stickon

Colette je film mnoha rozporů. Popravdě jsem k němu přišel na premiéru jako slepý k houslím a nic moc jsem o něm nevěděl. pokud začnu pozitivně, tak musím vyzvdihnout technickou stánku filmu: Kulisy, kostýmy a obecně kamera jsou na špičkové úrovni, snímek dobře hraje s barvami i se světlem a téměř v každém okamžiku je radost se na něj dívat. Byl jsem trochu skeptický k nasazení Jiřího Mádla do role Viliho (hlavní mužské postavy), ale zhostil se jí velmi dobře a zatím je to jeho nejlepší výkon. Bohužel tady už výčet kladů končí a s nim i skoro nezasloužené dvě hvězdičky. To co funguje v Lustigových novelách a jistá poetika s tim spjatá křičí na filmovém plátně jako kočka, kterou tahají za ocas. Film si není jistý, zda chce být akurátním popisem života v koncentračním táboře, dramatem o přežití nebo romantickým filmem, který se pasuje do role do moralismu adaptací ruských realistů. Nejenže mu nejde ani jedno, ale už vůbec mu nejde vše dohromady. Největší problémy jsou filmařsky i ty nejzávažnější. Mizerná režisérská a dramaturgická práce kouskuje film na sekvenci podivných a často nelogických anekdot, kdy každou chvíli nakousne jedno téma a života v táboře a během pěti minut proběhne i katarze. Co se romantického rozměru snímku týče, je fim také tristní. Ať už se soustředíme na poválečnou časovou linku, nebo na tu v koncentračním táboře. Zamilování je okamžité a téměř bezdůvodné (oba spolu prohodí asi dvě věty a následně až do konce pokračují zamilované pohledy), celý vztah je ale chladný a vypadá jako konstrukt někoho, kdo o této lidské emoci četl pouze v Ottově slovníku naučném. Pravděpodobně nejhorším elementem filmu jsou však dialogy. Postavy v tragických podmínkách, kdy nemají co jíst, pít a hrozí jim smrt každým okamžikem rozvíjejí třípatrové filozofické manoglogy o morálce a lidstvu. Slovo mnology je důležité proto, že postavy jsolu skrz dialog nekomunikují, ale pouze pronášejí z kontextu vytržená moudra, Problémů má film více (ať už dabing, obsazení některých rolí nebo podivné dějové nelogičnosti), ale je to škoda, protože na řemeslně dobrém základu námětu a zpracování se zhmotnil film, který bohužel dokáže vyvolat jenom pozdvižené obočí a zklamání.

Pri prvnich nekolika dilech jsem byl v rozpacich, zapletka byla zajimava, ale zdalo se mi, ze vsechno odhalili moc brzy. Kvalita i scenar ale behem serie stoupa. Rozhodne to neni serial, ktery byh si musel pustit jakmile se odvysila, ale je dobry.

Film rozhodně není pro každého, nicméně já jsem si k němu našel cestu skrz blues, ironii a jeho smysl pro aburdní bláznivost. Pokud hledáte silnou psychologii postav a zajímá vás silný příběh, dneska klepete na špatné dveře. Blues Brothes jsou čistou oddechovkou s výborným soudtrackem kombinace bluesového Chicaga a jižanských rytmů. Dokzali do filmu přemluvit několik velikánů této kultury (Eric Clapton, BB King, Aretha Franklin...) nejen k hudebním písním, ale i k minirolím v rámci příběhu. Z BB2000 čouhá energie, drsná, neopracovaná a nesmírně vtipná. Mám k filmu několik výhrad, scénář je lehce dětinský, režie nedokonalá, herci nejsou herci, chybí John Belushi (mrtev), ale právě ta čirá energie a výborný soudtrack film žene kupředu. Určitě se vyplatí mrknout i na originální The Blues Brothers z 80. let, kteří jsou možn ještě lepší, ale tohle je taky pecka.