Dupac

Zvláštní doba, ten konec čtyřicátých let.. Peněz pomálu, jídlo pod rukou, ale profi make-upů a laků na nehty dost pro všechny. Zatýkalo se, zabíjelo, ale my sledujeme hrdiny, kterým jejich nabubřelé pózičky nakonec vždycky nějak projdou. Chybějící opravdové emoce ve filmu po celou dobu bohatě kompenzuje zvuková a vizuální složka. Jinak si neumím vysvětlit, proč mi osudy těch dvou fotogenických lidiček byly úplně lhostejné.

Dilema s hodnocením - a nejsem sám. Červená knihovna, kterou ale Truffaut v pravý čas ozvláštní něčím, co do ní nepatří (nekompromisní intimní zpověď Muriel do kamery s detailem tváře, krev atd.). Jako by tím kompenzoval momenty, kdy film a dialogy jeho postav působí už hodně naivně a zažloutle. A po celou dobu neodbytný pocit, že do toho pan režisér vložil hodně ze sebe a svých zkušeností ze vztahů k něžnému pohlaví. Takže nakonec jsou ty čtyři * pro mě přece jen spravedlivější než tři *.

Ten film je naprosto v pořádku, už dlouho jsem neviděl film (český) s tak vyhraněným názorem. Robert Sedláček se s nástrahami české kinematografie a zřejmě i se sebou samým vypořádal tak, že to soudný člověk prostě musí respektovat.

Mám ten film rád, některé scény se mi vryly do paměti na hodně let, ale přece jenom - zůstal té knížce dost dlužnej.

S odstupem času to působí jako taková vyjetější bondovka s Rogerem Moorem.

A takové to bylo hezké představení! Vážně, dokud jsem neviděl tenhle film, nevěřil bych, že by zrovna Alice Nellis byla schopná natočit tak vyšlechtěný, plytký, povrchný nic. "Chemie" mezi Chýlkovou a Kotkem byla tak chtěná, až mi bylo chvílema trapně, repliky jsem s výjimkou Sokola (!) nevěřil snad nikomu. To je mi stokrát milejší trochu nedotaženej, ale ve výsledku mnohem autentičtější a upřímnější koncept Mamas & Papas. Vážně jsem uvažoval o dvou *. Jenže! Jak jsem sledoval tu vlastně dost politováníhodnou a nevěrohodnou postavu Chýlkový, vzpomněl jsem si na svoji bývalou šéfku a uvědomil si, že taková zoufalá stvoření skutečně po světě pobíhají, a to v prvotřídních lodičkách (předpokládám, že jejich značka se ve filmu - stejně jako spousta jiných - někde objevuje). Nakonec tedy akurátních 55 %.

Vtipnej a nesmírně milej pohled do duší odstrkovaných dětí, žijících ve vlastním světě. Typický Anderson, tady trochu říznutý Střihorukým Edwardem. K tomu vzdorující dětství v dysfunkční rodině, že by autografické prvky? 90 %,

S každým dalším shlédnutím víc a víc vyleze na povrch, jak všemi zbožňovanej Macháček přehrává a že ty zápletky a příběhy nemají s realitou nic společnýho. Nakonec z toho zbyde jen pár hlášek, vymazlená vizuální stránka a soundtrack.

Film, který musel být ve svojí době určitě nadprůměrný, ale dneska už ty herecké výkony a hlavně dialogy působí dost vyčpěle. To se OPRAVDU skvělým, i starším, filmům nestává.

Sam Peckinpah má v tomhle filmu zdatného následovníka!