Recenzie (1 446)
Dokonalá búrka (2000)
První půlka filmu vytváří divákovi profil těch, jenž budou bojovat s obří bouří a v druhé konečně přijde dlouho očekávaná akce. Jenže ejhle, záchrana plachetnice probíhá nějak uměle (řka neuvěřitelně), rybářská loď je asi nadnášena mořskou pannou a efekty vypadají vcelku dobře, když nedáváte moc pozor. Fandové katastrof asi neostrouhají, ale vztahy nám tu vedou a perfekcionista si najde své pole působnosti.
Angry Birds vo filme 2 (2019)
Víceméně opakovaná jednička. Nic nečekáte, trochu se zasmějete, nicméně rodina s menšími dětmi se zabaví a to mi tentokrát stačí.
S láskou, Rosie (2014)
Romantické a zároveň až pateticky zdlouhavé. A že život takový bývá? Souhlasím, bohužel souhlasím.
Temné tiene (2012)
Přetrpíte-li počátek a máte rádi viktoriánskou angličtinu s profi Deppem, jen houšť. Ale vadí-li vám nepříliš dobrý scénář, prehnané scény a předem daný závěr, radim nikoliv.
Splnený sen (2009)
Krásně jednoduchý a americky neuvěřitelný. Bohužel tlačí na city tak silně, že podrývá celkové hodnocení. Alespoň Bullock si zahraje na oko drsnou matku a vyčnívá z davu průměrných.
Zložka 64 (2018)
Zajímavý počin dánsko-německých filmařů s věčně nabručeným poldou na pravém místě. Vše je zahaleno rasové otázkou, která ústí do utrpení obyčejných lidí, zde mladých dívek. Ale nijak to nepřekročí dobrý, i když a právě jen, stále průměrný dojem. PS: vybrali si vtipne Octávii jako tuctové auto, takže česká stopa tu je (i když lehne popelem).
Uteč (2017)
Solidně natočený lekáč pro puberťáky, který hraje na notu rasismu naopak. Kaluuya celkově, a Gabriel za důvěrný rozhovor, výborně zahráli roli osekanou na chodícího panáka (bez ironie). Konec nelogický, až střešťený, který celý film ukotví v nezměrném průměru.
Kon-Tiki (2012)
Blonďáci na voru. Film se nepouští do propracovaného ztvárnění utrpení, bezmoc a psychologii na plavidle z "rákosí", což je strašná škoda. Nenáročné a sympatické, leč zůstane vzpomínka po pár dnech?
Americký zabijak (2017)
Skvěle rozjetý akční thriller, který, i přes tvorbu hrdiny, nadchne na druhou půli. Která ale sklouzne k cestovce po Římě (plandáme se víceméně okolo Fora Romana), netáhnoucímu finále (s kvazinabouchaným O'Brianem a nesympatickým Keatonem), aby na konci Dubaj dodala tečky ke dvojce. Sumárně, první část zachraňuje druhou a divák si přeje, nechť dvojka vyměnní Keatona a promyslí závěr (že by v Dubaji?).
Malá čarodějnice (1984)
Vyrostl jsem na tom, ale dodnes nemám rád styl kresby.