadera- Thor (nebo thorn?). Potom se to začalo kazit. Ten kluk co mě pozval do LE - Maxim - měl přítelkyni a ta mě nenáviděla - přebrala jsem jí Maxe. Její jméno byla Ekaterina Vorobieva. Ani nevím co bylo dál. Rozpad? Věty, které jsem psala ze zoufalství? Ze zoufalství nad ztraceným tupcem, kterého jsem ani nikdy ráda neměla? Možná... Ti dva přestali - po nějaké době - hrát MV. Nevadilo mi to a ani nevadí, ale teď se věci daly opět do pohybu. Thor odešel a leader nastoupil - Egor alias RikQu. Další skvělý leader. Cw mi nikdy nešlo, ale sledovat jeho a ostatní spoluhráče - většinou Salfetka nebo Yanulovich - byla fantazie. Zvládli to spolu a ikdyž jsme hráli proti lepším vyhrávali jsme. 

Potom se to zvrtlo... Klan se začal pohoršovat... z 10 místa na 15 a potom na 28... Nejde mi jen o post, ale to co mi napsal dnes mě dodrtilo. LE je mrtví, žádné nábory, nic... Prý si udělal nový acc a má jiný klan. Ptala jsem se ho, proč nechce hrát s námi. Prý je unaven z postu leadera ( a proto je v dalším klanu?). LE je mrtev, ale my jsme přátelé. Další věc, která mě zajímala. Vždy byl tak chladný, tak jací přátelé? Ptala jsem se ho, jeslti mě nenávidí, prý ne.Jsme asi přátelé. Opustila jsem clan chat, další téma nebylo pro ostatní. (do toho psala Yanu nebo Salfet, že právě farmí... ehm...)

Psala jsem si s Egorem, prý, že je unaven, a že měl špatný den.A bůhví co ještě. Je to teprv deset minut co od toho uběhlo, ale já si nic nepamatuji. Možná , že nechci. Ale co chci? Zpět svého leadera... Tohle není normální. Mrzí mě to.

Limited Edition 4ever... 

P.S konečně si Rik pořídil kočku - tedy kocoura. Jméno mi psal, ale já si ho nenapsala a teď ho nevím - něco na T.

 P.P.S  test z Fyziny se nekonal

P.P.P.S zítra už je zase neděle

P.P.P.P.S  musím se učit, ale asi se učit nebudu. Nevadí, jsou i horší věci.

P.P.P.P.P.S vím, že to přeháním...Ale já se nemohu pomoct :D

Ztracená naušnice byla jen třešnička na dortu... Opravdu!

Písemka z matiky - poslední příklad mi nějak... Vypadl z hlavy? O.o Né, to není přesné, ale reálný důvod mého nevědění nehodlám prozrazovat - je to ochrana vaší psychiky!

Ztratila jsem druhou naušnici a víte co? Mám jen jednu, ale té si více vážím... Hai, je mi to akorát k... ehm ničemu, ale taky pokrok. Končím s těmi kravkami, nemám na ně nervy. Ať si o mě myslí co chcou! Já mám něco lepšího než 6 místo z olympiády Čj - mám kreslit obrázky pro knihu s básněmi a pro příběh. Musím se snažit. Zvládnu to... Snad xD

Celý týden byl únavný a mám všeho pokrk, ale tak co nadělám? Nic. A to je to nej! Opravdu!

Také mě štve, že první koment byl na pitomé Stmívání, ale jak já ráda píšu kritiku negativní!!!

ZUŠ - překonala jsem se - 11 obrazů PF-vek se suchou jehlou. Paráda, ale udělala jsem pár fotek před tiskem, je to zajímavé jak se voda rozpyla... Samozřejmě nikoho jiného taková "kravinka" nenapadla... Bez fantazie tenhle logický svět.

Opět škola... Nebaví mě to. Právě sedím napravo,ve čtvrté řadě. Psaní všemi deseti. Nebaví mě to... Asi nepřidám obrázek - zapomenu na to. Nic moc... Škola na houby - zakomplexované kravky, volové , a nekonečné písemky, které mě vyš'tavují jako hrabě Drákula... Jediná dobrá zpráva byly jedničky a taky.... Učitelka mi navrhla abych ilustrovala nějakou knihu! A když jsem to šla říct učiteli, který mi spravuje obrázky na net, tak prý chce taky k té své ! Pcha - nesmějte se...Zvládnu to... Musím!

Boty na železe a bunda pohozená vedle... Inteligentní...Velice inteligentní...

Nebaví mě to... Zase jsem jak zpráskaná fena, nechtěná, odkopnutá, využitá. A přitom to nikdo nevnímá, necítí, nevidí. Jen úsměv na mých rtech je přesvědčí o mém rádoby štěstí. Vše se propadá do pekel samotných, které jsou něco jako druhý domov... Druhý? V mé mysli, podle některých tak jednoduché, probíhá složitý systém dat a informací, které proudí do celého mého těla. Částečky po částečkách vytváří můj svět,který mě opět pohltí na dobu neurčitou. Jsem jako bez duše, bez hlasu, bez citů. Venku je zima, v krku pálí odporný pocit hořkosti, vánek, který se zrodil s minulou nocí odnáší zbylé částečky mých citů do zapomění. Je mi to jedno, k čemu jsou mi lidé, kteří lžou? K čemu jsou mi přátelé, když mě povedou? K ničemu. Škubnu vodítkem. Pes dělá neplechu... Ten, který mi vždy drží při smyslech, mě ničí. Ničí mě trhaná hudba vycházející z poškozených sluchátek. Líbezné trhající zvuky zaplní mé myšlenky, částečky po částečkách se opět vracím do normálu. Někdo na mě volá, vidím spolužačku... Nasadím smějící se masku a vevnitř křičím vztekem. Zžírající temnota se dere na povrch jako hladové krysy, číhá na mě a hraje ledovou hru na "život a smrt". Spěchám rostoucí tmou a pálivým větrem. Bolest rodící se v samotném nitru mě zaplavuje jako vlny bijící na útesy.

Vracím se. Musím se vrátit.

Nudím se... Tedy opět se nudím. Co jiného taky?

Jsem moc rychlá a ostatní to moc nechápou... Chjo... Také mě překvapuje rivalita mezi zdejšími uživateli a pomluvy o nich, je to vcelku zajímavé jak se lidé snaží pudově dostat na vrchol všech. A ti co jsou na opravdovém vrcholu to jen pozorují se zaujetí a smíchem na tváři. Lidé jsou opravdu zajímavý ničitelé, kteří si své první místo na Zemi museli vydobít zbraněmi a jinými svinstvy... Je to msutné, ale je to tak.

Dnes nic zajímavého nebylo, krom těchto pár údajů. Myslím, že dnešek proběhne v klidu. Doufejme, že zvládnu přežít.

Ráda bych sem dala obrázek, ale nejsem doma, jsem ve kšole, tudíž nemám žádné obrázky.

Později....

Nádherné. Obrázky na městském úřadě a naštvaná blbka, protože ona tam nemá ani jeden a já všechny své výkresy... Jsem zlá, ale ona si to zaslouží, ta jedna mě tam pomlouvala, ale ani si nevšimla, že stojím hned za ní, plno jídla a pití. Nakonec přšli i rodiče, ale mám ten dojem, že táta se musel hodně přemáhat...Výborný test za 1 a v pátek mi příjde na návštěvu Gully.

Já si myslím, že to je celkem vyvedený den, jen mi v prvních třech hodinách ve vyučování docházely síly, ale potom zž v poho. Jen mě mrzí, že Gully ,Vera a Sim na mě tak trochu kašlou, ale co mohu čekat? Nikdy jsem nebyla psolečenský typ, lidé mě zajímají, ale děsí. 

Raději zůstanu ve svém vlastním světe. 

Celý včerejšek jsem měla stále jen Deja vu, fakt, nekecám! A... No... Jinak nic moc asi... Noo... Ne, jen pes mě tak nádherně přivítal. Neznám milejšího tvora, než mého psa a já jsem na něj taková mrcha! Ale to jsem na všechny...Jeno ni si stále myslí, že jsem jen andílek. Chjo.Démonická strana mého já zuří... Nevadí, ať si zuří, já mám klid v duši a úsměv na ksichtíku (byl by tam, dkyybch nebyla unavená).

Jsem vytočená ne-li přímo *******... Jak ten obrázek mohl vyhrát? Nebylo to ani ... tfuj a ten co byl na druhém? Ten bych dala na první! Kdo to hodnotil?! Fajn tak si říkejte ,že jsem naštvaná, že jsem nevyhrála, ale vy jste ty obrázky neviděly... Nah... Jsem tak vytočená... Fů...Nebaví mě to, fakt ne. Kdyby vyhrálo něco pořádného, ale toto mě tak naštvalo. Proč vždy vybíraj takový slaboty, FAJN TA DVOJKA BYLA NÁDHERNÁ, ALE TO PRVNÍ MÍSTO?! 

Jsem naštvaná až do morku kostí. A víte kdo vyhrál? PRAŽAČKA! Jak překvapivé! A od 16 let výše? Taky pražák! Sláva pražákům! ... Tfuj napadne jim 5 cm sněhu a dělají z toho kalamitu, neustále vyhrávají každou soutěž, do Prahy jdou všechny peníze a oni furt maj málo?! Neříkám, že všichni! Jsem vytočená....

Zítra je fyzina - a momentálně jsem tak vytočená, že zítra pokud ona bude hnusná, tak jí vše vpálím do ksichtu. Nah...Tak mě napadá... Zítra se zkouší...To přežiju. Ať se ten hnusák ze zemáku nezblázní - stejně z nás dělá debílky, tak proč mu to jeho egu nedopřát?...

Dejte mi tak jednu noc... A budu schopná normálně uvažovat.

Je to na houby, už od rána se cítím jak spráskaný pes...A víte co ještě? Večer se to celé dodělalo, každý můj zbyteček nervů byl naštvaný a agresivní, každý cípeček chtěl zabít ty dvě malý potvory nebo je aspoň vyhodit z okna... Nemám ráda děti. Nesnáším je (ale přitom jsem byla dobrovolník na akci s nimi, šílené). Tak já jim dělám čaj - jako nějaká služka - a matka se na mě ještě zlobí, prý to mám udělat do toho průhledného co vždycky, tak já beru hrnek a ona se smenou začne hádat, ale tak neřekla co má na mysli, přísahám! A pak to vše svede na mě, že se hcovám jak debil... A potom se divý, že na ty její sladké kecy nejsem zvědavá. Mě to opravdu nezajímá, když jsem debil a chovám se nasraně a bůh ví co všechno, tak proč mě nutí jíst? Proč mě nutí jít za těma parchantama? Proč? Já to nechápu!  Nechte mě už všichni napokoji... Nebavíte mě. Tedy... Možná si řeknete, jé... další prcek co si ztěžuje na své rodiče... Ale ono to tak lehké není, když vám matka vynadá a za 5 minut jako by se nic nestalo. Hráblo by vám... Já přežívám díky svému uzavřenému světu, kam nikoho nikdy nepustím. Hai.

Toď vše, jinak si tu zase vyliju srdíčko jako nějaký blbec... Nebaví mě psát...

Sleduji co dělá můj kamarád Aríček a vidím moji bývalou nej kamarádku, jak si s ním píše. Napsala jsem mu, že je zlý... Ono to vypadalo zas na nehezký rozhovor, takže jsem to raději zapsala... Co mi zbývá? Nic...

Jsem strašně majetnický člověk a vadí mi, když si s někým jiným píše, chudák jeden, ani to neví. Vlastně je to taková malá zábava... Zábava, která mě časem omrzí a kvůli které jsem si zničila hodně vztahů a přátelství... Nevadí mi to. Proč? Nebyla to řpátelství... Ti lidé mi nevyhovovali, jeden druhého pomlouvali... Nechci to! Nechci pomlouvání a další takové odpornosti...Je to na nic. Nevěřím lidem a přitom nechci aby se př. Ari bavil s ostatními. Je to nelogické. Mé zvrácené strany nechápu. A jsou mi vlastně volné... Zžírají mě stejně jako hladové krysy, ale to nevadí... Prozadím to nějak ovládám a nedávám to najevo.

Zatím...

Hai, psali jsme z M... Bravo a on tam dá 4 příklady, které nevím jak vypočítat. Písemka z fyziky dopadla výborně (!), ehm ale na výzo stále za 3...Začínám to vzdávat, sn í to nemá cenu asi...

Včerejšek byl nádherný! Šla jsem jako dobrovolnice do Skřítka a byla jsem pomocná skřetice, nádhera, ti malý haranti sice později začali pískat na tu odpornou píšťalu, ale jinak to bylo úžasné, vedla jsem pár dětiček, semtam sep ozeptala jak se líbilo a potom tradá průvod až na náměstí, jedno malý děcko velzlo málem pod auto, takže jsme na silnici dělali stráž s Bětkou, paráda, lidi v autách se museli divit co to tu je za skupinku. Přišla jsem unavená, díkybohu, že jsem si úkol z F (!) udělala předtím.

Jak už jsem popisovala na začátku před včerejškem, dnešek stál za houby, ale víte co bylo pěkný? Minulý týden jsem do sešitu OV napsala, že nenávidím fyziku (anglicky) a paní učitelka se zeptala (anglicky) proč. To bylo pěkný! Je fakt, že i sestru měla tato učitelka ráda. No...Co dál?

Dneska mi málem ještě ruply nervy, hádka sem hádka tam, nebaví mě to a krom toho ta jedna kráva z B-čka tam v těláku furt ječí jak prase! Nekecám, taky takový kvíkot, taky ať nezapomí, že ji rychle a efektivně mohu trefit do hlavy. Samozřejmě by to byla "nehoda". Tak...To bude asi vše...Parapapá Jo a spadl mi telefon, chudák nějak stratil paměť... no ale potom ji díky anaki znovu nabyl! Haleluja pro telefony!

Áno... Jak už název sám o sobě vypovídá, byla nuda.

Přišla jsem do školy, po pěti minutách mě drapla učitelka češtiny za ruku a táhla mě k jídelně. Řekla mi, že jdu na olympiádu. Mozek stávkoval, nensídala jsem a byla hladná a já měla psát nějakou češtinu?! Vyhnula jsem se matice, ejdiná dobrá zpráva. Teď se modlím, abych nebyla poslední.

Jinak? Nic... Nuda. IT je nudné, VZ nudné, VV jsem nebyla... Vše je nudné, i zbylé hodiny. ta nuda mě unudí, myslím, že ta nuda unudila samo sebe.

Nuda...

Ha! Fyzika - bojovala jsem udatně a vyšla jako vítěz! Nemohla se mi rovnat, ale bojovala zákeřně jako minule! To, ale nebylo to jediné.

Ve škole nic moc zajímavého nebylo - kromě sportovek.

Míč letěl prudce a tvrdě, je to blízko - musím to chytit. Mé tělo se otáčí, příjde mi to jako hloupý zpomalený film, když v tom tvrdý náraz, něco se stalo. Se slzami v očích se dívám po klukovi, který se mi jako jediný ve třídě líbí. Cítím krev, něco se děje, ta životodárná tekutina mi buší ve spáncích, bouří se, cítím její vůni a chuť. Šahám si k nosu, ale už u úst mi na prst kápne kapička krve. Zrychluje se to a mě se chce brečet, né z bolesti, ale z mé hlouposti. Krev mezitím kape silněji a vytrvaleji, utíkám na záchod nechávaje krvavé kapičky za sebou. Slyším kroky - učitelka pravděpodobně. Pomáhá mi zastavit krev tekoucí z mé nosní dutiny, pachuť krve sílí, ačkoliv ji na jazyku nemám. Buší mi krev ve spáncích, přemýšlím nad všemi chybami. Nesnáším přemýšlení. Pomaly se s učitelkou vracím a můj spolužák se mě ptá, jeslti mi neublížil. Kývnu, že ne a sedám si na lavičku, plná nedočkavosti. Nedočkavosti ze hry, kterou si toužím zahrát...

Zvládla jsem to! Neuvěříte! Mám za 1 z matiky! To modlení kamsik pomohlo! JÁÁÁÁÁÁÁÁÁJ FINALLY! Okay, ale zpět na zem. Z fyziky mi vychází za 3... Klídek, nádech...MÁ DRAHÁ CIZÍ SUBSTANCE KDE VĚZÍŠ, KDYŽ SI TA ÚČA VYBÍRÁ ZLOST NA MĚ!!!???

Ne, má sestra mi pomohla, chápu to..A víte co? Ty dvě krávy měly taháky a daly to jen na 2-ku? Chápete to? Měli taháky a za dva? Jsou to fakt krávy...Že? Tahák a ještě to potentit. Svatá Pano Melorijánská... Tohle není normální...

KNIHOVNA

Jsem až druhá v pořadí...Perfect, další čekání. A víte co? Chtěla jsem JInou rasu a Noční lovce jako Vánoční dárek, došla jsem ke msutné pasáží - už ji nechci. A krom toho - chápu, že jich je málo, ale otec s dcerou (myslím pohlavní styk). Tohle není normální! Ale svým způsobem to chápu, je to nádhera... Ale zpět k věci, jsem druhá v pořadí - mám všechny Mediátory, krom druhého dílu, který musím přečíst! ÁÁÁ  ty lidi mě štvou, ale fakt štvou.

Co jinač? Kráva co si na mě ničila své vlastní zakomplexované komplexi, dobrá známka, smích se spolužačkou Simčou ( která, i když mi dokáže hodně ublížit, mě také rozesměje, jako málokdo a zapomínám na své dobré mravy při hodinách a chlámu se jako blbec), tělák a mlácení do debilního a láskou ke psortu nepolíbeného B-čka (ty holky jsou leví, ani míč nedokáží hodit -fuj...)  a taky mě napadá mluvení s jendím klukem anglicky (paráda, ukázala jsem si, že na Aj nejsem tak dobrá, ajk si myslím, ale, že jsem naprostý idiot. Jo a taky učení. NEKECÁM! Já se učila...

Uměla jsem to... Sicej sem brečela, modlila se , proklínala, rdousila, ale uměla jsem to... Jsem v klidu, zvládnu značky i výpočty. V pohodě.... Přišla do třídy. To si oblékla svetr jako sukni? Proč je zase tak nakvašená? V pohodě, nenechám se její náladou rozhodit. Perfektní... Dostáváme písemku a... JAK SE TO DO HÁJE POČÍTÁ?! Hai, uklidni se... Akorát se projeví stres, zazmatkuješ, nedáš to. Klídek, hlavně klid. V pohodě, dvojku chápu a hele - trojku... tak napůl, ale odbré dám to. Hotovo, nebo ne? Jedničku nemám, nechápu ji...To jde na dvě.. Půjde to.

Ehm... Nevyšlo to, vyzvala si mě pohrdavým tonem a zeptala se mě, co to je. První příklad špatně, kay chápu. Druhý - sekla jsem se o nulu (!) a o značení těch údajů. Dobre... Třetí bude dobře. Byl... Byl dobře výsledek, ale opět to značení nebylo, ale to jí nevadilo a škrtla mi celý příklad! A potom...A potom jsem se ZASE SEKLA O NULU! Tohle není normální. Kdyby aspoň nepoužívala ten odporný ton v hlase. Já jí snad vyčítám, že je levá na počítač? Kreslení? Ne, tak ať mě laskavě nechá!

Nejlepší bylo, že jsem brečící oko nakreslila do sešitu OV s napísem "I hate physics" a onasi sešity vybrala... Eh...Aspoň vé, co si myslím, sice jen o fyzice, ale ten zbytek se taky dá domyslet...

A že na jiné tak odporná nebyla! Tfuj a to jí ty dvě krávy pomlouvaly. Dvakrát tfuj!

Potom jsem si vybila vztek - nechtěně jsem trefila tu krávu ze třídy! BUM! Přesný zásah do hlavy míčem na basket! Cítila jsem se mizerně - 4x jsem se omluvila, ale teď se vlastně tomu směju. Jsem zlá? Možná, ale aspoň né podrazák a bůhví co ještě. Raději pravého nepřítele, než-li falešného přítele.

THIS IS HALLOWEEN

Nádherný svátek, no ne? Sladkosti, říkanky, vejce na autech a mýdlová pěna...COSTUMES! Příště jdu děsit malý děcka v převleku Samary nebo jiné krvavé postavičky! MUHAHAHAHA :D

I wanna sing, I wanna shout,
I wanna scream till the words dry out.
So put it in all of the papers, I’m not afraid,
They can read all about it, read all about it

Zlepšení se dostavilo, zatím se mi daří, jen to nesmím pokazit - píšu o výkresu jedné modelky z mámina časáku a taky o známečkách, daří se mi slibně v obou, alej ak píšu, nesmím to pokazit!

Obědy v jídelně mě málem otrávily... Opravdu, nekecám! A zakopla jsem o kabel v PC učebně. Celou hodinu umírala msíchy and hlody mé spolusedící a čuměla do okna na sníh jako by padal poprvé + pokreslené sešitky různámi manga postavičkami. Učitelé ze mě budou nadšení! Opravdu jsem se předvedla!

Celé to zakončím promáčenou botou.

P.S no jo  - vy jste na csfd všichni tak dospělí! Nepotentěte se z toho... Já jsem ráda, že mi není ani 30... Díky za to! Lidé jsou tak pitomí...

Přemýšlela jsem a mezitím mi nějaký blbec poslal žádost na fb, není to normální. Z toho kluka se vyklubal absolutní debil. Co to je za logiku někoho si přidat a potom ho ignorovat? Není v tom logika, ale dle názoru mích spolužaček je to zcela normální. Není to normální pro normálně nenormálního člověka. Celý systém je k nepochopení. Ptala jsem se jedné kravky, čím odůvodňuje sprostou mluvu. Je přece nové století - takhle zněla její odpověď, divné. Dnešní vrstevníky ani chápat nechci, nemám je ráda. Jejich lži a mluva? Né děkuji. Mě stačí má drahá cizí substance a taky šálek čaje.

Nebaví mě to, bolí mě hlava a ztrácím orientaci. Co budu zítra dělat? Ta výstava... fůůů... Moje nožičky! A kdyby tam aspoň nebyly ty dvě kravky. Svatá pano mermoucí! Tohle mě nebaví a jeslti se mi nevyplní ten sen... Nepřejte si mě.

Nepřejte si mě vy mimina, teenageři se sprosotu mluvou, dospěláci pohrdající mládeží...!

Aneb jak se úplně zbláznit během pár minut nicneděláni...

Výborná nálada... Pojedu k tetě, máme volno navíc, zvládla jsem test z matiky, umím fyziku, půjdu na výstavu...Krutá realita se dostavila... Jela jsem k tetě s chřipkou,stejně jsem se nevyspala (sestřenka mě neustále tlačila ven, kamsik do háje), test mi dopadl dobře... (tudíž za tři), fyzinu si nepamatuji, na výstavu jedou i dvě kravky... Nádhera...

Ale stejně... Dopadne to dobře... No tedy... Ehm...Hru stále nevydaly, zítra se hodnotí výkresy a já...Já se zbavím fyziny, ale stejně...No.....Nevím. 

Zdál se mi sen (překvapivé...nemile překvapivé) o té výstavě... Jak tohle dopadne? O.o

P.S neustále si prozpěvuji Bláznovu ukolébavku

P.P.S stále se nudím

P.P.P.S co když nepojede vlak?!

Nádherné prázdniny v Hradci mi to vynahradilo...Božsky.

Má hlava... Asi jsem se zbláznila... Jak jinak si vysvětlit učitelku fyziky a ředitelku ve snu? Mé úmrtí rukou nesnášeného spolužáka s loveckým hnědým nožem se zlatým lemováním?  Líbání s nějakým černovlasým klukem, který byl tak sladký... (to nevím jistě, neviděla jsem mu do ksychtíku, ale je to ženská intuice)? Večírek, kam jsem šla se svou sestřenkou? Potkala tam dva kluky? A ten jeden mi řekl , že jsem divná... Tfuj...

Kdybych nevěděla, že snů máme za noc 8 -10 a že nám je ovlivňuje okolí, tak bych se asi zbláznila... Neustálé zdání o mé smrti, nějací chlapci a ke všemu předměty ze školy... Tohle nejsou sny! Tohle je noční můra! Sice fakt pěkná, ale...

Jak jinak a zase na nervy... Učitelé, známky, testíky, rodiče... Ty kravky ve škole a stále narůstající nedočkavost... Jsem na nervy,i ty nervy mají nervy a ty nervy těch nervů mají nervíky a nervíky mají taky nervičky a vše je na nervy! Neustálá práce, která vede k ničemu... Ehm... Neustálá? Fajn párkrát jsem se na to vybodla, ale stejně!... Nebaví mě to... A to čekání na Listopad nebo Prosinec také ne.

Stále mě ignoruje... Stále mě štvou... Stále mě to nebaví... Stále nevím co dělat. Fakt ne... Kašlat na to... Nějak to dopadne, však co... Ale co když to nezvládnu? Co když to nedám? Jsem v háji...Takhle to nepůjde...Ale ono je to...

Vidíte... Stále jen hloupé ano, vlastně se bráníme abychom nemuseli nic udělat... Je to nromální, vždyť se podívejte - neustále si snažíme ulehčit práci, kterou děláme. A to se přeneslo i na mě... Nebaví mě to, nechce se mi hnout ani brvou. Je to na nervy...

Nepsala jsem to už?